To si možná mnohý člověk nad mými články až musí říct: ten chlapík je snad přitroublý idealista nebo co. Vždyť my jsme tam a tam taky byli a bylo to tam děsný, lidi hrozný, samá komerce … a tak podobně. Ale nenechte se mýlit. Ten chlapík to taky vidí, stejně doma jako v zahraničí.
Jenom prostě od přírody všude vidím spíš sklenice poloplné než poloprázdné a navíc, jak známo, paměť je velmi milosrdná a uchovává si především to lepší z pocitů. Ale to neznamená, že se to opačné nestalo. Kupříkladu co se komerce týká – ani v Polsku jí neuniknete. A ani vám to nepřijde … třeba v první kafe na cestě na sever jsme si dali v Glogově – v mekáči. Pak dorazíte do lázeňského přímořského městečka a … co chvíli míjíte ty historické či futuristické oživlé sochy ( s kasičkou před sebou), děti za další peníz vás předjíždějí na jakýchsi mechanických konících, padesát procent stánků nabízí totéž… na pobřeží potkáte medvídka Pú v lidské velikosti i s jeho gangem a když se s nimi nevyfotíte, padnete třeba do sítí místních malířů, kteří všichni malují pláž a nebo rovnou vás… přeháním? Možná jen trošku, ale to vy asi víte sami nejlíp.
A nebo turisté samotní! Jsou místa, kam se ve špičce prostě nevyplatí chodit. Například v kolobřežském přístavu se tyčí maják, z jehož vrcholu můžete pohledět za malý obnos na moře, pokud si ovšem půl hodiny počkáte ve frontě. (přičemž asi moře z dvaceti metrů výšky nevypadá o moc jinak, než z pláže, že). O kousek dál kotví čtyři rádoby historické lodě (piráti, vikingové a tak), které turisty vyvezou na dohled na moře, udělají otočku a šup zpátky. A tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Ale proč? Ti, co to těší, ať užívají, utrácejí,vydělávají, … já hledám kousky jiného světa, který leží hned vedle nich a o tom se snažím psát.
