Hlavatice – vyhlídka nebo rozhledna…?

Každému začíná turistická sezóna jinak. Někdo má pečlivě naplánováno, jaké vrcholy a místa letos pokoří, někdo sází na osvědčenou partu lidí a hromadné akce, … a mě letos prostě jenom něco odpadlo. Stalo se mi to v Turnově na divadelním festivalu, kdy odpadlo poslední dopolední představení, a rázem byla v programu pětihodinová díra.

Co s načatým polednem? Městské boty na nohách, kalhoty jakž takž, … venku trochu slunce a trochu větru … prosedět onu pauzu celou v restauračním zařízení ? To by asi z večerních divadel moc nezbylo … Ale hned za rohem … kousíček za Turnovem je rozhledna. Rozhledna, kterou jsem ještě nedobyl. Bylo to silnější, než já a než moje zimní lenost.

Z Turnovského náměstí přes vlakové nádraží to bylo do cíle asi tak tři kilásky. Ideální trať na začátek sezóny. A opravdu se to dalo absolvovat i v městském vycházkovém oděvu. Jen kousek pod vrcholem bylo něco bahínka, ale co bychom chtěli od konce února, že.

Červeně značená trasa mě dovedla až pod skalní věž vyhlídky (nebo rozhledny) Hlavatice. Název tvrdí, že je to rozhledna, ale je to skalisko, na které vedou paralelně kovové točité schody, takže já bych řekl vyhlídka, ale … no jak se to vezme. Na skvělém výhledu na Turnov to nic nemění.

Kousíček pod Hlavaticí je navíc ještě milé místo plné dřevěných soch a dalších znamení a věcí k uklidnění mysli, které mi bylo při tom třídenním divadelním masakru zvlášť příjemné a odpočinkové. K další cestě vábily rozcestníky k jenom asi kilometr vzdálenému hradu Valdštejn, ale odolal jsem. Přece jenom jsem tu byl kvůli něčemu jinému. Ale byla to taková pěkná chuťovka na úvod. (Jen to bahno jsem loupal z gatí ještě v divadle. Tímto se paním s vysavačem omlouvám.)