Zámek Semily

Jen kousek od náměstí v Semilech a přesto takřka mimo centrum v ulici Bítouchoveská stojí nepřehlédnutelná budova zámku.

Jde o jednu z nejstarších staveb ve městě, nicméně objekt je nepřístupný a podle všech dostupných zdrojů vlastně nikdy příliš nesloužil jako obydlí šlechty, bývala tu umístěna správa panství. Ovšem webové zdroje se tak nějak nejsou schopny shodnout na „detailech“ – ani na letopočtech, ani na původní podobě stavby.

Budova je to impozantní, do objektivu se z některých stran takřka ani nevejde. Nejfotogeničtější je od náměstí, kde je před vstupní branou velké parkoviště. Ze strany kolemjdoucí silnice se moc vyfotit nedá, do protilehlého svahu se mi drásat nechtělo. Druhé křídlo, odvrácené od města, se vyfotit také takřka nedá, podél silnice se táhne kolonie garáží, která překáží výhledu. Do vnitřního nádvoří je vidět ze druhého břehu. A pokud jsem byl schopen přes okna zazanamenat, spooousta místností je prázdných.

Předchůdcem dnešního zámku byla renesanční tvrz na břehu Jizery, která zřejmě vznikla jako správní místo statku Smiřických. V roce 1618 zemřel Albrecht Jan Smiřický a vznikl spor o dědictví mezi jeho sestrami. Po konfiskaci po stavovském povstání v roce 1621 je přímo tvrz v Semilech zmiňována. Semilské panství přechází na Albrechta z Valdštejna a po jeho násilné smrti v roce 1634 přechází na Desfoury. V tomto roce je zmínka o existenci tvrze, stejně i v roce 1687. Tato tvrz se skládala ze dvou budov – dřevěné a zděné.

V roce 1691, kdy vyhořely Semily, podnikl majitel panství hrabě Ferdinand Ignác Desfours řadu opatření k obnově, mimo jiné nechal postavit nový jednopatrový barokní zámek ve tvaru písmene U s kaplí sv. Jana Nepomuckého. V zámku je zakomponovaná budova bývalé renesanční tvrze v jeho SZ křídle. Bylo pravděpodobně i použito původní schodiště tvrze. V zámku byla dále, stejně jako v předchozí tvrzi, správa panství, vrchnost v Semilech v té době nesídlila.

V roce 1748 ho hrabě Ferdinand Ignác Desfours i s panstvím prodává svému zeťovi hraběti Františkovi Caretto Millesimo, který zde i sídlil a zámek rozšířil o jedno patro. V roce 1775 byl zámek vypleněn vzbouřenými sedláky, kteří v tu dobu táhli krajem. Po Františkově smrti zámek zdědil jeho syn Josef a poté vnuk Josef, který panství prodal v roce 1810 Jakubovi Veithovi. Ten nechal na zámku provést malé klasicistní úpravy (podle některých zdrojů byl autorem úprav Jakub Veith), v roce 1824 prodal semilské panství knížeti Karlu Alainu Rohanovi. Po jeho smrti v roce 1836 získává panství dcera Berty, od které ho získává Kamil Rohan, který sídlil na Sychrově a zámek se stal opět sídlem vrchnostenských úředníků.

Roku 1846 zhoubný požár zachvátil téměř celou střechu. V roce 1850 nechal Karel Rohan zámek opravit podle návrhu Františeka Havlína, už v roce 1899 ale zámek získává město Semily. To provedlo další úpravy zámku (prodlužuje západní křídlo, na potřebnou nástavbu však již nezbývají finanční prostředky) a umístilo sem berní správu a poštovní úřad.

Město Semily pro nedostatek financí po Velké válce v roce 1922 prodává zámek československému státu. V roce 1926 bylo k zámku přistavěno druhé patro. V rozmezí let 1969–1970 bylo přistavěno třetí patro, zazděny arkády a zničen park v okolí zámku. Těmito úpravami byl úplně setřen původní vzhled šlechtického sídla. V budově bylo sídlo ONV a poté okresního úřadu. V 90. letech 20. století byla fasáda upravena podle projektu architekta Ivana Laláka. V současné době je zámek využíván účelově jako administrativní budova a sídlo nejrůznějších institucí.