Zámek Felixburg, obec Rašovice

Někde je občas k vidění ještě méně, než by člověk čekal. Ze zámku ruiny, z ruin zbytky, ze zbytků garáž…

Když jsem plánoval trasu spanilé jízdy do západních Čech, obhlížel jsem okolí vybraných míst. A nedaleko Klášterce nad Ohří, pod hradem Egerberk, je v mapách vyznačeno v Rašovicích místo se zříceninou hradu Felixburk (Felixburg). Což je poloviční omyl, protože podle všech dostupných pramenů jde o zbytky zámku.

Nebýt toho, že se mi podařilo v téhle Bohem zapomenuté dědině potkat lidi, ani bych správné místo nenašel. Přitom to tu zrovna velké není – web o obci uvádí, že v roce 2009 zde bylo evidováno 106 adres (v roce 2001 zde trvale žilo 133 obyvatel). Takže pokud byste do těch míst někdy čistě náhodou zabloudili – ze silnice, procházející obcí, je to v druhé zatáčce před trafostanicí uličkou dolů k řece – tam, co teď stojí garáž. Pokud přijdete pěšky, tak po zelené značce dolů k mostu, před ním doprava a dostanete se k ruinám zespodu…

Takže něco fakt z různých zdrojů:

První písemná zmínka o vsi je z roku 1443. Název Rašovice (do roku 1924 Rošovice, německy Roschwitz – Raschwitz), znamenající ves lidí Rochových či Rašových, je ale nepochybně slovanského původu a dokazuje tak starší založení. Ves patřila k hradu a panství Egerberg (Lestkov). Jako součást tohoto panství ji koupili roku 1460 Fictumové.

Na konci šestnáctého století nový majitel panství Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic dal u vsi postavit mlýn z jezem (dodnes č. p. 2), koncem 70. let 16. století na severozápadním okraji obce pak renesanční zámek, který nazval po sobě Felixburg. V některých pramenech je zmiňován lidový název Hazenburg podle výzdoby, která byla tvořena malbami zajíců.

Přesná data stavby jsou problém, údaje se rozchází o mnoho let, udáváno je období od roku 1554 až do roku 1583. Zámek byla rozsáhlá jednopatrová stavba obdélného tvaru o čtyřech křídlech se štíhlou čtyřpatrovou věží. Výzdoba sídla ovšem byla znamenitá. Čelní strana Felixburgu byla obrácena k severu, kam také vedl dlouhý a mohutný příjezd. Nad branami bylo vytesáno heslo Post nubila Phoebus a letopočet 1581, který nejspíše označoval rok dokončení Felixburgu. Zámek měl malé čtvercové nádvoří. V jižním rohu nádvoří se tyčila již zmíněná štíhlá věžička se sdruženými obloukovými okny. Vlevo byly schody, po kterých se dalo vystoupat do prvního poschodí. V pravé části prvního poschodí stával byt sládka a skladiště. První poschodí bývalo dostupné pavlačemi stojícími na kamenných sloupech. Fasáda byla ozdobená sgrafitovou rustikou.

Felixburg byl malířsky vyzdoben nejspíše Pavlem Haidenreichem, vrchním malířem Lobkoviců, v letech 1579–1581. Celý zámek byl zdoben freskami. Fresky se nacházely na stropech, zdech goticky sklenuté galerie v prvním poschodí severní, jižní a východní strany dvora. Byly zde zobrazeny výjevy ze života, jejichž aktéry byli zajíci, z čehož vzniklo již zmíněné pojmenování zámku Hasenburg – Zajícov. Zajíci byli zobrazeni v mnoha situacích: na procházce, vyjíždějící na koni do boje, dívající se na popravu, pracující v pekařství a v hornictví, lovící lišky a medvědy, střílející na ptáky, a v neposlední řadě na smrtelném loži. Kromě zajíců bylo na klenbách namalována dvanáct žen, které měly připomínat snad dvanáct měsíců. Zámek měl také svou vlastní kapli.

Po dokončení se sem přestěhovala správa panství. Hrad Egerberg (Lestkov) byl od roku 1600 zcela opuštěn a celé panství tak následně neslo název Felixburg. Majitelé se střídali poměrně rychle a panství se zrovna moc nedařilo. Roku 1623 koupil panství Felixburg Kryštof Šimon Thun a začlenil jej do velkého komplexu panství Klášterce nad Ohří. Z nádherného renesančního sídla se tak stala malá „ubytovna“ pro thunské úředníky, kteří zde dožívali nebo byli na odpočinku. Od této doby byly využívány jen prostory hlavního traktu zámku. Zámek Felixburg vyhořel někdy mezi lety 1777–1782. Je však téměř jisté, že po požáru došlo jen k obnově interiéru zámku. Podle některých zdrojů byl pak přestavěn na pivovar, který zanikl 1871, podle jiných se tu vařilo pivo dávno před požárem.

Po požáru byl Felixburg ještě několik let využíván. Když v letech 1784–1786 vyhořel zámek v Klášterci nad Ohří, bylo na Felixburg přestěhováno sídlo vrchnostenských úřadů i ústřední správy thunského jmění v čele s pozdějším zakladatelem porcelánky Janem Mikolášem Weberem. Od roku 1844 byla celá budova, až na některé části (byty sládka, penzionovaného polesného a zahradníka a skladištních pivovarských prostor) velmi zanedbaná. Roku 1844 obklopoval celý zámek ovocný sad. Po zrušení pivovaru, roku 1857 bylo rozhodnuto zámek zcela opustit. Dlouho před tím už nebyl obýván. Roku 1871 souhlasil tehdejší majitel kláštereckého panství Josef Osvald Thun s návrhem na zboření zámku. Roku 1874 byly sneseny a poté prodány v dražbě střešní krovy a všechny dřevěné součásti zámku. Zbytek zkázy dokonalo počasí a konečně i místní obyvatelé, kteří používali materiál k stavbě svých domků. Některé ze zámeckých kamenů skončily i v budově nové obecní školy, v níž začalo vyučování v září 1882. Dodnes se nedochovaly téměř žádné pozůstatky kromě nepatrného fragmentu zdiva. Přitom ještě kniha Umělecké památky Čech z roku 1980 uvádí, že zbytky stavení jeví zbytky sgrafitové rustiky.