Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netolicích

Nedaleko Mírového náměstí v centru Netolic stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Kostel je kulturní památkou:

Raně gotický kostel, svěcený v roce 1284. V letech 1625 a 1770 oprava, kruchta podklenuta 1634, barokní přestavba po 1648. S trojbokým závěrem, věží v západním průčelí, sakristií a oratoří na jižní straně a kaplí sv. Barbory při jihovýchodním nároží lodi. Před kostelem kříž, na J ohradní zeď.

Významná středověká stavba, původně raně gotický kostel přestavěný barokně si zachoval cenné stavební prvky. Památkově cenné jsou dochované konstrukce a materiály. Areál kostela Nanebevzetí Panny Marie v Netolicích odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Původní evidenční list památky:

Děkanský kostel jednolodní s trojboce uzavř. presbytářem se sakristií s oratoří na již. straně, tojboce uzvař. kaplí sv. Barbory při jihových. nároží lodi, hranol. věží představ. v záp. průčelí, předsíňkou po sev. str. lodi. Na sev. straně lodi hrot. portál, profil. oblouny s kalichovitými hlavicemi, obdobný obnov. portál na již. straně; v horním patře věže hrot. okna s trojlist. kružbami. Presbytář a loď zakl. val. klenbou, na sev. str. presbyt. sanktuář profil. oblouny, završený trojlistem se zoomofrním reliefem ve vimperku. V záp. části lodi kruchta na zděných pilířích, podkle. křížově; kaple sv. Barbory zakl. val. klenbou se štuk. rámci s freskovými výjevy ze života sv. Barbory. V sakristii dvě pole kříž. klenby.

Původně raně gotický kostel svěcený 1284. Roku 1619 uváděn jako pustý, 1625 a 1770 oprav. věž. 1634 podklenuta kruchta, po 1648 přest. barokně. Dochovány gotic. články (portály, pův. okna ve věži, gotic. nástěn. sanktuář).

Z dalších zdrojů:

Jeden ze dvou netolických kostelů má pravděpodobně pozdně románské jádro z I. poloviny 13. století. Patří k dílům stavební huti kláštera Zlatá Koruna. Presbytář pochází z I. třetiny následujícího věku, gotický původ má kaple sv. Barbory jižně od presbytáře a krov lodi. Po požáru roku 1619 došlo ke zhroucení krovu a klenby lodi a presbytáře, které byly obnoveny v raně barokní úpravě až na konci třicetileté války, po roce 1648. Další úpravy v 18. a 19. století.

Svatyně v místech dnešního farního kostela zřejmě tvořila jádro jedné z osad původní hradské aglomerace v prostoru dnešních Netolic. Prozatím se nepodařilo prokázat její vlastnický charakter, lze ho však předpokládat. Nejstarší částí dnešního kostela je pozdně románská loď z I. poloviny 13. století. Původní závěr nahradil v I. třetině následujícího věku gotický polygonálně zakončený presbytář, k jehož jižní stěně byla ještě v gotice přistavěna kaple svaté Barbory. Rovněž věž v ose západního průčelí pochází ze 14. století, nad lodí se dochoval pozdně gotický krov.

Kostel byl poškozen při řádění Dampierrova vojska roku 1619. Následkem požáru se zřítila klenba presbytáře, stavba stála v troskách pravděpodobně až do konce třicetileté války. V 50. a 60. letech 17. století byla raně barokně obnovena, další úpravy probíhaly téměř po celé 18. století: z té doby pochází i většina vnitřního zařízení. V letech 1845–46 zanikla část zdi bývalého hřbitova, která se obracela směrem do města, jižní část pohřebiště byla parkově upravena. Úpravy v 19. století se soustředily převážně na interiér. Od poloviny 90. let 20. století je kostel postupně opravován.

Hlavní oltář je z roku 1634. Barokní klenba původně gotické kaple sv. Barbory nese malby datované k roku 1760, nová věž byla postavena o deset let později. Chrám zdobí četné řezbářské práce z 2. poloviny 18. století z dílny rodiny Wernerů, usedlých v Netolicích. Při rekonstrukci zahájené roku 1997 získala věž zcela novou báň.

O kostelních varhanách zde ->

O kostele psal Prachatický Deník:

30. 4. 2014 – Kostel Nanebevzetí Panny Marie  byl v roce 1619 zpustošen stejně jako město císařským vojskem, měl zřícené klenby i některé zdi, krov a dřevěné stropy shořely.

Po skončení války, na přelomu 40. a 50. let 17. století, bylo možno přistoupit k obnově kostela, jehož půdorys dodnes prozrazuje raně gotickou dispozici – jednolodní chrám s podlouhlým presbytářem, který je zakončen třemi stranami šestiúhelníku.

Při barokních úpravách byla zaklenuta loď, presbytář i kaple valenou klenbou s výsečemi v místech oken. Presbytář je od lodi oddělen kruhovým obloukem, který patrně nahradil lomený gotický vítězný oblouk.

Okna jak v lodi, tak v presbytáři, jsou čtyřúhelníková, což odkazuje na pozdější přestavby a jediná gotická okna s lomeným obloukem a částmi kružby se nacházejí ve věži přistavěné k západní straně kostela. Původní věž byla pobořena v roce 1619 a opětovně poničena požárem v roce 1770, kdy byla zakončena cibulovou bání, na jejímž vrcholu září pozlacené Boží oko, které prý předpovídá počasí.

Podle pověsti je u základů věže pohřbeno třicet mušketýrů padlých v onom neblahém roce 1619. Na západní straně lodi je rovněž umístěna kruchta a pod ní do tří polí zaklenutá předsíň. Na východě je k lodi připojena sakristie a kaple svaté Barbory, na severu se nachází gotický portál se zaklenutou předsíní. Hlavní, barokní oltář, pochází ze šedesátých let 18. století a jeho autorem je zřejmě řezbář Antonín Kubitsch. Oltářní obraz nese datum 1766 a signován Františkem Jakubem Prokyšem. Na oltáři jsou dále sochy svatých Jakuba, Anny, Jáchyma a Alžběty. Levý boční oltář pochází z roku 1752 a je dílem Jindřicha Webera. Zasvěcený je sv. Vojtěchu, osazen obrazem od „mistra Tobiáše“ z roku 1632 a sochami sv. Benedikta a sv. Placida. Pravý boční oltář sv. Floriána je od téhož autora, nicméně o deset let mladší.

Levý oltář byl pořízen na náklad cechu kovářů s přispěním dalších cechů a uvádí se též přispění Zuzany Prayerové a Jakuba Placka ze Žitné. Pravý byl pak pořízen nákladem cechu pekařského a sladovnického. Kazatelna pochází z roku 1749. Je bohatě zdobená sochami i barokními a rokokovými ornamenty a přístupna ze sakristie. Ve věži kostela se nachází trojice zvonů, největší s průměrem 72 centimetrů z roku 1717 od Silvia Kreuze z Lince. Prostřední, s průměrem o devět centimetrů menším, pochází z roku 1833. Odlitý byl v dílně Jana Vojtěcha Pernera. Nejmenší a nejmladší zdejší zvon, který se jmenuje Karel, je z roku 1968 od zvonaře Manouška, má pak průměr 57 centimetrů.