Do Budyně nad Ohří vede od Terezína rovná cesta. A najednou, těsně před centrem, zákaz vjezdu, prudká pravá, levá, levá, levá … náměstí … a zase rovně dál na Slaný. Obchvat to není, zpátky je to jinudy (pohodlně rovně) … vždycky na to zapomenu a dupu na brzdu … to s tím nemůžou něco udělat? Nemůžou.
Při posledním nedávném průjezdu jsem se rozhodl tomu přijít na kloub. Ale nešlo mi ani tak o dopravní situaci, jako o ten vodní hrad, který kus centra tvoří a který je vyfešákovaný skoro jako některý zámek. Ale je to hrad. Vodní. Jen té vody nikde ani kapka. Těch zašmodrchaných nejistot nějak přibývá. Když se ještě dozvíte, že tu měli vlastního živého draka … brňáci už vědí … tak už je to na tohle malé místo poměrně dost. Prostě, vyplatí se tady na chvíli zdržet, projít si hrad a jeho okolí a dozvědět se, jak se to tady všechno odehrálo. Ale to s tou cestou prozradím už teď. Bývalý vodní příkop nebyl jen okolo hradu, ale okolo celého centra. Proto je tak sevřené a má úzké ulice. A ten objezd vlastně vede tam, kde dříve stála hluboká voda.
Ostatní neprozradím, protože je to opravdu lepší vidět, než číst. Snad ještě jednu prémii navrch. Součástí hradu je i galerie, kde teď přes celé prázdniny vystavuje svá patchworková díla Eva Böhmová. A stojí to za to vidět. To už s tím starým záplatováním nemá moc společného. To už je styl i design, řemeslo i umění. I když jsem laik (ostatně jako na všechno) tak doporučuju. A navíc je tam vstupné dobrovolné. No nekupte to!
