Pomník obětem prusko-rakouské války 1866 v areálu kaple Božího hrobu v Mimoni

V areálu kaple Božího hrobu v Mimoni v jeho východní části u stěny se nachází pomník-hrob obětem prusko-rakouské války z roku 1866.

Spolek pro vojenská pietní místa:

Nápis:
1866
Hier ruhen in Frieden
und harren ihrer Auferstehung
die Koniglich Preussischen Krieger.

M. Gehl a. Rehlingen, Kr. Saarlouis v. Rh., Jäg.-Bat. Nr. 8, Ph. Fuchs a. Menzingen, Kreuz v. Rh., Jäg.-Bat. Nr. 8, St. Lutzenkirchen a. Weisdorf, Kr. v. Hohenz. Füs-Reg. Nr. 40, A. Adami a. Usranken, Kr. Sensburg v. Pom., Füs.-Reg. Nr. 33, Albin a Gr. Steinsdorf, Kr. Sabion v. Ostpr., Füs.-Reg. Nr. 33, St. Dohm a. Gladbach, Rheinprovinz, Kranketrager v. s. Armee-Corps., Fr. Winitz a. Ottweiler, Kr. Saarbrucken v. Rh. Jäg.-Bat. Nr. 8, Zell a. Seilburg, Kr. Rohsel v. Ostpr., Füs.-Reg. Nr. 33, C. Beck a. Gr. Sturtz, Kr. Fürstenthum, v. Pom. Jäg.-Bat. Nr. 14, W. Kasch a. Grobow, Kr. Fürstenthum, v. Pom. Jäg.-Bat. Nr. 2, C. Mittelstenscheit a. Elberfeld, v. Hohenz. Inf.-Reg. Nr. 40, J. Schultz a. Nassendorf, Kr. Grimmen, v. Pom. Art-Reg. Nr. 2, F. Brachrogge a. Hugelsdorf, Kr. Franzburg, v. Pom. Inf.-Reg. Nr. 42, C. John a. Warsin, Kr. Greifswald, Unterofficier, v. Pom. Inf.-Reg. Nr. 2, Reimer a. Siedenbrunzow, Kr. Demmin v. Pom. Inf.-Reg. Nr. 2, C. Unruh a. Gansebieth, Kr. Grimmen, v. Pom. Inf.-Reg. Nr. 42, W. Krohn a. Schwelbem, Kr. Schievelbein, Unterofficier, v. Pom. Art.-Reg. Nr. 2, O. Parzloche a. Buchholz, Kr. Demmin, Gefr. v. Pom. Jäg.-Bat. Nr.2.

1866
Hier ruhen in Frieden
die Kaiserlichen österreichischen Krieger.

Joh. Smarkowsky, Szegan in Ungarn, Unt.-Jäger, des 32. Jäg.-B., Pet. Sedlacek, Wšen in Böhmen, Führer Jäger, des 32. Jäg.-Bat., Ant. Bason, Madlara in Venetien, des 38. Inf.-Reg., Jul. Grunert, Leitmeritz in Bohmen, Jäger, des. 32 Jäg.-Bat., Jus Wut, Sostraubka in Ungarn, des 32. Jäg.-Bat., Josef Necuta, Padanz in Böhmen, des 32. Jäg.-Bat., Dom. Durello, Piobe in Venetien, des 38. Inf.-Reg., Mich. Schinal, Bartelwitz in Kroatien, des 32. Jäg.-Bat., Agnt. Gioppo, Pressavilla in Venetien, des 38. Inf.-Reg., Mich. Ark, Malzuwitz in Ungarn, des 32. Jäg.-Bat., Mor. Srstka, Graz in Steiermark, des 32. Jäg.-Bat., Mich. Casinetz, Gibral in Ungarn, des 32. Jäg.-Bat., Isid. Bugin, S Bartolomes in Venetien, Gefr., des 38. Inf.-Reg.
Zwei Krieger unbekannten Namens.

Poznámka: Obnovil v roce 2005 Klub vojenské historie Česká Lípa. Za finanční podpory Městského úřadu Mimoň, Česko-německého fondu budoucnosti, Rakouského velvyslanectví a pomoci Heimatkreises Niemesi.d. St., Římskokatolické farnosti Mimoň, Truhlárny DNI, Reklamy Č. Lípa, TSM Mimoň a Inf. Regiment Nr.42.

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE5101-37651.

V knize Památky Mimoně se lze dočíst:

V jihovýchodním rohu bývalého hřbitova okolo kaple Božího hrobu se nachází hrob vojáků zemřelých na následky válečných zranění z války prusko-rakouské 1866. Do hrobu byli postupně pohřbíváni zemřelí vojáci ranění v šarvátce na Ploučnici u v bitvě u Kuřích Vod dne 26. června 1866, kteří podlehli svým zraněním v mimoňských lazaretech.

Padlí z obou prvních střetnutí této války byli pohřbeni do několika společných hromadných hrobů, vždy odděleně, zvlášť pruských a rakouských, v bezprostřední blízkosti obou bojišť. Jejich hroby v širším pruhu lemují silnici od Kuřích Vod ke Klášteru Hradiště nad Jizerou. V roce 2007 byly na těchto hrobech nově postaveny pomníky z božanovského pískovce, neboť původní z roku 1891 byly již zcela zničeny. Pomníky mají původní podobu a na jejich obnově se sponzorsky podílely Vojenské lesy a statky ČR, divize Mimoň.

Zranění z obou bojišť byli přivezeni na povozech do Mimoně, kde byl urychleně zřízen vyklizením dnes již neexistující školní budovy pod Kostelním vrchem vojenský lazaret. Protože však nepostačoval přísunu zraněných, bylo jako lazaretu použito tehdejšího hotelu Krone (na bývalém Mariánském náměstí pod kostelem), dále lokálu hostince U Zeleného stromu (přibližně na místě Domu družby v Husově ulici). Všechny tři jmenované budovy byly ve 20. století postupně zbourány. Vzhledem k teplému letnímu počasí byly na polní lazaret upraveny i některé prostory mimoňského zámku. Zraněné vojáky v lazaretech kormě vojenských felčarů ošetřovaly řádové sestry boromejky z kláštera v Zákupech a dobrovolnice z řad mimoňských žen.

V lazaretech zemřeli první zranění již 27. 6. 1886 a postupně umírali další až do 18. 10. 1866, kdy byl pohřben poslední, zemřelý na břišní tyfus. Celkem v mimoňských lazaretech zemřelo 18 Prusů a 15 Rakušanů různých národností. Mezi Rakušany jsou započteni i dva neznámí vojáci, kteří byli na bojišti nalezeni v bezvědomí a vysvlečeni. V lazaretu zemřeli jako první hned 27. 6. 1866 ve dvě hodiny po půlnoci, aniž stačili nabýt vědomí. Pouze podle spodního prádla bylo usuzováno, že patřili k rakouské armádě. V této souvislosti se traduje, že někteří zranění pruští vojáci svlékali z těžce zraněných protivníků, kteří se nebyli již schopni bránit, rakouské uniformy a oblékali se do nich v domnění, že budou přednostně ošetřeni. V lazaretech se však dostávalo stejného ošetření a péče vojákům obou armád.

Vojáci byli pohřbíváni v pořadí, v jakém umírali, a to bez zřetele na to, zda šlo o příslušníka armády rakouské nebo pruské. Pohřby probíhaly bez rakví, zemřelí byli zabaleni jen do svých vojenských plášťů a postupně ukládáni v několika vrstvách nad sebou. Tak se stalo, že mimoňský hromadný hrob je jedním z mála vojenských hrobů této války, v němž leží nepřátelské strany společně.

První náhrobní desky dal instalovat, slavnostně odhalit a vysvětit mimoňský hrabě Edmund Hartig 24. listopadu 1867. Dalších úprav se vojenský hrob dočkal roku 1888. K pětadvacátému výročí rozhodující bitvy u Hradce Králové se v sobotu 5. a v neděli 6. července roku 1891 konala v Mimoni vzpomínková slavnost spojená s velkou polní mší na náměstí. Litinové náhrobní desky byly renovovány ještě před slavností 24. června 1906, kdy vojenský veteránský spolek uspořádal pietní pochod na místa bojů u Ploučnice a u Kuřích Vod.

Při likvidaci hřbitova kolem kaple Božího hrobu na jaře 1961 byl tento vojenský hrob bezohledně zničen. Litinové náhrobní desky skončily patrně ve šrotu, stejně jako ozdobné oplocení hrobů, obě hřbitovní brány, osvětlovací náhrobní lampičky, držáky na žerdě praporů a další kovové doplňky.

Neutěšený stav vojenského hrobu trval až do podzimu 2005, kdy byl hrob vyčištěn, opraven a osazen replikami původních litinových náhrobních desek, tentokrát vyrobených z plastu. Záchranu hrobu inicioval a realizoval Vojenský historický spolek Česká Lípa, a to především zásluhou svých mimoňských a zákupských členů. Slavnost nového vysvěcení hrobu mimoňským farářem Václavem Horniakem se konala za značného zájmu veřejnosti v sobotu 5. listopadu 2005.