Ty pochyby jsou prakticky každoroční. Tak je ta věž na Zámeckém vrchu nad Českou Kamenicí otevřená nebo není? Je, co by nebyla – dí jedna polovina názorů – … kdepak, je zavřená, zase ji rozlámali vandalové – zní z druhé strany …. takže nakonec nezbývá, než obout botky a jít se přesvědčit na vlastní oči.
Pravda je taková, že čas od času ta dřevěná vyhlídková věž vetknutá do zbytku Kamenického hradu opravdu přijde k újmě. Jak naznačují blízká ohniště, důvodem je především lenost nezvaných nocležníků, kteří by se rádi hřáli u ohně, ale do okolního lesa pro dřevo se jim nechce (a že ho tam stále je!). A tak je nenapadá nic lepšího, než olupovat věž (tu prkna z boku, tu došky ze střechy…) jak perníkovou chaloupku. A při odlehlosti hradu od města je těžké taková h*v*d* chytat za ruku.
Takže jako každý rok jsem vyrazil při prvním březnovém slunci na kopec nad městem. Na kopec, pod kterým jsem vlastně vyrostl, na který se koukám každé ráno z okna a kam chodím každoročně mnohokrát. Neznalé nahoru zavede zelená turistická značka, ale pokud už jste na loukách na úpatí kopce, všechny cesty mířící nahoru vás tam nakonec zavedou, ztratit se asi nelze. Projdete loukou, lesem, kamenným polem, vejdete na nádvoří, či jak to prostranství nazvat, a hrad máte před sebou. Uvnitř zachovaných obvodových zdí stojí k jednomu rohu přimknutá věž, ze které lze podle počasí vidět třeba Klíč, Sedlo na Litoměřicemi, Milešovku, Růžák, Grosser Zschirnstein, a samozřejmě s Českou Kamenicí jako na dlani. To jen tak namátkou.
Mohu tedy sám za sebe prohlásit, že nahoře je všechno celkem v cajku, jenom ty louky dole … inu, je začátek března … jsou ještě takové … no, rozumíme si, že ano … ale vyprat to jde dobře.
