weby pro nejsevernější čechy

Kostel svatého Ducha v Krupce

Článek je součástí seriálu Kostely, kaple, chrámy, hrobky, mauzolea

U křižovatky Husitské a Cínové ulice v Krupce stojí špitální kostel svatého Ducha.
Web o Krupce uvádí:

Na rozcestí s Cínovou uličkou (Stará pekárna) je původně gotický špitální kostel sv. Ducha z let 1440-1454, v dnešní podobě z poloviny 16. století, který v současné době prochází rekonstrukcí.

Na wiki je víc:

Kostel svatého Ducha se nachází ve městě Krupka pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jednolodní gotická stavba byla v minulosti spojena se špitálem, a proto byl kostel nazýván špitálním kostelem sv. Ducha. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel byl postaven roku 1440. V roce 1444 byl jednoduchý kostel připojen ke špitálu, který měl zástavbu dnešního domu č. p. 128 a domu č. p. 96. Tyto dva objekty propojovala společná střecha. K hornímu konci špitálu navazovala dolní městská brána, což byl velký dům s vysokou střechou s bytem branaře a městským vězením. Je doloženo, že roku 1475 konal bohoslužby kněz jménem Kašpar. Kostel společně se špitálem udržovaly různé nadace, například rodiny Glatz či Jeschka z Koldic.

22. června 1538 při velkém požáru kostel shořel a s ním i špitál, městské lázně a 27 okolních domů. V roce 1565 byl kostel znovu postaven a o rok později se stal Lorenz Krause představeným nového špitálu. Téměř o sto let později, 3. března 1629 postihl kostel opět požár, při kterém shořela část kostela až k věžičce. Kostel byl opraven až po skončení třicetileté války.

Kostel sv. Ducha byl ve velmi špatném stavu. Finance, které jeho údržbu přicházely, byly pouze z nadací, kterých v té době taktéž nebylo mnoho. Nadaci ve výši 300 zlatých věnoval kostelu J. Friedrich Nievenheim ve své závěti. V kostele se ubytovalo přibližně 5 chudáků, kteří ráno, v poledne a večer zvonili na zvon, který kupodivu nevisel na střeše kostela, ale na špitálním domě. Zvon byl roku 1701 vysvěcen sv. Václavovi. K Nievenheimově nadaci se později přidalo více nadačních fondů i menších dárců a nadační kapitál vzrostl k roku 1791 na 5176 zlatých. Avšak vrchní na radnici s penězi neuměli zacházet a roku k roku 1811 klesl nadační kapitál na 2338 zlatých. V roce 1830 založil krupský obchodník Johann Wenzel Mayer svým jménem nadaci, která měla udržovat jednoho kněze u kostela sv. Ducha i obydlí ve špitálním domě jako farní byt. Za vlády císaře Josefa byl špitální kostel, jakožto všechny nefarní kostely, uzavřen. Věřící Krupky však vybrali peníze, aby mohl být kostel vysvěcen. K tomu došlo v roce 1839 o Svatodušních svátcích. Slavnostní kázání držel litoměřický prefekt Franz Xaver Effenberger.

Roku 1851 byl starý Špitál zrušen na úkor nově zřízeného chudobince pod kostelem sv. Anny. Z jmění nadace Mayera koupila církev půlku starého Špitálu a zřídil se byt pro tehdejšího faráře Schürze. Z těchto peněz byl opraven i kostel a dostal břidlicovou střechu a novou gotickou věžičku. Po nějakém čase farář odešel a kostel opět chátral. S příchodem dalšího faráře Ludvíka Meinla došlo k renovaci, interiéry vymaloval pokojový malíř Pieschel z Proboštova, obrazy a oltář zrestauroval Tittel z Bohosudova. Dále se v kostele vystřídali farář z Loucha nebo farář Ludvík Fischer.

Současný stav kostela je velmi neutěšený, i vzhledem k nevyjasněným majetkoprávním vztahům. Stěny objektu jsou velice promáčené. Během 20. století zde přespávali bezdomovci, kostel byl vykraden. Poté v něm zbyla jen dřevěná konstrukce oltáře.

Jednolodní gotický kostel, orientovaný na jihovýchod, byl několikrát přestavován. Dnešní kostel má nízkou sedlovou střechu, která je u okraje zvalbená. Původní vížka byla zcizena pravděpodobně v polovině 20. století. Nyní ji nahrazuje plechová věžička se zvonem, přivezeným z Komáří vížky, v Krupce. Hrotitá okna s kružbami a novými vitrážemi společně s odstíněnými meziokenními opěráky formulují výrazný exteriér kostela. Kamenné schodiště vede k prostému, hrotitému portálu.

Loď je zaklenutá třemi poli křížové klenby svedených na konzoly jednoduchého tvaru. Presbytář je zaklenut paprsčitě. Před oltářem pod náhrobní deskou je vstup do hrobky, kde jsou pohřbeni pacienti z tehdejšího špitálu, kteří podlehli moru. V oblasti hlavního portálu si můžeme povšimnout na levé i pravé části dvou náhrobních desek. V západní části je vystavěn kůr, k němuž vede dřevěné, provizorní, dvouramenné schodiště. Zábradlí je zdobeno slepými kružbami.

V presbytáři se nacházel původně barokní oltář s pozdně gotickou dřevořezbou Seslání Ducha Svatého. Oltář představoval svatodušní zázračné dění. Hlavní oltářní obraz lemovali dva velcí dřevění andělé. Dále tu byly k vidění ještě obrazy sv. Jana z Nepomuku či sv. Valentina a sochy Srdce Ježíšova, sv. Marie a sv. Josefa. Cínová lampa nesla věčné světlo. Ve zdi byly zapuštěny dvě velké náhrobní desky. Stěny zdobily novogotické nástěnné malby.

Kostel je kulturní památkou:

Bývalý špitální kostel při městské, dnes již zbořené, bráně. Pochází z r. 1454, upravován v 16. st. Oltář z 18. st. obsahoval torzo reliéf. řezby z gotického oltáře z pol. 15. st. Jednolodní, obdélná, trojboce uzavřená stavba bez věže, kříž. klenby.

Dobu vzniku kostela lze vymezit jen přibližně; přestože je v Krupce připomínán špitál již v době předhusitské, nelze jej průkazně ztotožnit s kostelem sv. Ducha. K roku 1442 se vztahuje zmínka o vyhořelém špitálním kostele, obnoveném do r. 1454. Kostel roku 1556 opět vyhořel, škody však patrně nebyly rozsáhlé, neboť o následné obnově kostela nejsou žádné informace. Prokazatelně však vyhořel roku 1629 a opraven byl roku 1642. Další informace jsou dochovány až z 19. století, z let 1888-89 pochází sanktusník a nová břidlicová střecha, v interiéru připomínán vedle hlavního oltáře boční oltář sv. Valentina. Koncem 60. let 20. století byl kostel využit pro zázemí restaurátorů v souvislosti s obnovou kazetového stropu v kostele sv. Anny.

Orientovaný kostel je situován u hrany komunikace na úzké stavební parcele vymezené ostře zaříznutým údolím na nerovném terénu vyrovnávaným mírně zešikmeným soklem s profilovanou horní římsou.

Jde o jednolodní kostel s neodsazeným, nepravidelně polygonálně zakončeným presbytářem. Západní průčelí kostela se přimyká k objektu bývalého špitálu (dnes obytného domu čp. 125, s nímž tvoří jednotný stavební celek). Je postaven z lomového omítaného zdiva opatřeného novodobým monochromním světle okrovým nátěrem.

Obvodový plášť kostela vyrůstající z lehce předstupujícího soklu je hladký, po jižní straně členěný jednou odstupňovanými opěráky vyrůstajícími ze zešikmených podstavců, které jsou ukončené zešikmenými stříškami prolomenými v čele trojúhelnými štítky lemovanými plasticky profilovanou římsou. Jižní průčelí je mezi opěráky členěno jednou okenní osou s vysokým ostře hrotitým okenním otvorem se zešikmeným parapetem a hlubokými, oboustranně rozevřenými špaletami s oboustranně vyžlabeným kamenným prutem po obvodu a uprostřed s ukončením oblými jeptiškami, prostor záklenků vyplňují individuálně koncipované kruhové kružby; v první ose od západu prázdná, ve druhé s trojlistem, ve třetí s dvojicí rotujících jeptiškových plaménků, ve čtvrté jeptiškou a v páté čtyřlistem. Po severovýchodní závěru je slepý zkrácený hrotitý otvor členěný shodně s ostatními okny s kružbou vyplněnou čtyřlistem. Pod zkrácený okenní otvor v první levé ose je situován portál hlavního vstupu. Portál s hlubokými široce rozevřenými špaletami vyrůstá z hladkých dvakrát prolomených stojek, z nichž vyrůstá profilace mírně hrotitého záklenku s profilací vytvořenou střídáním výžlabků a prutů. Do vstupního otvoru jsou vsazeny dvoukřídlé svlakové dveře s čelní stranou z diagonálně kladených, kovanými hřeby přibíjených fošen s eklektickým štítkem s klikou a tepanou pozdně barokní, mřížkovým a rokajovým dekorem zdobenou přítuhou s tordovanou rukojetí. Přístup k portálu umožňuje vysoká podesta s jednoramenným, z boku přiloženým přístupovým schodištěm, jehož zábradlí tvoří pískovcové sloupky a torza kružbových výplní (další torza kružeb uložena v interiéru). Kostel kryje sedlová střecha s valbovým u končením nad závěrem presbytáře, krytá eternitovými čtvercovými šablonami; hřeben střechy je orientován od západu k východu. Na rozhraní sedlové střechy a valeb je osazena polygonální štíhlá, červeně natřeným plechem pokrytá sanktusová vížka ukončená jehlancovitě s novogotickou kytkou, z níž vyrůstá jednoduchý kříž.

Památkový katalog obsahuje odkazy na několik restaurátorských zpráv cca od roku 1993 do roku 2016.

Tagy