Sloup Panny Marie na Masarykově náměstí v Hodoníně

Na Masarykově náměstí v Hodoníně u kostela svatého Vavřince stojí sloup Panny Marie.

Sloup je kulturní památkou:

Hodnotná sochařskou práce z doby vrcholného baroka, jejímž autorem je Antonín Riga. Na římse podstavce je vyrytý letopočet 1716. Sloup je výrazným prvkem oživujícím plochu u kostela.

Podstavec sloupu nepravidelného půdorysu je složen ze čtyř kvádrů vystupujících z hranolového jádra, s širším poměrně vysokým soklem a profilovanou římsou. Na vnější straně po obvodu sloupu jsou osazeny čtyři sochy. Střed je vymezen hranolovému podstavci, se střední plochou vymezenou rytou linkou, na profilovaném soklu, v horní části završeném římsou, do níž je zasazen oblačný sloup pojednaný skupinou malých andílků a andílčích hlaviček. V horní části se vznáší poměrově nesouměrná postava letícího dospělého anděla oděného do rozevlátého roucha. Ve vrcholu osazena socha Panny Marie Immaculaty na zeměkouli obtočené hadem ve splývaném šatu s rozevlátými cípy svrchního pláště a rukama sepnutými k modlitbě. Nad hlavou zlacená kovová svatozář z 12 hvězd.

Na římse osazen erb hraběnky Marie Antonie Lichtenštejnové zasazený do zdobené kartuše v horní části završené hraběcí korunou. Na vnitřní ploše podstavce zapuštěná deska s rytým nápisem: VIRIBUS UNITIS / CIVIUM / Goegingensium /Renovatum / MDCCCLVI. (Spojením sil občanů Hodonína obnoveno 1856). Další pamětní deska nese nápis: L. P. 1939 / NA JAŘE OPRAVILI / ČTENÁŘI A INZERENTI / FARNÍHO VĚSTNÍKU / SE SVÝM FARÁŘEM / ANTONÍNEM PEKÁRKEM. V pravém rohu nápis: OBNOVIL / E. KŘIVÁNEK SOCHAŘ / BRNO – HUSOVICE.

Na čtyřech hranolových podstavcích vybíhajících ze základny sloupu jsou na římsách osazeny čtyři sochy.

Socha sv. Karla Boromejského.
Na plintu socha světce v mírném esovitém prohnutí s uvolněnou pravou nohou. Sv. Karel oděn do kardinálského roucha, v kleriku, rochetu a mozzetu. Kolem krku má přehozený provaz, symbol kajícnosti, který přidržuje od těla pravou rukou a levicí drží suk na hrudi. Hlava bez vousů s kadeřavými vlasy s čelním pohledem a biretem na hlavě. Draperie šatu s ozdobným lemem na dolním okraji rochety splývá v mělkých záhybech vyvolaných rotačním pohybem těla. Na hlavě zlacená kovová svatozář.

Socha sv. Františka Xaverského.
Socha světce je osazena na základnu hladkého plintu, z něhož vychází v rotačním pohybu. Světec oděn do kněžského roucha, kleriky, rochety, přes kterou má položenu štolu. Pravou rukou ukazuje na levou stranu. Levice, dnes částečně chybí, pravděpodobně držela vzhůru vztyčený kříž, jak naznačuje přehrnutý okraj rochety. Hlava mírně skloněna k pravému rameni s čelním pohledem je provedena s jemnými rysy tváře a lehce vlnitými vlasy. Na hlavě kovová zlacená svatozář. Draperie šatu dokonale kopírují esovitý pohyb světcova těla a vytváří splývavé záhyby akcentované drobnými dekorativními detaily dekorativní tkaniny štoly a krajkového lemu svrchní rochety.

Socha sv. Rocha.
Socha světce osazena na plintu ve výrazném kontrapostu. Světec pevně stojí na pravé noze a levou má posazenu na nízký kámen a pootočenu mírně doleva. Prstem pravé ruky ukazuje na obnažené levé koleno s morovou ránou. Je oděn do poutnického roucha, tuniky po kolena, vysoké boty, nahoře ohrnuté. Přes tuniku má přehozený plášť s mušlí, odznakem poutníka a na záda mu spadá klobouk připevněný na šňůrce. Jeho tvář je s ostře řezanými rysy s vlnitými vousy a rozevlátými delšími vlasy. Na hlavě zlacená kovová svatozář a levicí přidržuje zlacenou kovovou poutnickou hůl a kolem pasu na provazu připevněnou čutoru na vodu. U pravé nohy mu leží pes s chlebem v tlamě. Dynamické pojetí figury.

Sv. Rosalie z Palerma.
Na hladkém plintu posazena socha sv. Rozálie v mírném esovitém prohnutí. Světice stojí na pravé noze s odlehčenou levou nohou. V pravici přidržuje lem pláště a hladký zlacený kovový kříž. Levou ruku pozvedá směrem nahoru. Je oděna ve splývavou tuniku se svrchním šatem zdobeným krajkovým lemem a přes ramena má přehozený plášť spadající volně dolů a tvarovaný do hlubokých mísovitých záhybů. Hlava světice mírně skloněna na pravou stranu je pokryta věncem z růží a kovovou zlacenou svatozáří.

Vrcholně barokní sousoší je komponováno jako celek tvořený na výrazné oblačném sloupu osazenou hodnotnou sochou Panny Marie Immaculaty se čtyřmi cennými sochami morových patronů vynesenými na římsách boční podstavců.

Opravy sloupu evidovány v letech 1856, 1939 a 1972–1973.

Další info na webu o Hodoníně:

Mariánský sloup nechala v roce 1716 postavit kněžna Marie Antonie z Liechtensteina jako poděkování za ukončení morové epidemie, jež Hodonín postihla. Na její následky zemřelo více než 50 obyvatel.

Socha Panny Marie Immaculaty na vrcholu obláčkového sloupu nad hlavami andělů, ve spodní části na vysunutých rozích se sochami čtyř morových ochránců s kovovými atributy zlaté barvy – sv. Rocha, sv. Františka Xaverského, sv. Rozálie a sv. Karla Boromejského. Všechny sochy jsou v životní velikosti. Na vysokém čtyřbokém podstavci pod znakem Lichtenštejnů užívaný karlovskou větví vyrytý latinský nápis: Viribus unitis. Goedigensium renovatum MDCCCLVI. Na dalších stranách podstavce bronzové desky: Na jaře 1939 opravili čtenáři a inserenti „Farního věstníku“ se svým farářem Antonínem Pekárkem. Obnovil E. Křivánek sochař Brno – Husovice.

Barokové sousoší dala postavit r. 1716 hrab. Marie Lichtenštejnová – Czoborová. Bylo obnoveno péčí a nákladem MěNV v Hodoníně v letech 1972-73 restaurátorskými pracemi akad. sochařů L. Pichla, L. Šobra, V. Brůžka st. a V. Brůžka ml.

Asi do konce 30. let 20. stol. vybíhaly z rohů podstavce sloupu pod sochami kovové stojany s lucernami. Přibližně do prvního desetiletí 20. stol. byl morový sloup ohrazen kamenným sloupkovým hrazením, pak stál volně nepatrně vyvýšen na prázdném dlážděném náměstí, nyní na travnaté ploše.

V roce 2022 bylo přistoupeno k restaurování sloupu:

22. 4. 2022 – Po tři století stojí na náměstí vedle kostela sv. Vavřince Mariánský sloup. Byl postaven na počátku 18. století jako poděkování za ukončení morové epidemie. Teď až do konce léta toto významné umělecké dílo spojené s historií Hodonína a zapsané v seznamu kulturních památek bude zakryto lešením a plachtami. Začíná jeho rekonstrukce.

Po třinácti letech od poslední obnovy sloupu město přistoupilo k jeho restaurování.  „Při posouzení stavu této památky se zjistilo, že její povrch je z důvodu působení povětrnostních vlivů porostlý řasami a mechy a na těchto místech dochází ke zvětrávání horniny a prasklinám. Celá památka je znečištěna prachovými nečistotami,“ popisuje současný stav památky Kateřina Kurdíková ze státní památkové péče stavebního úřadu. „V loňském roce došlo po silných bouřkách a poryvu větru také k odpadnutí části paže jednoho ze světců a odchlípnutí olověných plechů kryjících římsu,“ doplňuje. Proto bylo nutné přistoupit k jeho obnově, která je zaměřena zejména na pozastavení probíhajících degradačních procesů.

V první fázi bude povrch památky ošetřen biocidním prostředkem zamezujícím působení škodlivých organismů a všechny prvky budou očištěny měkkými kartáči a čistícím vodním roztokem.  Nejvíce ohrožená zvětralá místa budou zpevněna. Stejně tak budou opraveny praskliny a chybějící drobné části. Na závěr bude celý povrch památky preventivně ošetřen proti růstu mechů.

Obnovu památky provádí restaurátor Josef Krososka, který je odborníkem na restaurování a sloup již v minulosti několikrát restauroval. Předpokládá se, že restaurační práce budou trvat asi tři měsíce a skončí v létě. Předchozí známé obnovy památky se uskutečnily v letech 1856, 1939, 1973, 1997 a 2009.

Barokní sochařské dílo vytvořil v letech 1716-1718 brněnský sochař pruského původu Antonín Riga (1660-1728). Z jeho dílny pocházejí například morové sloupy v Uherském Hradišti a na Velehradě. Na čtyřbokém podstavci s hranolovými sokly vysunutými do nároží jsou umístěny plastiky morových patronů – sv. Františka Xaverského, sv. Rocha, sv. Rozálie a sv. Karla Boromejského. Ve středu mezi sochami je hranolový sloup, ze kterého vyrůstá sloup obláčkový, z jehož nitra vystupují andílci, a na vrcholu stojí socha Panny Marie Immaculaty v životní velikosti. „Immaculata“ znamená „neposkvrněná“ a donátorkou (dárkyní) byla hraběnka Marie Antonie, kněžna z Lichtenštejna, vévodkyně ve Slezsku, Opavě a Krnově. Morový sloup nechala postavit v roce 1716 jako poděkování za ukončení morové epidemie, které v Hodoníně v letech 1714-1716 podlehlo přes 50 obyvatel.