Sloup Panny Marie Polické v Horní Polici

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Na netradičním místě na břehu řeky mezi mosty při náměstí stojí v Horní Polici barokní mariánské sousoší se sochami čtyř světců a Pannou Marií.

Nejspolehlivějším zdrojem informací je tradičně kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v libereckém kraji, kde je jeho historie shrnuta od strany 80 po stranu 87.

Sloup Panny Marie Polické mezi mosty na břehu Ploučnice

Zřízení mariánského sousoší bylo součástí rozsáhlých stavebních aktivit, které na poutním místě prováděla v první třetině 18. století majitelka panství Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská. Pilíř se sochami, soudobými prameny zvaný „kaple“, byl postaven v roce 1714 (podle internetových zdrojů mylně 1722) na místě nálezu mariánské sošky. K tomu došlo v roce 1523, kdy byla řekou Ploučnicí vyplavena dřevěná milostná soška Panny Marie, která byla záhy vystavěna na čestném místě na oltáři a od té doby se traduje zasvěcení kostela jako Navštívení Panny Marie. Samotné nalezení sochy se dá jednoduše vysvětlit tím, že vlivem nového učení Martina Luthera se v blízkém Sasku věřící zbavovali náboženských předmětů připomínajících mariánský kult a tudíž sošku Panny Marie pravděpodobně hodili do řeky. Faktem je, že soška přitahovala mnoho poutníků a zapomenutý kostelík začal vzkvétat a stal se poutním místem. Sošku i dnes najdete na oltáři kostela a její podobu znázorňuje i mariánský sloup – socha je dvouobličejová, hledíc jak na kostel, tak na zámek.

Památkový katalog je velmi stručný ->

Panna Marie Ploučnická

Sošky andílků na podstavci pod Pannou Marií

Ve vrchnostenských účetních písemnostech je od roku 1714 zachycena stavba, kterou řídil polír Christoph Reichenbach. Desky pod sochy dodal poličský lamač kamene Hans Georg Meyrich, tesařské práce (stavbu lešení) řídil mistr Georg Just, kovářské práce jsou dílem polického Tobiáše Girschiga (Jiříka). Sousoší vytvořil Ondřej Dubke, od roku 1700 až do roku 1746 dvorní sochař Anny Marie Františky a poté i její dcery. Kniha na základě účtů a výkazů sleduje stavbu takřka den po dni. Zvláštní je, že přes podrobnou evidenci účtů vlastně není zcela jasné určení soch. Jejich autor totiž dostával roční apanáž a o jeho práci a zakázkách žádná evidence neexistuje…

Svatá Alžběta Durynská

Svatá Rozálie

Svatý Benedikt (pravděpodobně)

Svatý Šebestián

*27. 8. 2010 – Výzdoba podstavce sloupu*

Kartuše na podstavci

Podle knihy je v kartuši kaligrafická iniciála MAFT

Prázdná kartuše na podstavci sloupu

Znak vévodů Sasko-lauenburských

Detail ozdobné voluty

Ozdoby podstavce sloupu na úrovni soch svatých

26. června 1744 truhlářský mistr Johann Georg Herforth postavi kolem „kaple“ nové zábradlí, protože staré bylo silně prohnilé. Aby vydrželo déle než to předchozí, lněným olejem ho napustil štafír Wenzel Flegel.

K první známé opravě došlo 1823 před oslavami 300 let od nalezení sochy a 100 let od vzniku arciděkanství. Dějepisec Horní Police Wenzel Köhler píše, že socha byla nově štafírována.

Dnešní podoba plotu kolem sloupu

Další opravu v letech 1841-1842 financovala paní Anna Keytwehlová, manželka úředního kontrolora z Police, konce opravy se nedožila. V nezvěstném soupisu soch hornopolické farnosti se uvádělo, že roku 1873 bylo sousoší renovováno Jeho Veličenstvem císařem Ferdinandem, což potvrzují archivní prameny z velkostatku, který v té době Ferdinand Dobrotivý vlastnil.

Roku 1897 se uvažovalo o vyzvednutí sousoší na nový podstavec na úroveň mostu, a i když měl záměr ochotné donátory (rodina Neumannova), nebyl realizován. Sochař W. Motz z České Lípy navýšil rozpočet nad únosnou mez…

Umístění sloupu na břehu pod úrovní vozovky mostů

V roce 1933 obec a okrašlovací spolek zvelebily okolí sochy, vykácely se náletové křoviny a upravil terén, k plánované opravě sousoší ale nedošlo. V roce 1934 Státní památkový úřad upozorňoval na žalostný stav, ale stále se nic nedělo. 5. listopadu 1935 řídící učitel Johann Zenker upozornil kontervátora profesora Hanse Cisara, že při silné bouři byl ze sousoší vytržen velký kus kamene a hrozí jeho zřícení. Rozpočet na opravu dodal sochař Franz Rosa, jehož syn Hermann po studiu kamenické školy v Supíkovicích (Saubsdorf) v té době studoval na pražské akademii a otci vypomáhal. V rámci rozpočtu sochař konstatoval, že vrcholová socha je v natolik špatném stavu, že je třeba ji strhnout a nahradit kopií. V září 1936 začaly opravy, ale šlo spíše o přípravné práce na příští rok. Kolaudace proběhla 6. prosince 1937.

V roce 1967 neznámí vandalové vylezli na sousoší a sochy silně poškodili, svatému Šebestiánovu ulomili paži, kterou rozbili na 4 kusy. Restaurování sochy proběhlo až v roce 1977, provedli ho akademičtí sochaři Ladislav Pichl a Ladislav Šobr, pozlacovačské práce vykonal Václav Lux. Kniha cituje detaily z restaurátorské zprávy.