Vodní kaskáda pod schodištěm u jižní terasní zdí v zámeckém parku v Libochovicích

Různě výškově umístěné plochy zámeckého parku východně od zámku v Libochovicích odděluje terasní zeď, v níž je umístěno schodiště s vodní kaskádou.

Součástí památkově chráněného zámeckého areálu je v Památkovém katalogu především schodiště, jehož je vodní kaskáda pouze doplňkem:

Dvouramenné zděné kamenné schodiště s vloženými podestami. Horní podesta podepřena sloupy s akantovými hlavicemi. Pod schodištěm navršena umělá kamenná stěna na způsob grotty se zapuštěnou kašnou a bazénem otevřena pěší brankou s lomeným záklenkem.

V souvislosti s barokní přestavbou zámku započatou roku 1680 rakouským šlechticem Gundakarem z Dietrichsteinu, začala vznikat v místě dnešního východního parteru nová okrasná zahrada. Plány navrhl autor barokní adaptace zámku Antonio della Porta a pracemi byl roku 1685 pověřen český zahradník Jan Tulipán. Zahrada byla zdobená ornamentálními živými ploty, tzv. broderiemi, záhony květin a barevně sypanými cestičkami, bazény a vodotrysky. Veškeré kamenické prvky pocházely z dílny kameníka Jakuba Mitthofera.

Zahrada byla přístupná přímo ze zámku po pískovcovém schodišti, na severní straně byla ohraničena zdí, u které byla postavena oranžérie už roku 1685, po požáru roku 1712 byla znovu postavena a rozšířena o řadu skleníků. Na konci parteru byly dva velké boskety z vysokých živých stěn sestříhaných lip, habrů a jilmů, za nimi byla ohradní zeď, za kterou následovala kuchyňská zahrada, kde stávala dřevěná fikovna. Pod jižní opěrnou zdí směrem k řece Ohři se rozkládala chmelnice a ovocné sady, na které navazovala bažantnice oddělená příkopem.

Osazením kamenných váz na balustrádě terasní zdi v roce 1701 byla barokní zahrada dokončena. V průběhu dalších let docházelo k dílčím úpravám, které vyvrcholily v roce 1822, přeměnou v anglický park. Projektové plány zpracoval František Domascha z Děčína a práce vedl zahradník Siegerschmidt. Roku 1933 byla stržena původní barokní oranžérie a místo ní vystavěny nové skleníky pro tropické rostliny. V letech 1853 až 1858 byl do areálu parku zahrnut i lužní les, který se stal základem nové bažantnice, ve které byla nasazena i srnčí zvěř. Úpravou parku byl pověřen ředitel clam — gallasovských zahrad Blecha, který nechal ze zrušené zahrady v Praze na Smíchově přivést řadu vzácných dřevin. Nově založené pískované cesty propojovala zajímavá místa v parku a kompozičně byl rozvolněný charakter parku upraven dálkovými průhledy na Budyni nad Ohří a k myslivně u Poplz.

Na severu byl areál oplocen litinovým plotem a uzavřen bránou. Po roce 1858 přešlo panství do vlastnictví Herbersteinů, kteří pokračovali v obohacování dendrologické skladby parku vysazováním nových druhů stromů a keřů. Zejména Josef Herberstein přivezl ze svých cest řadu exotických dřevin, ze kterých mimo jiné vznikla sbírka tropických a subtropických rostlin. Dodnes se dochovalo větší množství vzrostlých palem, které jsou přes léto instalovány ve východním parteru před schodištěm a v zimě uchovávány v tropických sklenících. Prostor před zahradním vstupem do salla terreny byl vždycky reprezentativně upravován a na přelomu 19. a 20. stol. se zde objevila druhorokoková květinová výzdoba, která zasahovala až do anglického parku, v podobném duchu byl upraven západní i východní parter.

V roce 1912 byla obnovena východní zahrada podle původních barokních plánů. Práce vedl vynikající zahradnický odborník Josef Rubič a zahradník M. Hrbek. Po 1. sv. válce byl parter rozšířen o rosárium a alpinium. Poslední velkou úpravou prošel park v letech 1972-1978, kdy státní podnik Sempra Litoměřice provedl nutnou revitalizaci velké části přírodně krajinářského parku, ale i francouzské zahrady. Severní i západní parter byly obnoveny už v letech 1963-64.

Subtilní trojramenné schodiště je situováno na hlavní příčné ose východní parteru a spojuje horní zahradu s parkem pod terasou. Parapet vysoké terasní zdi je prolomen nízkou brankou, ze které vedou tři schůdky na horní podestu schodiště, kterou nesou dva toskánské litinové sloupy. Sloupy mají korintskou hlavici a hladké dříky s mírnou entazí, profilovaná patka dosedá na pískovcový sokl se segmentově ukončenými boky. Další dvě odpočívadla vynáší konstrukce složená z válcovaných článků, které drží i pergolovou konstrukci.

Schody jsou z pískovce a mají profilované schodnice. Schodiště je vymezeno stěnou terasy a štítovými zdmi bývalých skleníků, které jsou prolomeny dvěma hrotitými oblouky, do dolní zahrady vede branka osazená kovanou mříží složenou z vodorovných prutů a esovitých spirál. Prostor pod schody má charakter umělé jeskyně, je zdobený v omítce osazenými oblázky, které jsou místy vystřídány velkými nepravidelnými kusy kamene. Ve zdi terasy jsou osazeny dvě pod sebou umístěná lavaba doplněná oválným bazénkem zapuštěným v podlaze, dohromady tvoří působivou vodní kaskádu. Obě nádrže mají oblé profilované okraje, spodní je na vnější straně zdobená reliéfem z akantových listů.

Schodiště je neoddělitelnou součástí západního parteru a potažmo celého tvarově rozmanitého zámeckého parku, který je cenným dokladem vývoje zahradní tvorby v průběhu vice než tří století. Navíc významně spoludotváří celkový charakter ranně barokního areálu, jehož autorem je Antonio della Porta. Do dnešní doby se zámecký areál dochoval v neobvykle ucelené podobě, což jen zvyšuje jeho uměleckou hodnotu.