Zámek Boreč

Na severním okraji obce Boreč, dnes části obce Velemín, stojí památkově chráněná ruina barokního zámku.

Žalostný pohled na torzo čehosi, co bývalo zámkem, a o čem většina zdrojů uvádí, že se současný majitel pokouší o rekonstrukci. A zjevně nejsem sám, komu vyrazil dech nezvyklý pohled – málokteré okno zasklené, dveře absentují, skrz budovu je vidět, a přitom „na jednom z balkónů vlaje na šňůře prádlo a zrezavělý talíř satelitu zve do opuštěných vlhkých místností všechny špatné zprávy bulvárních i veřejnoprávních televizí„. Jen tedy nejde o balkon, ale o renesanční arkády na vnitřním nádvoří…

Wiki a další zdroje uvádí (doplněno dle Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy – nakladatelství Svoboda Praha 1984):

Boreč je zámek ve stejnojmenné vesnici u Velemína v okrese Litoměřice. Stojí na místě starší gotické tvrze, ale dochovanou barokní podobu získal během přestavby a dalších úprav v osmnáctém století a devatenáctém století. Stojí na severním okraji vesnice a od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Borečská tvrz mohla vzniknout již na konci čtrnáctého století, ale první písemná zmínka pochází až z roku 1483, kdy ji Jan Skřek z Borče prodal Václavovi z Vliněvsi. Od jeho syna Jindřicha ji roku 1546 koupil Kryštof z Berbisdorfu. Po něm se vystřídala řada majitelů: Jindřich Berka z Dubé, Zdeslav Kaplíř ze Sulevic, Kunšové z Lukovec (1571–1585), Jan Růt z Dírného a od roku 1588 Anna Kaplířová ze Sulevic s manželem Bohuslavem Růtem z Dírného. Některý z Růtů z Dírného nechal starou tvrz přestavět v renesančním slohu. 

Bohuslav z Dírného se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl v roce 1623 zkonfiskován majetek. O šest let později mu byl navrácen alespoň borečský statek, který v roce 1630 prodal Apoleně ze Salhausenu a sám odešel do Pirny, kde brzy poté zemřel. Rok nato se do Čech vrátil Bohuslavův syn Zdislav z Dírného. Na krátký čas získal panství do své správy, ale brzy musel znovu odejít ze země. Panství bylo zabaveno a prodáno Marii Magdaleně, manželce Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Té zámek zůstal do roku 1634, kdy byl opět zkonfiskován a s dalšími trčkovskými statky prodán Anežce z Palantu, vdově po hraběti Varensbachovi, která sídlila v blízkých Čížkovicích. Ani jí však panství nezůstalo dlouho, protože roku 1638 rozhodl soud, že borečské panství patří Volfu Abrahamovi, který byl synem Apoleny ze Salhausenu. Anežka rozhodnutí soudu nerespektovala a násilím se zmocnila zámku, nicméně místodržitelství rozhodlo ve Volfův prospěch a potvrdilo roku 1638 jeho nároky. Volf potom panství spravoval až do roku 1642. Po několikeré změně majitelů panství je v roce 1668 získal Jan Kryštof Rajský z Dubnice, jehož potomkům patřilo až do roku 1802.

František Václav Rajský z Dubnice, který žil v letech 1737–1770, nechal renesanční zámek barokně přestavět. V roce 1802 však panství za dvě stě tisíc zlatých koupil kníže Josef ze Schwarzenbergu a připojil ho k Lovosicím. Zámek přestal sloužit jako panské sídlo a v první polovině devatenáctého století ho Schwarzenbergové nechali upravit pro potřeby správy statku. Zanikl rytířský sál i kaple, východní patrové křídlo bylo upraveno pro hospodářské účely, jižní zůstalo přízemní a bylo využito pro potřeby statku. V hlavním severním křídle byly byty úředníků a zaměstnanců. V roce 1910 byla na místě zbořené kaple vystavěna v zámeckém nádvoří kaple nová, dnes již ale neexistující.

V roce 1924 byl z Borče vytvořen zbytkový statek a od roku 1945 byl zámecký areál připojen ke Státnímu statku Lovosice. Později se dostal do správy litoměřického okresního národního výboru, který v sedmdesátých letech dvacátého století nechal neudržovaný zámek opravit, ale údržba byla nadále zanedbávána, až se po roce 1989 část objektu zřítila. Nový majitel poté zahájil další pokusy o jeho obnovu.

Podobu gotické fáze neznáme. Po renesanční přestavbě tvrz tvořila trojkřídlá budova s rytířským sálem zdobeným freskami, kterou obklopovaly tři malé rybníky a přístup vedl po mostě přes vodní příkop. Součástí areálu byl poplužní dvůr s pivovarem a dalšími hospodářskými objekty.

Po barokní přestavbě z osmnáctého století měl zámek podobu jednopatrové trojkřídlé budovy s otevřenými arkádami na nádvoří. V západním křídle byla vybudována kaple, jižní křídlo sloužilo k provozním účelům (obydlí služebnictva, kuchyně) a panské pokoje se nacházely v křídle severním, kde byl i vstup do zámku. V devatenáctém století zanikl rytířský sál i kaple. Západní křídlo bylo upraveno na sladovnu a před rokem 1843 zbořeno. V ostatních prostorách vznikly byty zaměstnanců, kanceláře a výrobní provozy. Na počátku 21. století bylo v relativně dobrém stavu pouze severní křídlo, zatímco ostatní budovy se částečně zřítily.

Severní křídlo je na vnější straně rozdělené mělkým rizalitem se vstupním portálem s volutovými pilastry, který ústí do průjezdu zaklenutého valenou klenbou. Některá ze třinácti oken v prvním patře mají štukové rámy ve vrchní části zdobené úpony mušlí nebo rozetami. Spodní okraj všech oken je zdobený plastickým diamantovým polem. Většina arkád severního křídla byla v devatenáctém století zazděna.

Zmínky o zaniklé kapli v areálu zámku by mohly vysvětlovat chybné tvrzení o dochované kapli na návsi, kterou některé zdroje posouvají na nádvoří…

Památkový katalog eviduje několik částí areálu:

Na místě zdejšího barokního zámeckého areálu je písemně doložena tvrz k roku 1483. Tvrz se pravděpodobně nacházela v místech dnešní stodoly a domu č.p. 41. Založení renesančního zámečku Jana Rúta z Dírného je kladeno do konce 16. století. Již tehdy byla společně se zámečkem vybudován přilehlý dům a stodola. Pouze z pramenných podkladů se dovídáme o existenci tzv. rytířského sálu a kaple v prostorách zámečku.

Na poč. 18. století byl zámeček stavebně upraven do barokní podoby, v přízemí zámečku a přilehlého křídla byly vybudovány arkády. V období klasicismu byly provedeny další stavební úpravy, zjm. fasády. V polovině 19. století ztrácí areál funkci panského sídla a byl upraven na hospodářský objekt. To s sebou samozřejmě neslo i stavební zásahy do konstrukcí. Od 70. let 20. století byl objekt nadále využíván pro potřeby místního JZD a od té doby se nachází v havarijním stavu.

zámek

František Václav Rajský z Dubnice, který žil v letech 1737–1770, nechal renesanční zámek barokně přestavět. V roce 1802 však panství za 200 tisíc zlatých koupil kníže Josef ze Schwerzenberka a připojil ho k Lovosicím. Zámek přestal sloužit jako panské sídlo a v první polovině devatenáctého století ho Schwarzenberkové nechali upravit pro potřeby správy statku. V roce 1924 byl z Borče vytvořen zbytkový statek a od roku 1945 byl zámecký areál připojen ke Státnímu statku Lovosice. Později se dostal do správy litoměřického okresního národního výboru, který v sedmdesátých letech dvacátého století nechal neudržovaný zámek opravit, ale údržba byla nadále zanedbávána, až se po roce 1989 část objektu zřítila.

Zámeček č.p. 1, dům č.p.41 a stodola tvoří trojkřídlý objekt, kde je v jeho severním křídle situován zámeček, ve východním křídle dům č.p. 41 a v jižním křídle stodola. Severovýchodně od tohoto objektu stojí hospodářská budova. Zámecká zahrada se rozkládá východně a jihovýchodně od trojčlenného komplexu a jižně od něj je prostor, kde se nacházely rybníky.

Zámeček č.p.1 je patrová budova s hlavním (severním) průčelím. Průčelí je v přízemí devítiosé, v patře třináctiosé. Pátá až devátá osa od východu je předsazena v mírném rizalitu. Horizontálně průčelí člení kordónová a korunní římsa, sokl zde chybí. Pravoúhlé okenní otvory přízemí jsou lemovány prostou šambránou. Některé osy jsou bez výplně, zamřížované na sebe kolmo provlékanými pruty, některé jsou zcela zaslepeny. Dva okenní otvory jsou osazeny okny do líce. Okna jsou dvojitá, dvoukřídlá, dělená příčlemi do tří okenních tabulí. Mají také mříž s kolmo provlékanými pruty. Sedmou osou zleva prostupují dveře. Dveře bez šambrány jsou klenuty segmentovým obloukem lemovaným archivoltou, přerušenou ve střední části hlavním klenákem. Dveře jsou z levé strany lemovány pilastrem bez soklu, který má výplň s motivem diamantového řezu. Z pilastru po pravé straně dveří se dochovala pouze hlavice. Hlavice pilastrů tvoří volutové konzoly, které nesou architráv. Po stranách architrávu jsou na soklech umístěny půlvázy s květinovou výzdobou. Trojkřídlá rámová dřevěná vrata mají obdélné dřevěné výplně, zdobené trojicí poupat. Dřevěný rám klenutý do segmentového oblouku dělí nadpraží do dvanácti nestejných geometrických útvarů se skleněnou výplní. Nadpraží je od dveří oddělené zárubní. V prvním patře je parapetní prostor os vyplněn diamantovou bosáží s postranními úzkými vpadlinami. Obdélné okenní otvory jsou lemovány šambránou, kterou obíhá páska a je zdobena uchy a kapkami. V nadokenních štucích se uplatňují mušle, rostlinné volutové úponky a květy. Okna jsou dvojitá, dvoukřídlá, dělená příčlemi do tří tabulí, osazená do líce. Okna jsou v horní čtvrtině oddělená poutcem, shora vyklápěná a vertikálně rozdělená do tří okenních tabulí. Okno pátého otvoru ze západu je také zasazeno do líce, je dvojité, dvoukřídlé a příčlemi dělené do čtyř tabulí. Druhý okenní otvor ze západu je zcela zaslepen.

Západní průčelí zámečku je v patře členěno jednou okenní osou. Sokl je upraven do šikminy a končí přibližně v místě, kde se nachází kordonová římsa na hlavním průčelí objektu. Korunní římsa je tvořena fabionem, který je uvozen na spodní straně odsazeným oblounem. Pravoúhlý okenní otvor nemá žádné ostění ani šambránu. Okno je zasazeno do líce, je dvojité, dvoukřídlé a příčlemi dělené do tří tabulí. Napravo od okna je malé vertikálně obdélné okno bez jakékoliv výplně.

Jižní průčelí zámečku tvoří arkády, které se obrací na jih pěti osami arkádových oblouků shodnými s oblouky v patře. Levá část průčelí je prostá, omítnutá hladkou vápennou omítkou. Horizontálně ji člení pouze korunní římsa. bez soklu je děleno prostou průběžnou kordonovou římsou. Oblouky arkád v přízemí jsou klenuty do plného oblouku, lemovaného archivoltou. Střed oblouku přerušuje hlavní nezdobený klenák. Cvikly jsou vyplněny vlysem s diamantovým řezem. Parapetní prostor v prvním patře zdobí lizény obdélného tvaru tvořené stříkanou omítkou. Plný oblouk arkád v patře je také lemován archivoltou. Středové klenáky zde chybí. Pilíře mají obdélný půdorys, jsou bez soklů a zdobí je mělké pilastry, které prochází do prvního patra a jsou zakončeny prostou hlavicí v úrovni korunní římsy.

Východní průčelí je čtyřosé. Horizontální členění fasády zde zajišťuje kordónová a korunní římsa. Čtvercové okenní otvory v přízemí jsou lemovány rustikovou šambránou. Okenní osy jsou zcela zaslepeny. V prvním patře je parapetní prostor oken vyplněn diamantovou bosáží s postranními úzkými vpadlinami. Obdélné okenní otvory mají šambrány lemované páskou a zdobené uchy a kapkami. Nad oky jsou štukové ornamenty. Okna jsou dvojitá, dvoukřídlá, dělená příčlemi do tří tabulí, osazená do líce. V první čtvrtině shora jsou okna oddělená poutcem, shora vyklápěná a vertikálně dělená do tří tabulí. První osu zleva tvoří dveřní otvor, který nahradil starší, původně okenní otvor. Dveře jsou osazené v líci, dvojité, jednokřídlé, rámové s příčlí v jedné třetině dveří od spodu se skleněnými výplněmi. Práh dveří je v úrovni kordónové římsy, která v těchto místech chybí.Valbovou střechu zámečku kryjí červené pálené bobrovky, kladené jednoduchým způsobem.

Areál zámku na Borči je situován při hlavní komunikační ose na okraji obce a bezesporu patří mezi dominantu obce. Vzhledem k době vzniku vykazuje zámeček hodnotu historickou a s ní nedílně spojenou hodnotu stáří. Jeho konstrukce a detaily jsou zároveň významným hmotným pramenem pro poznání jeho stavebního vývoje a v širším měřítku i pro poznání architektury daného typu, řemeslného umění a estetického cítění doby vzniku a stavebních úprav sídla. Podstatné je i urbanistické uspořádání jednotlivých objektů, které společně tvoří jeden celek a podstatnou měrou se podílí na urbanistické koncepci celé obce.

dům

Patrová obdélná budova č.p. 41 (zřejmě z 2. pol. 18. stol.) se štukovou výzdobou fasád a polovalbovou střechou. Z větší části podsklepena dvěma prostory s valenou klenbou a spojovací klenutou chodbou. V přízemí místnosti se segmentovými valenými klenbami se styčnými lunetami. Slouží k trvalému bydlení.

Jedná se o jednopatrovou budovu na obdélném půdorysu s delší osou orientovanou ve směru jihozápad-severovýchod. Hlavní (jižní) průčelí je sedmiosé. Horizontálně průčelí člení sokl, kordónová a korunní římsa. Dále průčelí zdobí nárožní rustika. První a čtvrtá osa z východu v přízemí je dveřní, ostatní osy jsou okenní. Dveřní výplň první osy z východu jsou jednokřídlé dřevěné rámové dveře. Dveřní výplň střední osy v přízemí tvoří dvoukřídlé dřevěné rámové dveře. Okenní výplně jsou ve všech osách shodné. Mají jednokřídlý dřevěný rám s příčlemi, které člení okno do šesti čtvercových tabulí. Okenní otvory v patře mají šambránu s uchy a nadokenním štukem. Východní průčelí je dvouosé. Horizontálně průčelí člení sokl, kordónová a korunní římsa a dále nárožní rustika. V přízemí je jeden okenní otvor vyplněný prostým dřevěným rámem. Okenní výplně v patře jsou shodné s výše uvedenými. Západní průčelí je prostá. Taktéž severní průčelí je prosté s jedním dveřním otvorem. Dveřní výplň tvoří jednokřídlé rámové dveře. Polovalbová střecha je kryta červenými pálenými bobrovkami kladenými na královský způsob. Interiér jednotraktu je příčkami členěn do pěti místností. Toto členění je stejné v přízemí i patře a je shodné. Prostory v přízemí jsou sklenuté do segmentových valených kleneb se styčnými výsečemi. Stropy v patře jsou tvořeny ploché nové.

hospodářská budova

Jednopatrová budova obdélného půdorysu s polovalbovou střechou. Interiér jednotraktu v přízemí i patře příčkami členěn do pěti místností. Prostory v přízemí sklenuté do segmentových valených kleneb se styčnými výsečemi, stropy v patře ploché, novodobé.

Objekt na obdélném značně protáhlém půdorysu s delší osou orientovanou ve směru východ-západ. Objekt kryje sedlová střecha s hřebenem rovnoběžným s delší osou objektu, která je dělena štíty do třech částí, jimž odpovídá i členění budovy. Jižní průčelí východní třetiny je prolomeno na východě trojicí obdélných, na výšku položených, okenních otvorů s okny dělenými do kříže. Směrem k západu následuje dvojice obdélných dveřních otvorů a dále čtvercový okenní otvor. Jižní průčelí střední části je členěna čtveřicí obdélných arkád se segmentovými záklenky, které jsou, s výjimkou té západní, slepé. Celou západní arkádu vyplňují dvoukřídlá dřevěná vrata. Druhou arkádou od východu prostupuje sdružený okenní otvor sdružující dva mírně obdélné, na šířku položené, okenní otvory s kamenným, jednoduše okoseným, ostěním. Třetí osou od východu prostupuje obdélný dveřní otvor s dvoukřídlými dřevěnými dveřmi, na západ od něhož je prolomen drobný obdélný otvor okenní. Ve čtveré arkádě jsou umístěny dva okenní otvory. Nad patami segmentů arkád se nacházejí kruhové větrací otvory. Do osy jižní střešní roviny střední části je umístěn nakládací vikýř s lichoběžným štítem a sedlovou střechou s polovalbou. Vikýř je prolomen obdélným nakládacím otvorem. Jižním průčelím západní třetiny prostupuje šestice čtvercových okenních otvorů se segmentovými záklenky, s výjimkou nejzápadnějšího otvory jehož záklenek je již zřícený. Tato třetina postrádá již celou střechu. Střechu pokrývá pálená bobrovka.

stodola

Přízemní budova obdélného půdorysu ze smíšeného zdiva. Sedlová střecha s jedním vikýřem zastřešuje pouze pravou polovinu objektu, pod ní zachované dva sklepní prostory s plnou valenou klenbou a spojovací klenutou chodbou.

Stodola – původně přízemní budova obdélného půdorysu se smíšeným zdivem (opuka a cihly), dnes torzálně dochovaná. Zachovalo se pouze jižní a západní průčelí ve výšce obvodového zdiva; severní je z větší části zřícená. Stěny zděné lomovou opukou kombinovanou cihlami, nároží armována pískovcovými kvádry. Východní průčelí stodoly přisedá k zámku č.p. 1.

fontánka (zničena)

Fontána je v současné době zničena, jejím jediným pozůstatkem je kohoutek a otvor v zemi. Popis byl proveden na základě starší fotodokumentace. Fontánka se nacházela severně od budovy zámku. Jednalo se o jednoduchou čtvercovou nádrž ze smíšeného (především však opukového) zdiva. Koruna a vnitřní plochy fontánky byla kryta cementem.

zahrada

Zámecká zahrada se rozkládala východně a jihovýchodně od trojčlenného komplexu, dnes zcela zanedbaná bez patrných okrasných dřevin a rostlin, hustě zarostlá náletovými dřevinami a vegetací. V terénu čitelné terasovité uspořádání ploch pomocí nasucho zděných opěrných zdí z lomového čediče.

soustava dvou rybníků

Prostor zaniklého rybníku situován jižně pod linií bývalých zahrad pod zámeckým komplexem, dnes z něj patrná pouze drobná vodoteč a podmáčená terénní deprese bývalé vodní plochy.

Západní z rybníků je situován po jižní straně zámecké budovy a stodoly. Rybník je přibližně obdélného půdorysu s delší osou orientovanou ve směru sever-jih, jehož jižní strana je šikmá, ubíhající severovýchodním směrem. Východní rybník se nachází po jihovýchodní straně zámku a má nepravidelný kapkovitý tvar.

ohradní a opěrné zdi s branami

Neomítaná zděná ohradní zeď ze smíšeného lomového hrubě opracovaného kamene. Ve hmotě zdiva zachytitelné druhotně užité kamenické články. Relikty ohradní zdi vymezovaly areál zámecké zahrady JV od komplexu. Z brány při zámku dochován jeden cihelný pilíř. Havarijní stav. Zeď je místy silně narušená, chybí maltovina.

Ohradní kamenné zdi areálu se rozpadají na několik úseků. První úsek ohradní zdi vychází ze severozápadního nároží stodoly a postupuje severozápadním směrem k jihozápadnímu nároží domu č.p. 41. V místě kde zeď překračuje komunikaci bývala brána z níž se dochoval pouze severozápadní hranolový cihelný pilíř. Další úsek vychází ze severozápadního nároží domu č.p. 41 severozápadním směrem a poté se zalamuje k východu. Tento úsek obemyká parcelu p. p. č. 40 a končí v polovině severní strany parcely st. p. č. 1.3. Na severním úseku je zeď prolomena širokými dřevěnými dvoukřídlými vraty. Další úsek je veden z jihovýchodního nároží hospodářské budovy jižním směrem, kde se napojuje na zeď zahrady. V místě, kde zeď překračuje komunikaci bývala brána, ze které se dochoval jižní hranolový cihlokamenný pilíř. Poslední úsek lemuje severní část zahrady, v místě kde se napojuje na severovýchodní nároží zámku bývala branka, ze které se dochoval severní hranolový cihelný pilíř.

Původní evidenční list památky:

Zámeček je zděná, omítaná, jednopatrová stavba se sedlovou taškovou střechou, na trojstranné dispozici. Průčelí je složené z 5 částí, střední mělce vystupuje, je 5osá, ve střední ose v přízemí široký portál segmentově zaklenut, flankovaný pilastry s volutovýni hlavicemi a diamantovými bosami na dříku, nad nimi vázy. Boční části jsou 4 osé, okna v 1. patře lemována šambránami s uchy a kapkami, v přízemí menší čtvercová okna. Patrová římsa se nad portálem zvedá, nese bosované čabraky pod okny. Nad okny štukový akantový květ. Ve dvoře v přízemí i v patře slepé arkády, dělené pilastry a římsou, v přízemí ve cviklech diamantové bosy.

Vlatníci: Státní statek Boreč, Antonie Hrochová; roku 1985 dědici v Rakousku, objekt ve správě MNV. 1987 manželé Havlíčkovi.

Zpustlé, neobydlené, v letech 1975-1979 opravováno. Roku 1987 zastaveno řízení o upuštění od památkové ochrany jako bezpředmětné.

Litoměřický Deník:

4. 9. 2014 – Vlastníky objektu, z něhož po přestavbách v první pol. 19. století zůstala jen obytná budova s bočním křídlem, jsou David a Olga Griffithsovi. Podle výpisu z katastru je v současnosti podán návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, jinak řečeno na majitele objektu soud nařídil exekuci a zámek tak nejspíš poputuje do dražby.

Po pozemkové reformě roku 1924 se stal zámek v Borči částí zbytkového velkostatku a byl rozparcelován. Budova s pozemky a polnostmi připadla manželům Pařezovým. Pozemek, na kterém stavba, ohraničená místy zřícenou zdí z opuky, stojí, dodnes vlastní Stanislav a Zbyšek Pařezovi.

Web o prázdných domech:

11/2020 – Na katastru nemovitostí Exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, Nařízení exekuce – Griffiths Olga, Podán návrh na naříz. výkonu rozh. prodejem nemovitosti, Zahájení exekuce – Griffiths David. Ve vlastnictví manželů Griffiths je pouze objekt, pozemek pod zámkem je ve vlastnictví původních vlastníků, rodiny Pařezů, kteří byli vlastníci už před 2. sv. válkou. V zámku žije sám pan Griffiths, místní ho mají za podivína. Nicméně už roky pan Griffiths dokáže využívat bezzubost úřadů vzhledem k exekucím, které pan Griffiths dokáže zkušeně napadat.

7/2022 – Zámek má nového majitele, probíhají první zabezpečovací práce a přípravy k rekonstrukci objektu.

Aktuální info o stavu zámku a snaze ho zachránit ->

Podrobně o historii obce ->

O obnově zámku ->