Před neuvěřitelnou dobou, na jaře šedivého roku 1969, v době, kdy v Československu začala tuhá normalizace, jsem poprvé vstoupil do skalní krajiny Českého Švýcarska. Dva měsíce pobytu v Jetřichovicích s možnostmi mnoha vycházek do skal znamenaly zlom v životě dvanáctiletého chlapce.
Už odmala mne otec bral na výlety do Českého ráje nebo na Kokořínsko a pískovce mne svou podmanivou krásou očarovaly, ale České Švýcarsko překonalo všechna moje očekávání.
Nebyl tehdy dokonalý cestovní ruch jako dnes, přes hranici se nemohlo, a přece fungovaly ještě věci, které dnes nikdo nedokáže obnovit. V Dolní soutěsce bylo možno navštívit stylovou výletní restauraci, pamatující počátky turistiky, z Hřenska do Děčína jste mohli plout starým nefalšovaným parníkem, v Hřensku jste si připadali jako v lázeňském městečku, pravé to brány do Českého Švýcarska, a na Mezní Louce v hotelu jste se mohli najíst v dobře vedené samoobslužné restauraci od 7 hodin dlouho do večera. Ideální pro turisty, kteří nechtějí čekat hodinu na jídlo. Celé Hřensko bohužel dávno ztratilo svoji turistickou slávu a půvab (dnes se člověk bojí vést tudy návštěvníky, aby je od návštěvy skal neodradil).
O pár let později jsem již prošel skalami a roklemi křížem krážem. Krajina pro mne neměla hranic. Jednu zářijovou noc jsem strávil ve skalách Růžové zahrady. Jelení říje se rozléhala Pryskyřičným dolem hluboko pode mnou a já si tehdy připadal jako na koruně celého světa. Od těch dob jsem vodil do těchto míst lidi mému srdci nejbližší, za ta léta jich kromě mé ženy a dětí bylo pouze šest…
Ráno mne potom zastihlo v roklích kolem Křinice. Prolézal jsem stezku podél hranice s NDR, Velkým Kozím dolem prudce vzhůru, aby vzápětí přišlo strmé klesání do Velkého Zschandu. A opět roklemi nahoru, a potom po horní hraně Křídelní stěny až k Pravčické bráně. Nejkrásnější hranice, nejkrásnější výhledy. Den skončil ve starém Hřensku. To nádherné babí léto nikdy nezapomenu.
Dnes se stal významnou branou do skalní krajiny Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě. Před pár lety mnoho lidí pochybovalo. Dnes čím dál více lidí začíná svoji cestu Českým Švýcarskem právě zde, v kvetoucím městečku na horní Křinici. Jedinečná expozice nemá na našem území obdobu. Skrytě vzbudí v návštěvníkovi touhu vstoupit do skal a objevit jejich svět. Zvýšený nápor turistů od východu přináší bohužel jedno negativum. Úzká silnice od Chřibské do Jetřichovic není stavěna na velký provoz. Zlepšení napomáhá alespoň teprve několik let zprovozněná linka turistického autobusu z Krásné Lípy do Děčína, jeden z největších počinů týmu obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko. Ze zastávek autobusu můžete přímo vkročit do tajemných roklí a toulat se jimi po cely den.
Ne již tak svobodně jako kdysi já, můžeme se však těšit z toho, že národní park přináší s sebou jiné hodnoty…
Jiří Rak
