Doksanská cesta

Ze silnice, ve kterou se mění ulice Terezínská za městským hřbitovem v Roudnici nad Labem, odbočuje přes pole dávná Doksanská cesta.

Technická památka je rozeznatelná především proto, že u silnice stojí kovová zábrana a za ní informační tabule. Ovšem samotná cesta je paradox – je v terénu znatelná jen proto, že zcela zarostla jako oddělovací prostor mezi dvěma poli, takže po ní samotné se dnes už jít nedá, byť je na mapy.cz vyznačena. Od silnice k božím mukám na rozcestí jsem musel kráčet po okraji pole. Její další pokračování zaniklo úplně…

Z netu a tabule:

Doksanská cesta je starou zemskou stezkou lokálního významu, která spojovala dvě pradávná sídla na Podřipsku. Procházela/a částečně ještě prochází/ mezi Roudnicí nad Labem a Doksany. Spojovala kapličky a boží muka od labského ohybu v Roudnici nad Labem k řece Ohři poblíž kláštera v Doksanech. Dodnes je znatelná /a státem chráněná/ část za roudnickým hřbitovem v délce asi 600 m. Cesta fungovala ještě ve 20. letech 20. stol. a rozorána byla až v 70. letech 20. stol.

Cesta spojuje už 850 let klášter Doksany s arcibiskupským městem Roudnicí nad Labem. Na rozdíl od mezinárodní Lužické cesty, kterou protíná, je cestou lokální.

Úsek cesty, na jejímž začátku se nacházíme a který měří 600 metrů, je technickou památkou a dokladem vyspělé středověké kultury v srdci Čech. Velmi cenné jsou i související přírodní a historické zajímavosti.

V centru města Roudnice nad Labem začíná Doksanská cesta u roudnického mostu, kde odbočuje na západ. Po několika desítkách metrů míjí hlavní roudnický chrám Narození Panny Marie. Město opouštěla Haskou bránou a pokračuje přes tehdejší rybářskou osadu Hasa (pozdější židovské město) ke kapli sv. Rosálie. Barokní kaple byla u Doksanské cesty vybudována na paměť morové epidemie v roce 1718.

Výklenková kaplička v Jirchářích je místem panoramatických výhledů.

V úseku Roudnice nad Labem – rozcestí u Chvalína proběhlo v 50. letech 19. století zpevnění štěrkem. Celá cesta měřila 4 591 m, ale nikdy nebyla kompletně vydlážděna. Její funkci přebrala nová okresní silnice Podlusky-Chvalín-Nové Dvory. Tato dodnes sloužící silnice byla v délce 5 520 m slavnostně otevřena v roce 1879.

Původní cesta byla používána ještě ve 20. letech 20. století. Úsek V Jirchářích-rozcestí Chvalín byl rozorán v 70. letech 20. století a původní směr cesty v tomto úseku je znatelný již jen z leteckých snímků dnešního pole. Rozoraný úsek se dnes objíždí po účelových polních cestách po okraji Podlusk.

V cíli cesty v Doksanech nás čeká velkolepý barokní kostel Narození Panny Marie a rozlehlý klášter s cennou klášterní zahradou. Společně s rozsáhlou románskou kryptou pod kostelem jsou to památky evropského významu a patří mezi kulturní klenoty regionu Podřipsko. Věže doksanského kláštera jsou za dobrého počasí viditelné od kaple v Jirchářích.

Doksanské cestě se říkalo podle šlechtických majitelů „panská“ či „hradská“. Novější název „po aleji“ vyjadřoval dosud místy zachované stromořadí podél cesty tvořené ovocnými stromy. Velký propagátor a odborník na ovocnářství baron Aerenthal v době Rakousko-Uherska a poté za první republiky další nájemci této aleje zde vypěstované ovoce sklízeli a prodávali. Neprodané ovoce pak sušili v doksanské sušárně, která stávala poblíž kostela sv. Petra a Pavla.

Na rohu nedalekého hřbitova se rýsuje prvorepubliková obranná pevnost české armády – tzv. řopík, která patří do obranné linie l14 Labe a je její jedinou zachovalou pevností z původních 46 v této předsunuté linii.

Dnes Doksanská cesta spojuje páteřní cyklostezky Ústeckého kraje – cyklostezku Labe a Ohře. V úseku Roudnice nad Labem – Doksany ujedou cyklisté 7 km.