Zámek Lenešice

V jihozápadním rohu náměstíčka, tvořeného kolem kostela svatých Šimona a Judy ulicí Knížete Václava, stojí budova zámku Lenešice.

Wiki a další zdroje uvádí (doplněno dle Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy – nakladatelství Svoboda Praha 1984):

První písemná zmínka o Lenešicích pochází z roku 1226, kdy je král Přemysl I. daroval doksanskému klášteru. Později patřily klášteru v Postoloprtech a po roce 1420 je zabralo město Louny. Od roku 1436 se v držení vesnice vystřídala řada zástavních majitelů, až je v roce 1588 koupil Jan Černín z Chudenic. Jeho syn Jiří Theobald Černín z nich vytvořil samostatné panství a okolo roku 1599 zřejmě založil renesanční zámek.

Ovšem již v roce 1600 prodal panství Veronice ze Šternberka. Její dcery Marie Alžběta a Františka Maxmiliána je prodaly v roce 1650 Janu Bohumírovi z Jungenu. Manžel jeho jediné dcery, František (podle jiných zdrojů Zikmund) ze Sarau, nechal mezi lety 1650 a 1684 zámek přestavit. Pískovcový štít v západní zdi datuje přestavbu do roku 1668. Od pána ze Sarau vesnici v roce 1684 koupil Jan Clary-Aldringen, který roku 1698 nechal panské stavení opravit a v prvním patře vybudoval jídelnu a osm pokojů. Janova vnučka Marie Antonie, provdaná za barona Františka z Fin, nechala provést kolem roku 1767 zejména úpravy dnes zaniklé zahrady a zámek přestavět v tzv. italském slohu s rovnou střechou – dle soudobých popisů se ale zámek výrazně nezměnil.

Od roku 1788 Lenešice vlastnil terezínský stavitel Jakub Wimmer a od něj je koupil roku 1802 Josef Nepomuk ze Schwarzenberga. Na počátku dvacátých let 19. století zámek vyhořel a v roce 1821 proběhla jeho oprava (nedošlo k patrným architektonickým změnám). Od druhé poloviny 19. století se na zámku vystřídalo několik majitelů. Od roku 1945 ho využívalo JZD, které v něm zřídilo kanceláře a byty. Zámek byl opravován v roce 1974 (fasáda byla zachována dle přestavby z roku 1821). Po roce 1990 byl zámek zakoupen a opraven soukromým majitelem.

Patrová budova zámku má obdélný půdorys a valbovou střechu. Devítiosé průčelí člení obdélná okna, která jsou v prvním patře ozdobena zvlněnou nadokenní římskou. Za vstupními dveřmi je předsíň, ze které vede do prvního patra schodiště zaklenuté valenou klenbou. Přízemní místnosti mají trámové stropy a pokoje v patře jsou plochostropé. Některé jsou zdobené štukovými zrcadly.

Památkový katalog:

Menší venkovské panské sídlo renesančního původu, později několikrát přestavované a doplněné hospodářským a provozním zázemím, je jednou z dominant historického středu obce.

Zámek, obdélný, patrový, s valbou, ve 20. stol. přestavovaný. Renesanční deska na vepříně datována 1608, brána 1668-1941. Brána je zdobena, má pilastry a vzdutou římsu. K prostoru patří ještě dům č. p. 2, zdi a protilehlé budovy hospodářské.

Zámek:

Zámek je obdélný, patrový, krytý valbovou střechou. Vstupy má ze dvora. Okna lemují barokní šambrány s uchy nahoře i dole. V patře navíc zdobí okna suprafenestry. Za vstupem v interiéru je síň sklenutá plackou, schodiště a další místnosti klenuté valeně.

Původní evidenční list památky:

Přestavěný jednopatrový objekt zámku, na obdélném půdorysu, 9 okenních os, střecha valbová. Obdélná okna v líci, hladká, nečleněná. V přízemí u vchodu klenba valená, na odpočívadlech křížová do hran. U domku patřícího k zámku zděná brána s postranní brankou, obě zaklenuté do půlkruhu s volutami a ionskými pilastry. Zadní část zastavěna hospodářskými budovami a vepřínem, na jehož zadní zdi je kamenná deska se dvěma erby a postavou mezi nimi. Nápis? Sigismund Frideric comen de Sauraul malichat Frid Wolkensten Obrste nach Hrany etc. Leopold – Marie Helena Cometise. Vepřín je obdélný objekt z lomové, přitesané opuky, se sedlovou střechou a obdélnými okny s kamenným ostěním.