Památník národního osvobození a socha T. G. Masaryka na náměstí T. G. Masaryka v Plzni

Na náměstí T. G. Masaryka v Plzni před Masarykovým gymnáziem stojí památník osvobození se sochou Tomáše Garrigue Masaryka.

Spolek pro vojenská pietní místa

Nápis:
T. G. MASARYK
ZASLOUŽIL SE O STÁT
1850 – 1937

ZVÍTĚZILI TI, KTEŘÍ HÁJILI IDEÁLY SPRAVEDLNOSTI.

7.III.1850
7.III.1990

PAMÁTNÍK NÁRODNÍHO
OSVOBOZENÍ
V PLZNI

ODHALEN 28.10.1928

ODSTRANĚN
NA PŘÍKAZ GESTAPA
ROKU 1940

OPĚT INSTALOVÁN
V ROCE 1945

ZNIČEN PLZEŇSKÝMI
KOMUNISTY
ROKU 1953

OBNOVEN
V LETECH 1990 – 1999

V Centrální evidenci válečných hrobů je deska evidována pod číslem CZE3209-5170:

Památník osvobození se sochou Tomáše G. Masaryka v nadživotní velikosti. V zadní části podstavce sochy vestavěn základní kámen k obnově památníku s datem 7. III. 1990.

Památník T.G. Masaryka a Památník národního osvobození v Plzni, odhalen 28. 10. 1928 – odstraněn na příkaz gestapa r. 1940 – opět instalován v r. 1945 – zničen plzeňskými komunisty roku 1953, obnoven v letech 1990 – 1999

Web o pietních místech:

Slavnostní znovuodhalení památníku proběhlo 1. června 1999, v den výročí plzeňských událostí 1953. Socha TGM byla odhalena již 28. října 1991, její forma byla vytvořena podle sochy TGM v Kolíně.

Památník národního osvobození sochařů Jaroslava Hrušky a Karla Kotrby a architekta Bohumila Píchy znázorňující prvního československého prezidenta a alegorické sousoší legionáře, matky (vlast), dcery (republika) a kováka (strojírenská tradice města) byl odhalen 28. října 1928 a demontován německou okupační správou v roce 1940. Po obnovení 28. října 1945 byl stržen 1. června 1953 večer, po pacifikaci občanských nepokojů, které ve městě vypukly po vyhlášení měnové reformy. Návrhy na jeho obnovení v roce 1968 zastavila srpnová intervence. Dne 20. ledna 1969 se zde na protest proti okupaci zapálil dělník Josef Hlavatý (1943–1969, zemřel 25. ledna).

Odborný web o sochařství:

Replika původní verze (socha TGM odlita z druhého odlitku původní formy pro Kolín, sousoší zčásti nově vymodelováno podle fotografií, socha kováka odlita podle nalezeného modelu).
Spolupráce, další autoři: Bohumil Pícha (architekt), Waller – Matějíček, Veverská Knínice (bronzový odlitek alegorické skupiny v 90. letech)
Časové údaje: 1925 městská rada rozhodla o realizaci; 1926 (?) soutěž; 10. července 1927 položení základního kamene; 28. října 1928 slavnostní odhalení; 25. června 1940 odstraněn; 28. října 1945 znovuodhalen; 1. června 1953 odstraněn a následně zničen; 28. října 1991 odhalena socha TGM; 1. června 1999 odhalena replika sousoší.
Materiál: bronz

Památník je umístěn v zadní části náměstí na pozadí předstupujícího středního rizalitu budovy obchodní akademie. Má výraznou architektonickou složku provedenou v žule a skládá se ze tří částí: Vpravo je na vysokém pylonu, k němuž vedou tři schody, postava TGM, vlevo na šířkově koncipovaném soklu alegorické sousoší, a konečně vzadu za ním lípa svobody. Alegorická skupina je koncipována jako rodina – zleva stojí legionář (syn) opírající se o pušku, vedle něj Vlast (matka) s haluzí vavřínu jako symbolu vítězství, mladá republika (dcera) s atributem lipové ratolesti v pravé ruce a konečně vpravo kovák – otec jako připomínka průmyslové a dělnické tradice Plzně. Voják a dělník zároveň symbolizují zahraniční a domácí odboj. Postava prezidenta je pojata civilně v duchu jeho tradičního zobrazení, v pravé ruce drží svitek papírů možná v narážce na jeden z projevů, které v Plzni po válce pronesl. Pod alegorickou skupinou je nápis: ZVÍTĚZILI TI, KTEŘÍ HÁJILI IDEÁLY SPRAVEDLNOSTI. Na žulovém soklu pod sochou prezidenta byl původně nápis: VDĚČNÁ PLZEŇ OSVOBODITELI NÁRODA / 1918 – 1928. Po obnově byl změněn na: T. G. MASARYK / ZASLOUŽIL SE O STÁT / 1850 – 1937, neboť původní verze by po událostech v roce 1953 vyznívala nepatřičně až ironicky.

Památník Národního osvobození se sochou prezidenta T. G. Masaryka v Plzni patří k těm s vůbec nejpohnutějšími a nejkomplikovanějšími osudy u nás. Jeho historii podrobně popsal Vladimír Havlic Havlic, iniciátor jeho obnovy, v knize u příležitosti jeho znovuodhalení v r. 1999.

O zřízení památníku rozhodla Městská rada v roce 1925 u příležitosti 75. narozenin TGM, kdy zároveň na tento účel vyhradila částku 500 000 Kč. Pro pomník bylo vybráno Petákovo náměstí (od r. 1945 náměstí TGM) nedaleko historického centra před budovou obchodní akademie. Budova podle projektu Hanuše Zápala z roku 1913 však v té době ještě nebyla dokončena, chyběla ji levá část, kterou dostavěl až v roce 1931 František Šrámek jako státní banku.

Nejspíš v roce 1926 byla uspořádána soutěž, kde byl součástí zadání požadavek na dominantní roli sochy prezidenta v plné postavě. Ze soutěže se nezachovaly žádné dokumenty kromě čtyř fotografií sádrových modelů (Havlic, s. 37 – 38). Hned dva návrhy pocházely od trojice Jaroslav Hruška, Karel Kotrba a architekt Bohumil Pícha. První byl koncipován jako vysoký vertikální sokl nesoucí reliéf se zobrazením Matky – Vlasti s rozpaženýma rukama symbolicky zaštiťující ženu s dítětem, vojáka a dělníka. Svou kompozicí respektuje ideu architekta Zápala, který už v původních plánech obchodní akademie před ní navrhl pomník ve tvaru postavy na vysokém pylonu, nejspíš jako pomník Radeckého, po němž bylo náměstí nazýváno do konce 1. světové války. (Havlic, s. 12) Druhý model, který v soutěži zvítězil, již poměrně přesně předjímal definitivní podobu, pouze postavy vojáka a kováře měly prohozené místo a proporce sochy prezidenta i soklu byly ve výsledku zmenšena, aby více korespondovala s alegorickou skupinou. Druhý model pocházel od Otakara Španiela a architekta Kamila Roškota. Ti přišli s řešením v podobě mírně vyvýšeného pódia, které se od nedokončené budovy obchodní akademie oddělovalo zdí, tvořící pozadí pro sochu TGM na nízkém soklu. Při obou krajích pódium flankovaly dva obdélné bloky ve výši zdi, na jejichž přední části byly umístěny reliéfy. Ve střední části pódium vybíhalo dopředu a bylo opět vymezeno nižšími postranními bloky, které diváka směřovaly k soše TGM. A konečně třetí návrh J. Brůhy a A. Mezery přišel s nejméně velkorysým řešením, když sochu TGM na nízkém soklu pouze doplnil dvěma nízkými reliéfy po obou stranách.

10. července 1927 u příležitosti 10. výročí bitvy u Zborova pak proběhla slavnost položení základního kamene a 28. října 1928 byl pomník slavnostně odhalen. Kamenické, stavitelské, betonářské a dlaždičské práce provedla firma Štrunc a spol. závody kamenické v Plzni a stavitel K. Krůta. Celkové náklady na pomníky dosáhly částky 800 000 Kč.

V souvislosti s německou okupací se pomník stával místem neformálních protestů. Už 7. března 1939 ještě před okupací byl spontánně zasypán květy u příležitosti nedožitých narozenin TGM, 8. října 1939 se stal místem tiché manifestace (Havlic, s. 48, 49). Nakonec gestapo 25. června 1940 rozhodlo o jeho odstranění, které se zprvu dotklo pouze sochy TGM a alegorická skupina byla pouze zakryta; posléze byla však odstraněna i ona. Válku sochy přečkaly v Hospodářském dvoře města Plzně a později na zámku Zbraslav, kde byly údajně zásluhou grafika T. F. Šimona a sochaře Bohumila Kafky. ukryty v zazděné místnosti. Po válce byla pomník obnoven (lípa svobody válku přečkala), práce vedl arch. Svatopluk Janke a dohlížel na ně přímo sochař Hruška. (Havlic, s. 50) Slavnostní znovuodhalení proběhlo 28. října 1945. V archivu NPU Plzeň se zachovala kompletní fotodokumentace vyzdvižení soch a osazení památníku.

Ke zničení pomníku došlo během událostí 1. června 1953, kdy se u památníku konala jedna z protivládních manifestací. Když režim odpoledne převzal nad městem opětovnou kontrolu, byla uspořádána odvetná demonstrace „pracujícího lidu“, při níž byl památník TGM stržen a zničen. Akce byla prezentována jako spontánní akce rozhořčeného davu, ve skutečnosti ale šlo o připravenou akci, kdy byl pomník stržen jeřábem a rozbit koulí. (Krejčířík) V davu však sehráli neblahou roli herci plzeňského divadla, zejména Josef Větrovec, který měl údajně Masarykovi navléknout oprátku, za kterou byl jeřábem vyzdvižen z pomníku. Havlic (Havlic , s. 66) cituje vzpomínku slévače L. Beránka, podle něhož byla socha rozbitá na tři kusy druhý den definitivně zničena komunistickými dělníky ve škodovácké slévárně. O odstranění pomníku pak rozhodla dodatečně rada národního výboru na zasedání 2. června v usnesení antedatovaném na 1.června. (Krejčířík)

Pokus o obnovení pomníku se objevil už v roce 1968, ale definitivně k němu došlo až po listopadu 1989. První podnět byl dán Sdružením T. G. M. v Plzni již 24. listopadu 1989. Záhy však vznikl spor o to, zda památník obnovit v původní podobě, respektive zda je to vůbec ze zachovaných podkladů možné, nebo zda vytvořit památník zcela nový. Zvažovalo se i odlití nějaké jiné Masarykovy sochy, např. Gutfreundovy v Hradci Králové. Nakonec se rozhodlo o obnově na původním místě a náměstí bylo přejmenováno z Dukelského na náměstí TGM.

Jak již bylo řečeno, iniciativu ve věci obnovy památníku převzal plzeňský výtvarník a amatérský historik zdejší výtvarné scény Vladimír Havlic. Prvním důležitým krokem bylo zjištění, že existuje druhá varianta plzeňské sochy Jaroslava Hrušky, která původně stála v Kolíně. (Ale ani v tomto případě nešlo o původní sochu, která byla během války zničena; v roce 1946 byl zhotoven nový odlitek z původní plzeňské sádrové formy.) Socha byla uložena v depozitáři Středočeské galerie v Nelahozevsi, ukryta pod starými pneumatikami v kočárovně zámku (původně byla jen v bedně ve vstupní bráně proti pokladně, ale protože se prý komunisty protežovaný sochař Hána začal zajímat o využití „nepoužívaného“ bronzu, byla uklizena do bezpečí). V tom samém depozitáři ještě objevili Kotrbův sádrový model Kováka ve velikosti definitivního odlitku. (Havlic, s. 79 uvádí, že metrový model stejné sochy se nachází i v rodině syna Hruškova syna Jiřího; dále informuje o nalezení Hruškova modelu TGM vysokého 150 cm v Halži u Tachova prostřednictvím příbuzných R. Matějky – viz Havlic s.89, s. 90 -, který pak sochu restauroval. Následně byla předána městu Plzni a dnes je vystavena na radnici.) Druhý odlitek z kolínské sochy provedla v roce 1990 trojice sochař František Bálek, měditepec Rudolf Matějka a slévač ze Škodovky Václav Prokop. Sádrovou formu rozdělenou na 17 dílů vytvořili v budově zdymadla v Týnci nad Labem, kde byla socha provizorně uskladněna. Sochu zdarma odlila plzeňská Škodovka v první polovině r. 1991 a 28. října 1991 byla slavnostně odhalena.

Ještě předtím r. 1990 situaci zkomplikoval požadavek městské části Plzeň 3 na zachování vodní nádrže, která byla umístěna na místě odstraněného pomníku. Byla dokonce vypsána soutěž na jeho umístění, v níž zvítězil návrh arch. Glossera, který památník situoval před vchod do banky. Nakonec se však podařilo prosadit řešení obnovit památník na původním místě. Teprve později v průběhu roku 1992 bylo náměstí upraveno do současné podoby s dvěma fontánami v obdélných bazénech při stranách náměstí.

V druhé etapě bylo třeba realizovat repliku sousoší Karla Kotrby, z něhož se zachoval pouze model jedné postavy (Kovák) a studie hlavy vojáka. Havlic se rozhodl oslovit restaurátorské ateliéry pražské AVU, kterou v té době vedl jeho přítel z plzeňských dob Milan Knížák. Tamní restaurátorský ateliér by repliku zhotovil se slevou. Přes pozitivní reakci akademie se zástupci města nemohli rozhodnout, což souviselo i s tím, že nebylo jasné, jak bude zhotovení repliky financováno. Mezitím přišli sochaři František Bálek a Jaroslav Šindelář s levnější nabídkou než AVU, zároveň se rozběhlo nové kolo diskusí, kde dokonce tehdejší primátor Prosek razil názor, že sama absence figur je významuplná, neboť odkazuje k odstranění pomníku v roce 1953 (Havlic, s. 105-106). Teprve 26. března 1996 rozhodlo zastupitelstvo o realizaci pomníku v původní podobě. V červnu 1996 bylo vypsáno výběrové řízení, v němž zvítězil plzeňský sochař akademicky konzervativního ražení Jaroslav Bocker. Replika byla odlita do bronzu dílnou Waller-Matějíček ve Veverských Knínicích. Realizace trvala od prvních měsíců roku 1997 do března 1999. 1. června 1999 bylo kompletní sousoší slavnostně odhaleno u příležitosti výročí Plzeňských událostí 1953, 46 let poté, co byl v jejich průběhu stržen a zničen.