Z Lužických hor vévodí našemu kraji Jedlová, chci však dnes zmínit tři jiné dominanty tohoto „Pískovcového pohoří (v sousedství Českosaského Švýcarska)“, jak uvádí Kafkův ilustrovaný průvodce po Království českém, svazek XVI, z r. 1909.
Klíč, Luž, Hvozd. Tři krásná jména, tři vrcholy s úžasným rozhledem po Čechách i Lužici.
Neznám krásnější kužel v severních Čechách než Klíč. Možná ještě Ralsko, Milešovka, Bezděz, Lovoš – Klíč je však zakončen malou vrcholovou plošinou, z níž lze přehlédnout velkou část severních a severovýchodních Čech. Není tolik výhledů v Čechách. Výstupová cesta ze Svoru je sama o sobě zážitkem – jedna z starých stezek vybudovaných pevně a spolehlivě našimi předchůdci. Lesy Lužických hor pod námi jako na dlani – jen někdy marně čekám supění parní lokomotivy ve stoupání k Nové Huti, kdysi tak typické pro tato místa.
Za mého dětství byly vrcholy Luže a Hvozdu v hraničním pásmu, báli jsme se i Němců v NDR… V létě 1972 při vycházce z Polesí do Petrovic jsem objevil na stromě u červené značky čerstvě připsáno: Směr Hvozd. Myslel jsem, že se mi to zdá. Běžel jsem kudy ukazovaly nové značky. Dovedly mne k hranici a hraniční hřebenovkou na „český“ vrchol s mohutnou německou chatou. Tehdy to byl velkolepý pocit – pro mne snad ještě větší než pád železné opony o 17 let později. Pohled do Čech na krajinu kuželovitých hor, k Ještědu a Troskám v Českém ráji byl tedy po mnoha desetiletích opět volný…. Luž i Klíč vypadají z Hvozdu jako dva téměř na vlas stejné špičaté vrcholy, všimněte si toho.
Luž leží také na zemské hranici, na vrcholu jsou ještě k vidění zbytky dávné německé chaty. Rozhled je opět široký, neopakovatelný je pohled v noci, kdy světla Varnsdorfu, Grossschönau, Seifhennersdorfu a Rumburka vytvářejí dojem životem pulsujícího velkoměsta. Hřebenová cesta od Tolštejna k Luži je nádherná v zimě bohaté na sníh: Lyžařská stopa ukazuje cestu mezi zasněženými smrky – obraz téměř jako z hřebenovky ve slovenských Karpatech. (Jen stopy vlků tady zatím nepotkáme).
Túry k těmto vrcholům se nastupovaly často na nádraží v Jedlové. Zkuste to někdy, jako za zlatých časů severočeské turistiky. Viz již zmíněný původce z r.1909:
„Překročivši stanicí novohuťskou rozvodí moře Severního a Východního spojí se zakrátko naše trať (od České Lípy a Svoru) s tratí od Děčína a České Kamenice přicházející ve stanici Tannenberg (Jedlová), která o samotě v lese (hostinec, ve stanici turistická mapa) jen k účelu tohoto spojení byla zřízena, ale kromě technického významu i turisticky dobrým je východištěm. Zvláště tři body jsou odtud snadno dostupny a návštěvou třetího (Tolštýnu) možno spojiti i dlouhou turistickou partii na Luž, Krkavčí kameny, Oybin, Hochwald a třeba až na Ještěd nebo přes Kleis k jihu na Bor a do Sloupu.“
Jiří Rak
