Socha T. G. Masaryka v Masarykově kulturním domě v Mělníku

Na schodišti Mělnického kulturního centra – Masarykova kulturního domu stojí socha T. G. Masaryka.

O soše na webu mělnického kulturního centra:

Vyhotovení monumentální bronzové sochy Tomáše G. Masaryka zadali zástupci Spolku MKD několika sochařům. Své návrhy zaslali akademičtí sochaři Otakar Kozák, Karel Dvořák a Vincenc Makovský. Po dlouhých diskuzích členové předsednictva Spolku MKD vybrali návrh od Vincence Makovského, který byl nakonec realizován.

Odhalení sochy Tomáše G. Masaryka proběhlo při slavnostním otevření Masarykova kulturního domu. Dlouho se z ní však návštěvníci netěšili. Za protektorátu ji nacisté nechali roztavit a bronz použili pro vojenské účely. Po skončení války chtělo zastupitelstvo města Mělníka sochu do kulturního domu vrátit, ale v důsledku nepříznivé hospodářské situace nemělo město dostatečné finanční prostředky k nákladnému odlití nové sochy. Aby podstavec v kulturním domě nezůstal prázdný, usilovali zastupitelé o získání sádrového odlitku zhotoveného pro odlití původní bronzové sochy. Odlitek byl od Vincence Makovského získán, převezen na Mělník a umístěn na původní čestné místo v hale. Ani tehdy zde však socha nezůstala dlouho. Po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 nechali komunističtí představitelé sádrový odlitek odstranit a uskladnit do neveřejného prostoru v kulturním domě s odůvodněním, že T. G. Masaryk byl veřejně označen za protinárodního politika.

Socha T. G. Masaryka byla opět vystavena až v roce 1968, kdy období pražského jara přineslo krátké uvolnění. Po nástupu normalizace byla socha opět odstraněna a na její vystavení si Mělničtí počkali až do sametové revoluce. Tehdy byl sádrový odlitek znovu instalován na původní čestné místo nad schodiště vstupní haly. Po celá 90. léta čekala socha na své nové odlití. K němu došlo na začátku třetího tisíciletí, kdy se městské zastupitelstvo rozhodlo nechat znovu vyrobit bronzovou sochu, která se stala symbolem masarykovských ideálů svobody, humanity a demokracie. S touto myšlenkou byla vyhlášena veřejná sbírka a uskutečnila se benefice Mělník k poctě T. G. Masaryka. Díky prostředkům získaným především od mělnických obyvatel město Mělník disponovalo dostatečným obnosem na odlití nové sochy. V roce 2002 byl sádrový odlitek prvního československého prezidenta převezen do Prahy, kde podle něj akademický sochař Antonín Kašpar vyhotovil bronzovou sochu. Slavnostní odhalení nové sochy T. G. Masaryka se uskutečnilo 11. září 2002 a stalo se velkou událostí města.

Socha je jako součást areálu Masarykova společenského domu evidována jako kulturní památka:

Bronzová socha T. G. Masaryka od Vincence Makovského umístěná v interiéru na podestě hlavního schodiště.

Socha v nadživotní velikosti byla odlita v r. 2002 z originální formy uložené v kulturním domě. Původní socha byla během 2. světové války zničena. Po válce ji nahradil sádrový odlitek, který byl odstraněn někdy v 50. letech 20. století. Na místo sochy prezidenta byla umístěna bysta kapitána Jaroše. Socha T. G. Masaryka, osazená na vyšším podstavci z černé leštěné žuly, je zachycená v tradiční ikonografii. Staticky pojatá figura s rukama založenými za zády a lehce předkloněnou hlavou je oděna do volné varianty redingotového kabátu. Krásně zachycená je výrazná tvář starého muže s propadlými tvářemi a hlubokými vráskami. Jedná se o realisticky pojatý portrét s veristickými rysy, zdůrazněnými navíc rozechvělou strukturou povrchu. Dobře je to patrné v části kolem očí.

Socha TGM od Vincence Makovského patří k nejzdařilejším portrétním figurám tohoto prezidenta. Jedná se o kvalitní sochařský portrét s výraznými realistickými rysy. Ve výrazu sochy je cítit vliv Jana Štursy, jenž byl profesorem Makovského na Akademii výtvarných umění. Makovskému se v tomto díle podařilo dobře zpodobnit T. G. Masaryka na konci jeho života – celkově mírná, vyrovnaná tvář člověka, který vnímá ukončení své cesty.

Socha je součástí pomníku obětem 1. světové války.