Hrad Oparno

Hrad Oparno (Opárno) se nacházejí na konci táhlého hřbetu nad stejnojmennou vsí severozápadně od Lovosic, přímo pod svahy jedné z nejvyšších dominant Českého Středohoří – Lovoše.

Zřícenina hradu se rozkládá na konci hřbetu táhnoucího se ve směru jihozápad – severovýchod. Po jeho východní straně se rozprostírá ves Oparno, kterou protéká stejnojmenný potok, při severní straně hradu se od západu na východ vine Milešovský potok. Právě jeho koryto modeluje malebné Oparenské údolí, oblíbený cíl mnoha výletníků.

Vytěžím internetové zdroje a tištěné materiály (Encyklopedie českých hradů – Tomáš Durdík, České hrady – Dobroslava Menclová):

První zmínka o hradě Oparno pochází z roku 1344, kdy zde Smil z Vchynic, člen rodu později známého jako Kinští, stavěl „pokoje k přebývání“. O deset let později již zmíněný Smil na hradě sídlil, listiny z roku 1354 zmiňují „Smylo … dictus de Kinicz, residens in Oparn“. V listině Jindřicha a Hanuše z Podviní z 1. srpna 1340 je uveden Smil pouze jako „Smylo de Wchinicz“ a rovněž tak v listině, kterou vydal 17. června 1341, se uvádí pouze jako „Smylo de Chynicz“. Výše uvedené údaje vedou k závěru, že výstavba hradu proběhla v rozmezí let 1341-1354.

V držení Smilových potomků zůstal hrad až do roku 1472, kdy jej dědictvím získali Dlaskové z Vchynic. Roku 1486 je jako majitel hradu zmíněn kromě Bohuslava Dlaska z Vchynic i Bohuslav ze Žeberka, takže lze usuzovat na rozdělení celého statku na dvě části. V 16. století polovinu hradu získal od synů Bohuslava Dlaska z Vchynic Albrecht Kyšperský z Vřesovic, druhá polovina patřila Bořitům z Martinic. Oparno nepřečkalo nástup renesančního způsobu života a již v roce 1530 je hrad zmiňován jako pustý. Lze se domnívat, že svou roli hrálo rozdělení malého hradu mezi dva majitele a zároveň existence dvou tvrzí ve Vchynicích, které zřejmě v porovnání s poměry na hradě poskytovaly větší pohodlí.

„Druhý život“ hradu probíhal v 19. a na začátku 20. století, kdy zde fungovala dřevěná restaurace vestavěná do jihozápadní části hradu; dodnes po ní zbyl sokl zdiva v nádvoří a zbytky nátěrů vnitřních stěn plášťové zdi. Z této doby pochází i podezdívky pro kulečník, umístěný v příkopu pod severní stranou hradního jádra.

Tvar úzkého, srázného hřbetu se stal určujícím pro podobu hradu, který se skládal z několika částí, řazených za sebou v jedné linii – z dvou horních předhradí, hradního jádra a dolního předhradí. Zástavbu prvního horního předhradí neznáme; v jeho čele stála možná brána, z níž zbyl pouze suťový kužel se zářezem úvozové cesty. Nelze vyloučit i existenci druhé branky v místě vstupu dnešní cesty na západní hraně hřebene. První předhradí sloužilo buď k hospodářským účelům (široká brána by umožňovala i přístup vozům), nebo byl jeho účel ryze obranný. Druhá brána by pak mohla souviset s přímou cestou na hrad. Zástavba druhého předhradí sestávala ze starší literaturou předpokládané strážní věže a nějaké menší budovy při další bráně, která je zde předpokládána. Přístupová cesta směřovala po západní straně pod oběma předhradími až ke hradu, kde u severozápadního nároží jedna její větev vstupovala na malé nádvoří a druhá pokračovala na dolní předhradí. Podobu brány nebo bran v této části přesně neznáme.

Hradní jádro (ne zcela typická ukázka hradu s obrannou „obalovou“ – plášťovou zdí) bylo obehnáno masivní zdí s cimbuřím, za kterou byla skryta veškerá zástavba, takže linii hradeb přečnívaly pouze střechy. Takřka pravidelný obdélník o délce cca 46 m a šířce cca 15 m je obehnán zdí o síle 2 m, která se zachovala místy do původní výše cimbuřím ukončeného hradebního ochozu.

Podél obou delších stran protáhlého nepravidelného jádra stávaly dvě přízemní palácové budovy, z nichž východní je dodnes dobře znatelná (dosud zůstaly na vnitřním líci plášťové zdi otisky interiérových konstrukcí a zejména částečně zasypaný klenutý suterén). Možná, že další menší budova se nacházela i v jižním čele hradu.

Dolní předhradí mělo zástavbu sestávající z trojprostorového domu a patrně i dalších staveb (s patřičnou dávkou nejistoty lze uvažovat o pivovaru) a patrně fungovalo jako hospodářské zázemí. Zda k obdobným účelům sloužilo i první horní předhradí, není jisté; pokud by tomu ale tak skutečně bylo, pak by impulsem k tomuto neobvyklému řešení bylo nepochybně rozdělení hradu mezi dva vlastníky.

V současné době jsou k vidění zbytky plášťové hradby, sklepní místnost, zbytky paláce, příkopy a valy předhradí.