Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Krupce

V Krupce je kostelů několik, tím hlavním, městským, je kostel Nanebevzetí Panny Marie v Husitské ulici.
Web o Krupce:

Městský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Krupce pochází z druhé poloviny 14. století. Nově postaven byl v letech 1479 – 1488. Po požáru v roce 1633 byl kostel o 39 let později obnoven. Nové oltáře byly dokončeny roku 1684, kazatelna roku 1688 a tzv. „svaté schodiště“ se souborem plastik „Ecce homo“ roku 1735. Pod původní stropní klenbou se nachází hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí P.M., který namaloval roku 1835 starosta Josef Lehmann. Kostelní varhany zhotovil v roce 1759 Johann Daniel Ranft. Budova přilehlé fary je z roku 1756.

Další web o Krupce obdobně:

Městský kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází ze 14. století. Byl mnohokrát poničen požáry. Obnoven byl v roce 1668. Nové oltáře byly dokončeny roku 1684, kazatelna roku 1688 a tzv. Svaté schodiště se souborem plastik „Ecce homo“ roku 1735. Pod původní stropní klenbou se nachází hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, který namaloval roku 1835 tehdejší starosta Krupky Josef Lehmann. Kostelní varhany jsou dílem Johanna Daniela Ranfta z roku 1735.

V současné době kostel údajně (město vůbec neinformuje občany o postupech prací a nikdo neví co se v kostele děje) prochází postupnou rekonstrukcí, byla uspořádána veřejná sbírka na renovaci plastik Ecce Homo, jsou vypracovány projekty na propojení prohlídkové trasy se zvonicí a další opravy interiéru i exteriéru, které by měly být financovány z Evropských fondů.

Na wiki:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Krupce je farní kostel římskokatolické farnosti v Krupce, v okrese Teplice Ústeckého kraje. Stojí v horní části obce při silnici do Horní Krupky naproti hradu Rosenburg.

Kostel v Krupce je poprvé doložen ve druhé polovině 13. století, dnes má gotickou podobu s nepravidelným půdorysem. Kostel nemá věž, ta je funkčně zastoupena zvonicí. Ve 2. dekádě 21. století prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Je v majetku města.

První zmínka o farním kostele pochází z roku 1352. Z původní stavby se hmotově dochoval pouze presbytář.

Okolo roku 1484 proběhla zásadní přestavba kostela, patrně kvůli požáru, který zasáhl Krupku roku 1479. K původnímu presbytáři byla přistavěna mohutná jednolodní stavba s novým polygonálním neodsazeným presbytářem.

Přibližně v první čtvrtině 17. století byl kostel vybaven kazetovým stropem. Roku 1633 saské oddíly vyplenily a vypálily většinu města včetně kostela. Při opravách byla loď rozšířena o 3,6 metru a již roku 1634 zastřešena. V letech 1668–1672 byla v interiéru postavena kruchta. Po roce 1683 byl kostel vybaven hlavním a bočními oltáři. V letech 1736–1739 byla východní zeď lodi proražena, aby byly ke kostelu přistavěny svatých schodů s figurálním výjevem Ecce homo.

V letech 1909–1935 proběhla rozsáhlá puristická oprava kostela pod vedením architekta Maxe Loose von Losimfeldt.

V zadním jižním sanktusníku kostela se nachází litinový zvon z roku 1917. Má dolní průměr 58 cm, výšku 45 cm bez koruny, 56 cm s korunou a nese vhloubený nápis: ST. FRANZISKUS / 1917 a dataci: 1918. V minulosti se na zvonici u kostela nacházely ještě dva podobné zvony, které byly zrekvírovány za druhé světové války. Zvon je zavěšen na dřevěné hlavě v dřevěné konstrukci. Zvon je v dobrém stavu.

V Památkovém katalogu je kostel evidován jako areál z několika částí:

Původní kostel byl postaven ve 2. pol. 13. stol., v 15. století několikrát vyhořel a byl obnovován. Areál byl upravován v průběhu 17. a 18. století. Jedná se o hodnotné spojení gotické a barokní sakrální architektury.

První zmínka o farním kostele v Krupce pochází z roku 1331. Kostel v Krupce figuruje i v soupise papežských desátků z roku 1352. Tento kostel v roce 1429 vyhořel a o padesát let později lehl popelem znovu. Obnovován byl mezi léty 1479—1488. Později byl upravován v letech 1672 a 1733. V letech 1909—1935 proběhla rozsáhlá puristická obnova kostela podle projektu Maxe Loose von Losimfeldt.

Kostel se zvonicí a farou včetně sochy sv. Jana Nepomuckého se nachází pod hlavním krupským náměstím, proti hradní zřícenině, při hlavní průjezdní komunikaci, Husitské ulici. Kostel i fara jsou součástí východní uliční fronty. Chrám se napojuje svým severním resp. severozápadním štítem na dům č. p. 44, původní presbytář směřuje k západu, za farní dvorek. Kostel s farou na sebe navazují nepřímo, jako solitéry, krátkým dřevěným spojovacím krčkem tvořeným dvoukřídlými dveřmi. Fara je vystavěna pod kostelem níže, průčelím blíže k ulici, k areálu sousedního domu č. p. 94 níže se obrací jižní resp. jihovýchodní fasádou dvorního křídla. V jižním nároží předzahrádky mezi kostelem a farou je osazena socha sv. Jana Nepomuckého. Samostatná zvonice je umístěna výše ve svahu, severně nad dvorní stranou kostela, za domy č. p. 92 a č. p. 91. Terén v místě výrazně stoupá severním směrem. Areálu dominuje vysoká loď kostela završená drobnou věžičkou nad novějším presbytářem.

kostel Nanebevzetí Panny Marie

Farní kostel v Krupce je poprvé zmíněn k roku 1352. Pozůstatkem tohoto původního kostela je těleso polygonálně uzavřeného bývalého presbytáře se schodišťovou věží po jihovýchodní straně vybíhající z východní části presbytáře současného. Po požáru roku 1479 došlo v letech 1484-86 k rozsáhlé přestavbě, při níž vznikla stávající mohutná, k jihovýchodu orientovaná jednolodní stavba s neodsazeným polygonálním presbytářem přiloženým po východní straně k presbytáři starému (jako kameník zmíněn mistr Kunz). Ten byl současně nově zaklenut a okna opatřena novými kružbami. V roce 1634 byl obnoven krov, loď byla po severní straně mírně rozšířena a patrně byl přepatrován starý presbytář. Rozsáhlejší obnovou prošel kostel v letech 1668-72 s následným dovybavováním mobiliářem. V letech 1735–1739 bylo k severovýchodní stěně lodi přistavěno obdélné těleso Svatých schodů. Dílčí puristické úpravy exteriéru (završení štítu, pilířů a portálu) byly prováděny po roce 1909.

Kostel postavený z lomového zdiva s orientací k jihovýchodu je situován ve spodní části náměstí, jihozápadní průčelí je orientováno do komunikace, s nerovností terénu se vyrovnává ubíhající výškou paty zdiva. Kostel tvoří obdélná loď, přecházející bez odsazení v polygonální presbytář. K severovýchodnímu boku presbytáře přiléhá polygonálně ukončený pozůstatek presbytáře původního orientovaného kostela z období před polovinou 14. století s tělesem nepravidelně polygonální schodišťové věže ze stejné doby v jihovýchodním koutě mezi starým a novým presbytářem. Severozápadní průčelí s výjimkou trojbokého štítu přiléhá k sousedícímu domu č. p. 92, z jehož přízemní chodby rovněž vede dnes zazděný vstupní otvor do lodi. Obvodový plášť kostela je zpevněn s výjimkou severovýchodní strany lehce odstupňovanými opěráky dynamizovanými na čelech horní etáže projmutím do hrany a završenými protáhlými korunními stříškami, doplněnými po r. 1909 novogotickými kytkami. Jihozápadní průčelí lodi a presbytáře včetně jižní a jihovýchodní strany je mezi opěráky prolomeno vysokými okenními otvory s neprofilovaným kamenným ostěním završenými hrotitým obloukem, pod kterými se táhne zalamovaná podokenní římsa. Ve třetím poli lodi s výškově zkráceným okenním otvorem je situován nad terén vyrovnávajícím přístupovým schodištěm hlavní vstup do kostela.

Vstup je opatřen portálem vroubeným nakoso vytočenými stojkami, z jejichž hladkých soklů vyrůstají z tordovaných patek bloky prutů se zakončením hranolovými fiálami s jeptiškami v ploše a stanovými stříškami. Záklenek portálu je ukončen lomeným obloukem, jehož profilace přechází na vnější straně do tvaru oslího hřbetu vrcholícího dnes ulomenou kytkou – tento prvek je výsledkem puristické úpravy počátku 20. století, zatímco ostatní původní kamenické prvky odrážejí vlivy saské pozdní gotiky. Po jeho pravé straně je k obvodovému zdivu přisazená výklenková kaple s nikou opatřenou dřevěnou mříží, v níž se nachází barokní kamenná polychromovaná socha Piety. V jižní části závěru je nad terén vystupující spodní část presbytáře opatřena slepou arkádou, v jejímž středu se nachází obdélný vstupní otvor do chodby probíhající pod presbytářem a umožňující přístup k severovýchodní části a zvonici. Vystupující plášť původního presbytáře je mezi opěráky pročleněn širokými okenními otvory s lomeným záklenkem, která jsou vertikálními kamennými pruty členěna na tři části završené jeptiškami s návaznými bohatými kružbami z měkce projímaných plaménků v záklencích z doby přestavby koncem 15. století. K severovýchodnímu slepému průčelí lodi je připojena do svahu stoupající obdélná přístavba Svatých schodů z let 1735—1739 s nevelkými postranními okenními otvory opatřenými vitrajovým prosklením. Kostel je zastřešen sedlovou střechou, nad závěrem presbytáře zvalbenou, s orientací hlavního hřebene střechy od severozápadu k jihovýchodu, nad bývalým presbytářem s nižší úrovní hřebene střechy; hřeben valbově zakončené střechy Svatých schodů je orientován k severozápadu. Ve vrcholu hřebenu střechy presbytáře je polygonální cibulovitě ukončený plechem pobitý sanktusník.

zvonice (viz samostatné heslo)

Hranolová, v přízemí zděná neomítaná věž bedněná v zúženém patře a krytá vysokou jehlancovou střechou krytou šindelem. Zvonice pocházející z 1. poloviny 15. století a do dnešní podoby upravovaná po požáru v roce 1633.

socha sv. Jana Nepomuckého (viz samostatné heslo)

fara

V budově fary (č. p. 93) pod kostelem je v současné době veřejnosti přístupné hasičské muzeum.

Barokní obdélná budova fary, pocházející z roku 1756, se nachází těsně pod kostelem. Kostel s farou na sebe navazují nepřímo krátkým spojovacím krčkem tvořeným dvoukřídlými dřevěnými červenými dveřmi. Fara se skládá z hlavního křídla, které je orientováno směrem k Husitské ulici a dvorního křídla, které směřuje k areálu sousedního domu čp. 94. Jedná se o patrovou budovu s mansardovou zvalbenou střechou krytou šablonou. Hlavní průčelí fary je ve dvou nadzemních podlažích sedmiosé, bíle omítnuté, postranní průčelí jsou omítnuta a natřena šedou barvou. Střecha hlavního křídla má dva vikýře, dvorního křídla poté jen jeden. Světlá fasáda hlavního křídla je členěna patrovou římsou a lizénovými rámy s obdélnými okny. Okna mají kamenné ostění s uchy a obdélnou parapetní výplní. Přízemí i patro je tvořeno stejně, v přízemí se ve střední ose nachází místo okna vstupní dveře, které jsou řešeny stejně jako okna. Dvorní křídlo je členěno patrovou římsou a v patře čtyřmi okenními otvory se světlým ostěním. V budově se nachází hasičské muzeum, které je přístupné veřejnosti.