Pražská brána v Mělníku

V ulici 5. května, spojující náměstí Karla IV. a náměstí Míru v Mělníku, se dochovala bývalá městská brána, zvaná Pražská.

O městském opevnění, jehož byla brána součástí, informuje turistické informační centrum Mělník:

Nejstarší městské opevnění kopírovalo průběh hradištní fortifikace a bylo stavěno od poloviny 13. století. Výrazná byla přestavba v 60. letech 15. století, při které byla vybudována parkánová hradba. Do vnitřního města vedly dvě brány a fortna, další dvě brány vedly do předměstí. Celý systém nakonec sestával z hlavní 2 m tlusté kamenné zdi s půlkruhovými baštami, parkánové zdi s baštami a dále z příkopu a vnějšího valu, který nasedal na eskarpu příkopu. Při patrně poslední přestavbě byla fortifikace doplněna ještě třetí vnější zdí.

Jedinou zachovalou bránou je brána Pražská, která ve 30. letech 16. století nahradila starší bránu. Zbytky hradebního systému se nejlépe zachovaly v severní, severovýchodní a jihovýchodní části. Z gotického opevnění pražského předměstí se do dnešní doby dochovala pouze hranolová hláska, později upravená na vodárenskou věž. Pozůstatky hradeb mohou návštěvníci obdivovat v Jungmannových sadech u Tyršovy ulice.

Turistický portál Mělník a další zdroje píší:

Pražská brána v průběhu staletí měnila svoji funkci a již více 50 let slouží jako výtvarná galerie.

Gotická věž Pražské brány představuje nejstarší dochovanou součást středověkého městského opevnění. Současná podoba těla věže pochází z roku 1536. O těchto neklidných dobách dodnes vypovídají úzká štěrbinovitá okna i střílny klíčového tvaru. Věž sloužila i jako vězení, později zde byl vybudován vodojem, z něhož byla voda čerpaná z říčky Pšovky rozváděna do městských kašen.

V 60. letech 20. století zde akademický malíř Vladimír Veselý vybudoval originální výtvarnou galerii. Výtvarnému umění slouží Pražská brána dodnes. Návštěvníci galerie a kavárny Ve Věži zde mohou obdivovat díla současných mladých umělců i renomovaných výtvarníků a zároveň i jedinečný pohled na město z oken nejvyššího, pátého patra věže.

Další významné mělnické brány chránily Pražské předměstí Mělníka – Louková brána (zbořena v 18. století) na mírném jihovýchodním svahu, Říčná brána (zanikla již v 16. století) směrem k Labi a Vodárenská věž (stojí dodnes) na severovýchodě. Městské jádro Mělníka ochraňovaly Labská brána u Pšovky (zbořena v 19. století), stále stojící Pražská brána a malá branka (fortna) pro pěší provoz u zámku směrem do svahu k Labi.

Původní podoba gotické Pražské brány z 13. století se nezachovala. Na rozhraní gotiky a renesance byla celá věž přestavěna a zásadní charakter této přestavby se dochoval dodnes, jak o tom svědčí datum 1536 na ostění hodin.

Stavba Pražské brány, zvláště krov a střecha, utrpěla při dvou velkých požárech. Naposledy byla restaurována na počátku dvacátého století Kamilem Hilbertem, architektem, jenž dostavěl chrám svatého Víta v Praze a jako velmi významná osobnost byl pohřben na Slavíně.

Později věž sloužila k ledasčemu. Vzhledem k původnímu přístupu do vyšších pater jen po točitém schodišti přístupném z patra sousedního domu zde bylo dokonalé vězení.

Po skončení obranné funkce sloužila brána od roku 1882 do roku 1930 coby nejvyšší sekulární věž města i jako vodojem, protože převyšuje původní vodárenskou věž.

Během socialistické éry nebyly interiéry nijak využívány, až v roce 1968 přišel akademický malíř Vladimír Veselý se šťastnou ideou zřídit zde galerii moderního umění, což se, sice s velkými byrokratickými obtížemi, ale přece jen podařilo prosadit.

Dlužno říct, že symbióza starobylé pevnostní stavby a tvorby mladých umělců je dokonalá. Nejvyšší patro slouží jako krásná krytá vyhlídka na staré město a okolí. Západ slunce nad zámkem si nenechte ujít. Nové město je vidět také, ale tak trochu není o co stát.

Dřevěné schodiště z devatenáctého století ctí gotický charakter stavby a představuje pro některé návštěvníky diskriminaci, kterou nelze ani pokutovat ani odstranit. Bez určité kondice sotva zdoláte víc než stovku příkrých schodů.

Další info o opevnění a bráně:

Středověké opevnění vymezovalo prostor nepravidelného oválu, napojujícího se na jihozápadní straně na samostatně opevněný areál hradu. Tvořily tři jej pásy hradeb s baštami, prolomené dvěma branami a jednou fortnou (ojediněle uváděny fortny dvě); na západní straně nad srázy nad Labem pouze jedna hradební zeď. Nejlépe dochováno opevnění na severní straně města, kde v Jungmannových sadech pod kapucínským klášterem dochovány všechny tři linie hradebních zdí (ve fragmentech hlavní hradba, kompletně parkánová hradba i s jednou polygonální baštou a v jednom úseku i zeď na vnějším hradebním valu) včetně dobře patrného náznaku hradebního příkopu. Fragmenty hradby i na východní (válcová bašta hlavní hradby v klasicistní úpravě za domem č.p. 9, tzv. Ferdinandova hláska) a jižní straně. Z bran dochována Pražská na východní straně města, u vstupu z Pražského předměstí; ve věži v současné době galerie a kavárna. Vzhledem k tomu, že brána nenese stopy po padacím mostě, je pravděpodobné, že před bránou existoval barbakán. Labská brána na severozápadní straně, na cestě k Pšovce, zcela zaniklá. Fortnu na jižní straně připomínají dva mladší sloupy s empírovými vázami. Opevněno bylo i Pražské předměstí, kde uváděny Říční a Louková brána (nedochovány) a k němuž patřila zřejmě i tzv. Vodárenská věž.

Hradby, kopírující starší opevnění raně středověkého hradiště, vznikly ve 2. pol. 13. století. Dochované opevnění však pochází až z 15. stol., kdy byly hradby výrazně zesíleny. Naposledy byly opravovány za napoleonských válek, ve 2. pol. 19. stol. Labská brána a část hradeb zbořeny. Pražská brána sloužila v letech 1882 – 1930 jako vodojem (nahradila níže položenou Vodárenskou věž), v letech 1916-20 byla restaurována Kamilem Hilbertem.

Na historickém snímku Pražské brány je vidět, že spodní patro na straně města původně ustupovalo; její „zarovnání” vzniklo až koncem 19. stol. v souvislosti s vybudováním nového vstupu přímo z průjezdu brány, původně byl přístup do věže – do jejího druhého patra – ze sousedního domu č.p. 110.

Brána je součástí památkově chráněného městského opevnění, Památkový katalog uvádí:

Gotická věžová brána na východní straně historického jádra města. V interiéru je volně přístupná kavárna a výstavní prostor.

Brána je průjezdní hranolovou věží, zapojenou asymetricky do hlavní hradby. Fasády jsou rozděleny dvěma kordónovými římsami. Klenuté přízemí je přístupné lomenými tesanými portály jednoduché profilace, nad přízemím 5 plochostropých pater s okenními otvory různých tvarů a velikostí (ve 2. na vnějším průčelí klíčová střílna). Do 1. patra se vystupuje schodištěm z průjezdu. Věž vrcholí dlátkovou střechou, v ní je umístěn cymbál.

Významný doklad fortifikační architektury a základní prvek historického urbanismu města.

V roce 2010 byla brána restaurována:

Pražská brána pochází pravděpodobně z konce 13. století, kdy se na místech raně středověkého opevnění vystavěl nový hradební systém. Městské hradby měly původně dvě brány: dochovanou Pražskou a zaniklou Labskou. Právě o Labské bráně pochází vůbec první písemná zmínka o mělnickém opevnění, která se datuje do druhé poloviny 14. století.

Během své existence prošla Pražská brána několikerými přestavbami. K nejzásadnějším patří renesanční úprava věže brány, která byla v roce 1536 zvýšena o jeden a půl patra. K následujícím dílčím přeměnám došlo v letech 1652 a 1799, kdy památku zachvátil požár a musela být rekonstruována.

Hradební systém zanikl postupně během 19. století. Stejný osud by asi čekal i na Pražskou bránu. V roce 1836 byla prodána a využívána dále jako vodojem. Poslední markantnější úpravy se provedly v letech 1916 až 1920 podle plánů architekta Kamila Hilberta. Památka je v současné době využívána jako čajovna a galerie.

Prováděné práce: Obnova vnějšího pláště věže / Restaurování kamenných architektonických článků / Instalace historizujících kovových prvků

Práce probíhající pod záštitou GEMA ART GROUP, a. s. zahrnovaly obnovu vnějšího pláště Pražské brány, stavební úpravy vybraných kamenných prvků interiéru, instalaci nových historizujících kovaných mříží a opravu krovu, který byl poškozen hnilobou.

Během restaurátorských a stavebních prací se odhalilo několik kamenných prvků, díky nimž se rozšířily dosavadní znalosti o objektu. Z těchto důvodů byl proveden nový stavebně historický průzkum a zaměření památky. Předchozí průzkumy mělnických hradeb probíhaly v roce 1980. K nejvýznamnějším objevům patří středověké schodiště při severní stěně věže, které bylo nově zpřístupněno. Odborníci dále provedli sondy do zdiva ve čtvrtém patře, kde se nacházela kamenná nika a jakýsi dutý prostor. Původně se proto předpokládalo, že se zde nachází další schodiště ukryté v síle zdi. Sondy však tuto skutečnost nepotvrdily.

GEMA ART GROUP a. s. dále zajistila novou elektroinstalaci, dosazení nových topných těles a odvlhčovačů.

Restaurování kamenných prvků exteriéru zahrnovalo obnovu kamenného ostění oken, ostění ciferníku hodin, kordónové římsy, dvou klíčových střílen a armovaného nároží. Některé z kamenných prvků se nacházely v pokročilém stadium degradace. V nejhorším stavu byly shledány římsy severní a západní strany Pražské brány, jejichž poškození bylo natolik vážné, že se přistoupilo k jejich částečné náhradě za identické kopie z hořického pískovce. Kamenné prvky byly pokryty vrstvou nečistot a narušeny porostem mechů a lišejníků. Znečištění se odstranilo užitím regulované vodní páry, rostliny biocidními prostředky. Následovalo zpevnění organokřemičitým konsolidantem. Rozsáhlejší praskliny byly injektovány speciálním roztokem. Nevhodné spárování bylo nahrazeno kvalitní a prodyšnou vápennou maltou.

Zvláštní pozornost si zasloužilo původní pozdně gotické okno umístěné z jižní strany brány. Kvůli značnému rozsahu poškození se přistoupilo k profesionální demontáži, aby se provedla konzervace gotické kružby. Poté byly zlomky kružby slepeny zpět polyesterovým tmelem.

Dílčí stavební úpravy interiéru: Součástí odborného zásahu, které GEMA ART GROUP, a. s. zajišťovala, bylo restaurování interiéru Pražské brány, jež zahrnovalo obnovu opukového zdiva ve čtvrtém patře i omítek ve všech podlažích. Omítky interiérů byly novodobé, tudíž v poměrně dobrém stavu.

Ve čtvrtém a pátém patře brány se demontovaly sádrokartonové obklady stěn. Po odstranění sádrokartonové vrstvy se objevila uvolněná místa a drobné praskliny, které odborníci okamžitě zajistili.

Režné opukové zdivo bylo očištěno od nečistot a nepůvodních úprav. V případě trhlin se provedla injektáž vápennou směsí. Obnovené spárování bylo vyplněno vápennou maltou s příměsí železitých pigmentů.

V místnosti se nacházela nika, jejíž kameny byly rozvolněné. Odborníci kameny nejprve vyňali, očistili a posléze osadili zpět za užití vápenné malty s hydraulickou příměsí.

Objev středověkého schodiště: Průzkumné sondy zjistily mezi prvním a druhým patrem severní strany Pražské brány přítomnost středověkého schodiště. Odborníci proto odstranili novější zástavbu a suť. Na schodišti se provedly některé dílčí kamenické opravy jednotlivých schodů, aby se zajistila bezpečnost užívání.

A ještě Tomáš Koutek: Městské brány v Čechách – Historická zastavení, Nakladatelství Brána 2003:

Mělnická Pražská brána je jedinou zachovalou branou tohoto královského věnného města.

Je to vysoká, pětipatrová stavba, obkročmo situovaná v hlavní hradbě. Její dispozice, spolu s letopočtem 1536, vede k domněnce, že starší, raně gotická stavba z konce 13. století byla radikálně přestavěna ve zmíněném roce, tedy v období na přelomu gotiky a renesance.

Brána je novodobě omítnuta, lehce obdélného půdorysu, na severu a jihu vyrůstá z okolní mladší zástavby, nad jejímiž střechami zpevňují nároží brány kvádry armování.

Východní průčelí, obrácené do ulice 5. května, má v prvním patře nad průjezdem obdélné ostění postrádající okno, a o patro výš je velká, klíčová střílna. Asi ve třech pětinách výšky rozděluje hmotu věže profilovaná gotická římsa. Uprostřed horní části průčelí je vpadlé kruhové pole, v němž jsou hodiny. 

Západní průčelí, hledící k náměstí, má ve druhém patře naproti střílně malé okénko v obnoveném, okoseném ostění. Toto průčelí je rovněž zdobeno hodinami a deskou s nápisem „Anno 1536“.

Přízemím věže prochází průjezd, cele omítnutý, s vysoko nasazenou, půloválnou, patrně cihlovou valenou klenbou. Na levé straně průjezdu je vsazen pravoúhlý neprofilovaný portál s dvojkřídlými novodobými dveřmi historizujícího charakteru.

Střecha brány je valbová, krytá prejzy, a z jejího středu vystupuje novodobý štíhlý oplechovaný arkýř s drobnou přilbovitou stříškou.

Interiéry brány jsou přístupné, slouží jako výstavní prostory. Rozvrh pater v dnešní době není původní, byl vytvořen při opravě brány po požáru v roce 1652.

Hmota brány je na jižní straně straně doplněna dodatečným, mělkým přístavkem schodiště, pocházejícím ze třetí čtvrtiny 19. století.

V letech 1916-1920 byla brána restaurována pod vedením architekta Kamila Hilberta.