Socha svaté Barbory u Kaštanky za zooparkem v Chomutově

Do prostoru mezi zooparkem a skanzenem Stará Ves v Chomutově bylo přeneseno několik soch. Jednou z nich je socha svaté Barbory.

Socha je kulturní památkou:

Pozdně barokní socha sv. Barbory neznámého autora spočívá na dvouetážové soklové architektuře a je zhotovena z černovického pískovce. Pochází údajně z roku 1740, čemuž styl sochy odpovídá; jejím zřizovatelem byl dle torzálního nápisu a dochovalé historické fotografie jistý Karl Lőschner.

Socha původně stála u silnice z Chomutova na Březenec, v důsledku stavby sídliště však byla v roce 1973 přesunuta k okraji lesa „Pod Strážištěm“, kde byla vícekrát vandalsky poškozena (uražená hlava) a povalena. Ve druhé polovině 90. let 20. století bylo torzo sochy přemístěno na stávající místo do podkrušnohorského lesoparku a sesazeno (před východní část statku Kaštanka); v roce 2017 bylo dílo restaurováno.

Soklová architektura přibližně obdélného půdorysu s konkávně projmutými bočními stranami vybíhá z profilované patky. Přední nároží spodní etáže jsou okosena a lehce vysazena, čelní strana lehce konvexně vystupuje. Spodní etáž soklu rozměrů 60 x 80 x 50 cm je zdobena na jednotlivých stranách pouze rytými obdélnými zrcadly s konkávně vykrajovanými nárožími, uvnitř čelního zrcadla je torzálně dochován rytý kapitální nápis: „KARL/ LŐSCHNER/ 18. 6//. Tuto etáž ukončuje krycí deska s profilovanou římsou obíhající obvod ze tří čelních stran. Na ni nasedá horní, poněkud subtilnější etáž o rozměrech 55 x 90 x 45 cm, která je zdobena na třech pohledových stranách relativně nízkými reliéfy. Na čelní straně je to reliéf Sv. Rodiny, znázorňující frontálně Pannu Marii se sv. Josefem vedoucí uprostřed malého Ježíška. Na pravé straně je reliéf znázorňující z profilu zatím neidentifikovaného klečícího světce v oděvu římského vojáka s mečem u nohou ozářeného paprsky z oblaku v levém horním rohu. Na levé straně je to reliéf znázorňující diagonálně ležícího umírajícího sv. Františka Xaverského v chýši z otesaných větví. I tato etáž je ukončena krycí deskou s obvodovou římsou, na níž spočívá vrcholová stojící socha sv. Barbory vysoká 194 cm. Socha je ztvárněna v lehkém kontrapostu s výrazným esovitým prohnutím těla. Hlava s korunkou a lehce vlnitými vlasy (rekonstrukce) je lehce pozdvižena obličejem k nebesům, pravá pokrčená ruka přidržuje při boku atribut – kalich, levá, v lokti zalomená ruka spočívá dlaní v niterném gestu na hrudi. Plášť spadající ze zad podbíhá mohutným záhybem vytvářející masivní věnec pod levou rukou se zachycením v pase. Roucho dynamizují diagonálně řasené záhyby.

Původní evidenční list památky:

Na dvojitě odstupňovaném soklu s konvexními a konkávními stěnami postava sv. Barbory v mírně nadživotní velikosti, v kontrapostu se zapřenou pravou nohou, oděná v bohatě zřasený šat. V pravé ruce kalich, levá přiložení k srdci, na hlavě korunka.V čele horní části soklu reliéf, představující sv. Rodinu, nečitelná signatura KU.. fecit? Na levé boční stěně v reliéfu ležící postava světce, držící na prsou krucifix, vedle leží hůl, rozevřená kniha a široký klobouk. Na pravé straně soklu reliéf – klečící voják s odhozeným mečem, vzývající boha. Fragment nápisu v čele dolní části soklu s dedikací.

V knize Sochy Chomutova Jaroslava Pachnera (vydalo statutární město Chomutov 2013) se píše:

Socha svaté Barbory u statku v Podkrušnohorské zooparku je příkladem velkého cestovatele. Byla přemístěna třikrát. Dnes je skryta mezi modříny před východní stěnou statku pod jízdárnou, obrácená již neexistujícím čelem do koňských výběhů. Tato hodnotná barokní plastika stávala původně na několika stupních u staré silnice mezi Chomutovem a Březencem v sadech pod Strážištěm. U paty schodiště u svaté Barbory byla vyznačena výšková kóta 372 metrů nad mořem, označená ještě ve starých mapách.

Silnice vedoucí k Březenci u dnešní zastávky Chomutov město přecházela v 70. letech 19. století úrovňovým přejezdem přes železniční trať na Ústí nad Labem. Po průchodu sady na místě dnešního sídliště Březenecká pak mířila do horkých vsí. Barokní sousoší svaté Barbory s vysokým soklem ozdobeným výjevy ze života Panny Marie a dalších svatých se obracelo čelem k jihu.

Sousoší je provedeno z několika druhů hrubého zrnitého černovického pískovce. Jde tak asi o dílo některé kamenické dílny z Černovic, které zhotovily nejen výzdobu Trojičného sloupu na chomutovském náměstí, ale i množství soch v krajině především na konci 17. a po celé 18. století. Podle způsobu provedení pochází postava svaté Barbory asi z poloviny 18. století. Staré farní zápisy kladou její vznik do roku 1740. Podle původního umístění sousoší u Březenecké silnice se mohlo jednat o dar některého chomutovského měšťana. Svatá Barbora byla patronkou horníků a zprostředkovatelkou šťastné hodinky smrti. Od středověku byla ctěna jako jedna ze Čtrnácti svatých pomocníků.

Po rozhodnutí o zahájení výstavby sídliště Březenecká na konci 60. let 20. století mělo dojít k úpravě trasy silnice a socha začala překážet. Jelikož byla registrována jako kulturní památka, došlo k jejímu přesunu na okraj lesa pod Strážištěm nad velké hrušňové sady. Mezi obnovenými sady zůstala otevřená jenom cesta, která umožňovala obyvatelům sídliště vstoupit do lesů. Na konci cesty byla usazena svatá Barbora s dalekým výhledem do kraje. Roku 1995 se ale plastika dožila ve velice zuboženém stavu. Byla poražena, postava svaté Barbory přišla o hlavu a pískovcové prvky rozpadajícího se sousoší sloužily jako ohrazení ohniště. Po úpravě statku bylo díky vedení Podkrušnohorského zooparku sousoší přemístěno na současné místo, kde je opět sestavené a lépe chráněné před vandalskými útoky, než tomu bylo v lese nad sady. Některé pískovcové schodišťové stupně však zůstaly stále na okraji lesa.

Přesunuté pískovcové části byly restaurátorsky konzervovány,  ale vlastní socha svaté Barbory ještě čeká na novou hlavu. Rovněž plastické reliéfy na vysokém soklu bude třeba obnovit a doplnit. Těžce zkoušená socha je evidována jako kulturní památky pod evidenčním číslem 5-900.

Jak je vidět z fotografií, socha je v podstatně lepším stavu, než ji popisovala citovaná kniha, památkový katalog však eviduje restaurování pouze v roce 1973, kterýžto datum ovšem neodpovídá žádnému z dosud uváděných letopočtů.