Kašna v zámeckém parku v Libochovicích

Na východ do zámku v Libochovicích uprostřed cest v zámeckém parku stojí kašna.

Jako součást památkově chráněného zámeckého areálu má kašna záznam v Památkovém katalogu, kde je označena jako bazén II:

Kruhový bazén s kamenným okrajem, v jeho středu na betonovém podstavci barokní socha putti, která stojí na soše barokního delfína se zdviženým zatočeným ocasem. Autentický vodní prvek barokní zahrady z konce 17. stol.

V souvislosti s barokní přestavbou zámku započatou roku 1680 rakouským šlechticem Gundakarem z Dietrichsteinu, začala vznikat v místě dnešního východního parteru nová okrasná zahrada. Plány navrhl autor barokní adaptace zámku Antonio della Porta a pracemi byl roku 1685 pověřen český zahradník Jan Tulipán. Zahrada byla zdobená ornamentálními živými ploty, tzv. broderiemi, záhony květin a barevně sypanými cestičkami, bazény a vodotrysky. Veškeré kamenické prvky pocházely z dílny kameníka Jakuba Mitthofera.

Zahrada byla přístupná přímo ze zámku po pískovcovém schodišti, na severní straně byla ohraničena zdí, u které byla postavena oranžérie už roku 1685, po požáru roku 1712 byla znovu postavena a rozšířena o řadu skleníků. Na konci parteru byly dva velké boskety z vysokých živých stěn sestříhaných lip, habrů a jilmů, za nimi byla ohradní zeď, za kterou následovala kuchyňská zahrada, kde stávala dřevěná fikovna. Pod jižní opěrnou zdí směrem k řece Ohři se rozkládala chmelnice a ovocné sady, na které navazovala bažantnice oddělená příkopem.

Osazením kamenných váz na balustrádě terasní zdi v roce 1701 byla barokní zahrada dokončena. V průběhu dalších let docházelo k dílčím úpravám, které vyvrcholily v roce 1822, přeměnou v anglický park. Projektové plány zpracoval František Domascha z Děčína a práce vedl zahradník Siegerschmidt. Roku 1933 byla stržena původní barokní oranžérie a místo ní vystavěny nové skleníky pro tropické rostliny. V letech 1853 až 1858 byl do areálu parku zahrnut i lužní les, který se stal základem nové bažantnice, ve které byla nasazena i srnčí zvěř. Úpravou parku byl pověřen ředitel clam — gallasovských zahrad Blecha, který nechal ze zrušené zahrady v Praze na Smíchově přivést řadu vzácných dřevin. Nově založené pískované cesty propojovala zajímavá místa v parku a kompozičně byl rozvolněný charakter parku upraven dálkovými průhledy na Budyni nad Ohří a k myslivně u Poplz.

Na severu byl areál oplocen litinovým plotem a uzavřen bránou. Po roce 1858 přešlo panství do vlastnictví Herbersteinů, kteří pokračovali v obohacování dendrologické skladby parku vysazováním nových druhů stromů a keřů. Zejména Josef Herberstein přivezl ze svých cest řadu exotických dřevin, ze kterých mimo jiné vznikla sbírka tropických a subtropických rostlin. Dodnes se dochovalo větší množství vzrostlých palem, které jsou přes léto instalovány ve východním parteru před schodištěm a v zimě uchovávány v tropických sklenících. Prostor před zahradním vstupem do salla terreny byl vždycky reprezentativně upravován a na přelomu 19. a 20. stol. se zde objevila druhorokoková květinová výzdoba, která zasahovala až do anglického parku, v podobném duchu byl upraven západní i východní parter.

V roce 1912 byla obnovena východní zahrada podle původních barokních plánů. Práce vedl vynikající zahradnický odborník Josef Rubič a zahradník M. Hrbek. Po 1. sv. válce byl parter rozšířen o rosárium a alpinium. Poslední velkou úpravou prošel park v letech 1972-1978, kdy státní podnik Sempra Litoměřice provedl nutnou revitalizaci velké části přírodně krajinářského parku, ale i francouzské zahrady. Severní i západní parter byly obnoveny už v letech 1963-64.

Kruhový bazén, který je dílem Jacoba Mitthofera, je situován ve středu hlavni horizontální a vertikální osy východního parteru. Nádrž je zapuštěná v terénu a je osazena kamennou plastikou Tritóna s delfínem. Mořský bůžek si pravou rukou přidržuje na hlavě korunku, zatímco v levé drží ocas ryby, kterou zároveň tlačí levou nohou k zemi. Plastika je doplněna novodobým vodotryskem.