Kostel svatého Vojtěcha v Počaplech

Severně od Počapel u Terezína na břehu Labe stojí kostel svatého Vojtěcha.
Wiki a další zdroje uvádí:

Kostel svatého Vojtěcha v Počaplech u Terezína v okrese Litoměřice je sakrální stavba ve stylu dynamického baroka od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, postavená břevnovsko-broumovskými benediktiny na břehu Labe jako společný komplex s farou. Kostel stojí na severním okraji vesnice na nízkém návrší nad levým břehem řeky Labe nedaleko jeho soutoku s Ohří. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Zprávy o nálezech nádob a lidských kostí v blízkosti kostela naznačují, že zde kdysi bylo předkřesťanské – snad pravěké – pohřebiště.

Jako majetek břevnovského kláštera byla ves Počaply připomínána v roce 1262, i když lokalita byla osídlena již dávno předtím. Již v roce 1352 zde stála prokazatelně sakrální stavba, která byla zmíněna v registrech papežských desátků. Farnost tehdy platila 9 grošů českých, což farní obvod řadilo ke středně velkým – patřil k litoměřickému vikariátu.

Dále se v konfirmaci krále Václava IV. z 20. září 1395 uvádí, že ves Počaply a kostel patří břevnovskému klášteru. Zdá se tedy, že Počaply s kostelem lze počítat k nověji nabytému majetku, zřejmě někdy v rozmezí mezi 14. lednem 1351 a 20. zářím 1395. Dle pověstí byl kostel původně zasvěcen ke cti sv. Kříže a k zasvěcení sv. Vojtěchu mohlo dojít po nabytí klášterem. Vojtěch Slavníkovec patřil k zakladatelům břevnovského kláštera a úcta k tomuto světci počala v Čechách stoupat již po přenesení jeho ostatků z Hnězdna do Prahy Břetislavem I. roku 1039.

Starý (pravděpodobně gotický) kostel byl údajně velmi malý a předpokládá se, že byl zbořen husity roku 1421. Další kostel byl kolem roku 1489 zbudován na zbytcích předchozího. Ve věži kostela visely tři zvony, na hřbitově vlevo od brány stála další věž a v ní visel čtvrtý zvon. Věž před kostelem byla zbořena při přestavbě roku 1725 a další osud jejího zvonu je nejasný. Starý kostel byl obnoven v období 1670-1672, poté ovšem zase chátral.

Nakonec byl tak chatrný, že hrozil zřícením. Proto nechal v letech 1724–1726 majitel zdejšího panství, klášter břevnovsko-broumovský, z rozhodnutí břevnovského opata Otmara Zinka, postavit podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera nový kostel. Dienzenhofer 2. října 1724 vyměřil kolem starého kostela základy 10 loket hluboké a ty byly do 7 dnů vykopány. 9. října začali zedníci usazovat v základech kameny. Bohoslužby se zatím konaly stále ve starém kostel. V červnu 1725 se zbourala věž a starý kostel. Dne 24. srpna 1726 byl nový kostel vysvěcen, 26. srna 1726  byla vsazena na věž báň s křížkem.

Zároveň s kostelem byla postavena hřbitovní kaple, hřbitov bylo ohrazen silnou zdí a opatřen novou branou. Roku 1750 byl komplex doplněn budovou fary. Malý domek těsně u hřbitova byl přistavěn až roku 1797 pro učitele, který byl v těch dobách částečně i kostelníkem a zvoníkem.

Dochovalo se breve Klimenta XIII. (na pergamenu) z 23. března 1762, kterým papež uděluje všem věřícím, kteří navštíví kostel sv. Vojtěcha v Počaplech na den sv. Vojtěcha (23. dubna) a první neděli v říjnu, plnomocné odpustky, pomodlí-li se stanovené modlitby. Tytéž odpustky (tzv. druhé breve) uděluje také papež Kliment XIV. 28. srpna 1769. Vrchol věže byl obnoven v roce 1897. Vzhledem k poloze na nevysokém návrší nad hladinou Labe byl areál několikrát poškozen povodní, naposledy roku 2002, kdy voda stoupla do výše 5,30 metrů od plavební hladiny a do výše 190 cm od podlahy kostela. Dále byla podlaha kostela zaplavena v letech 2006 a 2013.

Jedná se o jednolodní stavbu, která je orientována k východu s baldachýnovou kupolí a polygonální stanovou střechou ve střední části lodi, díky jíž se zvenčí jeví jako centrální stavba. V půdorysu i výstavbě je kostel značně členitý. Je tvořen sjednocením dvou elips, kdy do západní elipsy je vložena kruchta a východní elipsa slouží jako presbytář. V západním průčelí má kostel hranolovou věž. Presbytář je mělký, obdélný a k jeho zvlněnému závěru přiléhá přízemní sakristie. Kostel má v lodi konvexně proláklé stěny s velkými okny a trojúhelnými štíty. Vnější nároží kostela jsou vesměs zaoblená, provázená vysokými pilastry.

Uvnitř se nachází centrální prostor s proláklými boky. V úhlopříčkách jsou vyduté pilíře s nikami bočních oltářů. Na západní a východní straně jsou příčně oválné prostory presbytáře a kruchty s oválnými okny. Celý kostel je zaklenutý. Klenby jsou plackové. Kladí a triglyfy spočívají na vysokých pilastrových svazcích.

Hlavní oltář je barokní z období výstavby kostela. Titulní obraz pochází od Františka Lichtenreitera z Prahy. Je na něm zobrazen sv. Vojtěch, který se vrací z Itálie a vede s sebou benediktiny, se kterými chce založil v Břevnově klášter. Obraz je umístěn v bohatě řezaném rámu s barokními plastickými doplňky od Matěje Tollingera z Litoměřic. Nad ním je obraz sv. Markéty patronky břevnovského kláštera. Za ním na prohnuté stěně závěru je malovaná iluzivní oltářní architektura z roku 1788 od Františka Kutschery z Litoměřic. Andělé na hlavním oltáři drží v rukou pádlo a oštěp, nástroje jimiž byl sv. Vojtěch v Prusku ubit. Dva boční oltáře jsou zasvěcené – vpravo Ukřižování Páně (Svatému Kříži) a vlevo Smrti sv. Benedikta, kdy zobrazený sv. Benedikt stoje podpírán řeholními bratry odevzdává duši Bohu. Oltáře mají proláklé pilastrové nástavce, řezby, obrazy a sochy andílků. Na každém se nacházejí dvě barokní sochy apoštolů od M. Tollingera z období kolem roku 1735. Kazatelna má proláklé přední pole. Barokní lavice z 1. poloviny 18. století mají řezaná čela. Varhany jsou s rokajovými řezbami z roku 1790 od J. Rusche z Litoměřic. Uchovaná 90 cm vysoká křtitelnice je cínová. Spočívá na třech nohách. Jedná se o vzácnou práci pozdně gotického typu s letopočtem 1565. Pod horním okrajem křtitelnice je nápis ve dvou řadách: «Pán Ježíš mluvil k učedníků řka: „Jděte, učte všechny národy křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Kdož by uvěřil a pokřtěn byl, spasen bude. Léta Páně 1565“.» Ve střední části křtitelnice je dokola 12 postav (Spasitel, 7 apoštolů, 1 světec a třikrát sv. Vojtěch. V 70. letech 20. století byla nově čištěna. Protože byl v minulosti kostel několkrát vykraden, je z bezpečnostních důvodů od roku 1999 uchovávána v břevnovském klášteře. Interiér kostela je bíle vymalován. Většina dalšího zařízení pochází z období vrcholného a pozdního baroka.

Již ve věži předchozího kostela visel zvon sv. Václav (500 kg) ulitý roku 1506 mistrem Bartolomějem z Prahy. Tento zvon je i v současném kostele a používá se dodnes. Je na něm latinský nápis: Anno Domini Millesimo CCCCC sexto (1506). En ego campana nunquam pronuntio vana ignem vel festum bellum – aut funus honestum, qui me fecit magister Bartolomoeus nomen habet in nova Civitate Pragensi. (česky: Hle já zvon nikdy nadarmo neohlašuji oheň neb zhoubnou válku neb slavný pohřeb, kdo mne zhotovil, jmenuje se mistr Bartoloměj v novém městě Pražském). Pod nápisem je reliéf sv. Václava.

Kolem kostela je hřbitov. Hřbitovní brána nese dvoudílný barokní znak. Na znaku se vlevo nachází erb břevnovského kláštera a vpravo erb rodu Slavníkovců z něhož pocházel sv. Vojtěch. Hřbitovní kaple, původně márnice, byla postavena současně s kostelem. Oltář v ní je starší a pochází z roku 1681. Ve 21. století je kaplí Nejsvětější Tváře Ježíšovy a je věnována vzácné relikvii křesťanů, pohřebnímu Turínskému plátnu, na kterém jsou zachyceny stopy Kristova umučení. Pozdně barokní fara byla postavena kolem roku 1750, která doplnila církevní komplex budov. Jedná se o obdélnou, patrovou stavbu s mělkým rizalitem a nízkým trojúhelným štítem. Sloužila zároveň i jako místní škola.

V Památkovém katalogu je kostelní areál evidován v několika položkách:

Dynamický barokní kostel z let 1724-26 postavený nákladem břevnovského kláštera dle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který pro klášter pracoval. Věž upravena v roce 1897. Areál výrazně pohledově exponován na levém břehu Labe.

kostel sv. Vojtěcha

Jednolodní kostel ve stylu dynamického baroka s výrazně členitým půdorysem. Projmutá loď prodloužena mělkým pravoúhlým presbytářem se sakristií, v západním průčelí věž. V interiéru plackové klenby na výrazných přízedních pilířích s převýšenými hlavicemi.

márnice (dnes upravena na kapli) – viz samostatné heslo

domek

Přízemní obdélný domek hrobníka při hraně hřbitova se sedlovou střechou na profilované korunní římse. Okna a vstup obdélná zdůrazněná štukovými profilovanými rámy, u oken s kamennými parapety. Domek zřejmě pochází z 2. poloviny 18. století.

ohradní zeď

Plně zděná ohradní zeď z lomové opuky s cihelnou korunou a systémem kubických opěráků směrem do hřbitova.

brána

Vysoká kulisová brána s trojúhelným štítem, který nese dvojice pilastrů s kladím a triglyfy. Mezi pilastry otevřen plně valený otvor s hlavním klenákem, ve cviklech propadlá zrcadla. V ploše štítu alianční erb opata Othmara Daniela Zinkeho s datem 1737.

Původní evidenční list památky:

Zděná omítaná orientovaná stavba, skládající se z věže, jedné lodi a presbytáře. Výstavba patrová, fasáda členěna lisénami a pilastry, mohutnou patrovou římsou. Střecha valbová. 4-boká běž je dvoupatrová s cibulovitou bání, se 4 okny a volutami na hranách. Za východním závěrem sakristie tvoření 3 konkávními stěnami, kryta valbovou střechou. Postaveno kolem r. 1740, architekt K. I. Dienzenhofer, polír M. Reichenauer.

Kostel doplněn ohradní zdí s branou při jižní straně. Na bráně znak břevnovského kláštera.

Interiér: Centrální stavba na nepravidelném půdoryse založeném na pronikání konkávních a konvexních stěn. Je rozdělen na čtyřbokou loď s konkávními stěnami a čtyřmi exedrami v rozích a dvě příčně položené elipsy – presbytář a kruchta. Loď je osvětlena dvěma kasulovými a čtyřmi kulatými okny, která jsou také v presbytáři a nad kruchtou.

Oblemovaná korunní římsa je přerušena za hlavním oltářem a v místech kasulových oken, čelní strana presbytáře je celá pokryta iluzivní malbou architektury. Klenba ve všech třech částech placka.

1967: padá omítka, trhliny ve zdech.