Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské severně od Libotenic

Na břehu Labe severně od Libotenic stojí kostel svaté Kateřiny Alexandrijské.
Wiki a další zdroje uvádí:

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské je barokní kostel z roku 1703, jehož autorství je připisováno Octavio Broggiovi. Kostel, který je nemovitou kulturní památkou České republiky, leží asi 700 metrů severně od obce Libotenice.

Na místě dnešního kostela stál starší farní a hřbitovní kostel svaté Kateřiny z roku 1273, který patřil k obci Chodžovice. Obec zanikla v době husitských válek. Původně dřevěný kostel na opukových základech byl v roce 1591 přestavěn.

Původně farní a hřbitovní kostel dnes již zaniklé vesnice Chodžovice (obec je naposledy popsána v souvislosti s bitvou u Ústí roku 1426 během husitských válek, dále o ní prameny mlčí) byl často demolován závaly bahna při jarních povodních.

Po bitvě na Bílé hoře byl veden jako filiální k farnosti Dolánky. Protože kapacita kostela ani po přestavbě nedostačovala, nechal jej doksanský probošt Bruno Kunovský v roce 1702 zbořit a na jeho místě zbudovat nynější kostel. Autorem byl architekt a stavitel italského původu Octavio Broggio z Litoměřic. Kostel, stojící na levém břehu Labe poblíž lužické obchodní stezky, vedoucí z Prahy přes Lužici na sever k moři, byl dokončen a vysvěcen v červnu 1703. Na jih od kostela stojí zděná zvonice. Matriky zde byly vedeny od r. 1738, fara zřízena r. 1787.

Kostel pak byl spravován doksanským klášterem nebo litoměřickým arcijáhenstvím. Jedinou pozdější stavební úpravou bylo proražení bočních oken, které mělo zajistit větší prosvětlení interiéru.

V roce 1968 byl kostel opuštěn a následně zdevastován. Koncem 80. let 20. století byly učiněny kroky k jeho záchraně. Kostel byl opraven v devadesátých letech. Od katolické církve si jej pronajal Památkový ústav v Ústí nad Labem, byla zde zřízena galerie funerální plastiky a expozice o historii kostela a jeho rekonstrukci. Dále se tady konaly slavnostní mše, příležitostné koncerty a výstavy. Ve zvonici byl zřízen byt správce.

Vzhledem k umístění kostela na břehu řeky Labe byl kostel již v minulých stoletích poškozován povodněmi, v poslední době v letech 2002 i 2013.

U odbočky ze silnice ke kostelu se nacházela Libotenická borovice.

Kostel je spravován excurrendo z Doksan.

V Památkovém katalogu je areál evidován v několika položkách:

Areál barokního kostela z roku 1703, autorství připisováno Octavianu Broggiovi. Postaven na místě starší stavby z roku 1273, ta v roce 1591 přestavěna. V roce 1702 starý kostel kvůli kapacitě zbořen a nákladem doksanského kláštera nově vystavěn

kostel sv. Kateřiny

Jednolodní kostel s krátkým pravoúhlým presbytářem a postranními drobnými kaplemi. Hlavní průčelí s bohatými pilastry a s křídlovým štítem je opatřeno kamennou výzdobou a sochou sv. Kateřiny ve vrcholu. Průčelí otevřena termálními a kasulovými okny.

Pravděpodobné dokončení stavby barokního kostela svaté Kateřiny je datován k roku 1703, tedy k roku zaznamenanému v chronogramu nad vstupním portálem. Jako o možném autorovi návrhu, podle něhož byla tato sakrální stavba vystavěna, je uvažováno o litoměřickém architektovi Octavianu Broggiovi. Kostel vyrostl na místě staršího, který byl v roce 1702 kvůli nedostatečné kapacitě zbořen a na náklady doksanského kláštera znovu vystavěn. Dle publikace Bohumila Matějky, Soupis památek, 04. politický okres roudnický, I. díl, Praha 1898, s. 14 cit.: „Kostel sv. Kateřiny, farní, r. 1703 zbudovaný od doksanského praelata Bruna Kunovského na místě staršího z r. 1591…“. Kostel byl několikrát vykraden a postupně začal chátrat, v posledních letech proběhly částečné opravy.

Kostel svaté Kateřiny je jednolodní obdélníková stavba s odseknutým presbytářem a sakristií přiléhající ke kostelu z jižní strany. Střechy jsou sedlové, v přechodu mezi hlavní lodí a presbytářem vystupuje věžička s oplechovanou cibulovou střechou. Západním průčelí, kde je umístěn hlavní vstup do sakrální stavby, má vykrojené rohy a zdvojené pilastry s korintskými hlavicemi a profilovanou korunní římskou. Nad jí je štít s proláklými rameny a trojúhelníkovým frontonem se sochou svaté Kateřiny umístěnou na vrcholu. Vstup je pravoúhlým pískovcovým ústupkovým portálem s prolamovaným segmentovým frontonem s aliančním erbem. V ploše nad vstupním portálem kartuše s plochým akantovým chronogramem „Deo oMnIpotentI et sanCtae CatharInae“ (1703), po stranách prázdné niky. Severní a jižní strana je vertikálně členěna pomocí zdvojenými pilastrů; horizontálně soklem, okenními osami (kalusová, oválná a polokruhová okna) a korunní římsou. Architektonické prvky jsou vyvedeny ve žluté barvě, zbytek fasády bílý. V interiéru kostela je severní a jižní stěna vždy dvakrát ustoupena, čímž vznikl výklenek pro čtyři oltáře vymezené pilastry. V interiéru kostela se nedochoval téměř žádný mobiliář. V presbytáři je zděný oltářní stůl s novodobým křížem. Architektonicky je interiér členěn svazkovými pilastry s korintskými hlavicemi; horizontálně soklem a bohatě profilovanými římsami. Kostel neprošel od výstavby výraznou stavební úpravou. Kvůli tomu, že stojí na břehu řeky Labe, byl postižen při povodních 2002 i 2013. Ohradní zeď, která vymezuje prostor okolo kostela je vystavěna z lomové opuky a zakončena cihlami na zešikmené koruně. Proti vstupnímu portálu kostela přerušena brankou s dvojicí hranolových pilířů, které jsou ukončeny sedlovými střechami, mezi nimi visí novodobá brána. Dvoupatrová věžová zvonice stojí jižně za ohradní zdí, zakončena je jehlancovou střechou ze všech čtyř stran prolomena vikýřem a křížem na vrcholu. Zvonové patro je zvýrazněno lizénovými rámy a otevřeno půlkruhovými zvukovými okny s dřevěnými okenicemi. Vstup opatřen barokním kamenným rámem s ušima a kapkami. Exteriérové fasády zvonice jsou řešeny jako u kostela, tedy architektonické prvky žluté a zbylé plochy bílé.

Kostel svaté Kateřiny je významným dokladem barokního stavitelství a venkovské sakrální architektury 18. století. Zároveň patří k hmotným pramenům poznání řemeslného umu, architektury i estetického vnímání v době novověku. Díky tomu, že od svého vzniku neprošel výraznější přestavbou, zachovává si svou autenticitu nejen vzhledovou, ale i materiálovou.

zvonice (viz samostatné heslo)

ohradní zeď

Ohradní zeď stavěna z lomové opuky, neomítaná, s cihlami na zešikmené koruně. Proti průčelí kostela otevřena brankou s dvojicí hranolových pilířů se sedlovými střechami, mezi nimi zavěšena novodobá brána.

Původní evidenční list památky:

Farní kostel sv. Kateřiny s ohradní zdí a zvonicí za vsí u řeky (farní úřad Počáply). Zděný omítaný orientovaný kostel jednolodní s ploše uzavřeným odsazeným presbytářem a sakristií na jižní straně- Průčelí má ve střední ose pravoúhlý portál s uchy a rozeklaným segmentovým roubením, nad ním v akantové kartuši znak s písmeny BKPD. Pod oknem 1. patra štukovaná kartuš s postavičkami andílků, nesoucích rohy hojnosti s akanty, které lemují nápis „Deo omnipotenti et sanctae Catharinae“. Vertikálně členěno vysokými pilastry s kompositními hlavicemi nad kterými volutový štít. Boční stěny 3 osé, s kasulovými, půlkruhovými a oválnými okny nad sebou, členěné pilastry.

Interiér jednolodní, s odstupněným pravoúhlým presbytářem, po stranách lodi 4 mělké kaplovité výklenky. Tříhranné valené klenby s lunetami jsou od sebe odděleny dvojicemi pasů, spočívajícími na profilované oblamované korunní římse, která jsou nesena dvojicemi pilastrů s kompositními hlavicemi. 4 okna lodě v přízemí jsou kasulovitého tvaru, s profilovanými rámy v patrech nad římsou a v presbytáři polokruhová jednoduchá okna. Kruchta spočívá na valené klenbě s lunetami se zábradlím, v jehož střední části je zlacená mřížka.