Pamětní desky obětem komunismu v Soukenické ulici ve Slaném

Na fasádě brány u tržnice v Soukenické ulici ve Slaném je umístěno několik pamětních desek, na pravé straně jsou to dvě věnované obětem komunismu.
Spolek pro vojenská pietní místa:

Nápis:
(levá deska)
VŠEM
OBĚTEM
KOMUNISTICKÉHO
REŽIMU
ZE SLANÉHO
A SLÁNSKA

(pravá deska)
Zde v domě č. p. 55
se narodil 17.6.1906
autodopravce JOSEF ŠÍPEK.
Byl uvězněn komunisty
a dne 19.4.1960 zahynul
ve vězení na Pankráci
tragickou smrtí.

Další obětí komunistické
zvůle z našeho města byl
RENÉ ČERNÝ, nar. 26.7.1914
v Kvíčku č. p. 42.
Byl majorem čsl. armády
a příslušníkem našich
jednotek v Anglii.
Komunisté jej uvěznili
ve věznici Plzeň-Bory
a 23.5.1950 na Pankráci
popravili.

Čest jejich památce.

Poznámka: Černý René, osobní číslo Z; F-84, nar. 26.7.1914 Kvíc-Kvíček, okres Slaný. Odveden 13.11.1939, Marseille, Francie, poručík jezdectva čs. (zdroj databáze VÚA Praha)

V Centrální evidenci válečných hrobů jsou desky evidovány samostatně pod čísly CZE2124-32116 a CZE2124-26789:

Pamětní deska všem obětem komunistického režimu ze Slaného a Slánska (v barvě bronzu), umístění na stěně městského tržiště, bez uvedených jmen.

Pamětní deska umučených za totality – modrý smalt, umístění: stěna městského tržiště – René Černý, Josef Šípek.

O první desce podrobněji na webu pamětních míst:

Pamětní deska z tvrzeného plastu, jejímž autorem je Josef Svoboda z lužického ateliéru Gravis, byla odhalena 16. listopadu 2009 z iniciativy Konfederace politických vězňů, resp. městského zastupitelstva.

O druhé desce podrobněji na webu pamětních míst:

Modře smaltovaná pamětní deska s bílým písmem byla odhalena 24. září 1996 z iniciativy Konfederace politických vězňů a městského zastupitelstva. Je umístěna u vchodu do tržnice v místech, kde stával rodný dům Josefa Šípka.

René Černý (1914–1950) dosáhl v roce 1938 hodnosti poručíka československé armády. Na podzim 1939 uprchl přes Francii do Velké Británie, kde působil v různých štábních funkcích v čs. samostatné obrněné brigádě. V říjnu 1944 bojoval u Dunkerquu a s třetím tankovým praporem prodělal celé polní tažení. Za statečnost byl vyznamenán mnoha československými i britskými řády a povýšen na štábního kapitána. Po válce působil jako učitel na Vysoké škole válečné, kde se stal jednou z prvních obětí politických čistek bezprostředně po únoru 1948. Další očekávané perzekuci se Černý rozhodl předejít odchodem na Západ, který však byl prozrazen, a celá skupina uprchlíků byla 1. května 1948 na jižních hranicích do Rakouska zatčena. Po vyšetřovací vazbě v tzv. hradčanském domečku byl v prosinci Státním soudem odsouzen na 19 let odnětí svobody za zběhnutí a pokus vojenské zrady. Ve věznici Plzeň-Bory byl major Černý 28. března 1950 opět postaven před soud a odsouzen na doživotí spolu s rovněž již uvězněným generálem Karlem Janouškem [viz Praha 1. Pamětní deska Karlu Janouškovi] za pokus o útěk za hranice, pravděpodobně opravdu připravovaný členem Sboru vězeňské stráže Jaroslavem Flemrem. René Černý byl ovšem vzápětí účelově vtažen i do vyšetřování tzv. borské vzpoury . Ve vykonstruovaném procesu, jenž měl dokázat spolčení dozorců s politickými vězni (ovládnutí věznice v případě státního převratu), byl René Černý jedním z osmi odsouzených prominentních vězňů a jedním ze tří, kteří byli v tzv. borském procesu odsouzeni k trestu smrti. Po roce 1990 byl občansky i vojensky rehabilitován a povýšen na generálmajora in memoriam.

Josef Šípek (1906–1960) byl v roce 1959 odsouzen k 15 měsícům odnětí svobody a o rok později zemřel ve věznici v Praze na Pankráci. Patřil k vrstvě drobných živnostníků (podnikal v autodopravě), kteří se po nástupu komunistického režimu snažili čelit znárodňování soukromých živností. Po dlouholeté rezistenci a po odsouzení, kdy byl přechodně umístěn do psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích, se patrně v hluboké depresi oběsil ve vězeňské cele.