Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích

Panoramatu obce Zlonice dominuje barokní monumentální kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Stručné info na obecním webu:

Na místě původní středověké svatyně nechali hrabata Kinští v 1. 1727 – 35 vystavět barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Stojí na terase ve svahu. Postaven byl Františkem Maxmiliánem Kaňkou a Ferdinandem Hubnerem. Vnitřní zařízení pochází od Josefa Kleina z let 1738-1746. Nástropní malba je dílem Ad. Liebschera, sochařská výzdoba pochází od Josefa Kleina. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie je vrcholně barokní stavba na půdorysu kříže. Dvojice věží po stranách presbytáře byla vystavěna v roce 1744 stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, z jehož dílny pochází i barokní fara. Střecha je mansardová, věže mají cibulovité báně.

Podrobněji na wiki:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích je monumentální barokní dominanta Zlonic i jejich okolí. Jedná se o významnou realizaci českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky z let 1727–1744 a je nemovitou kulturní památkou České republiky.

Kostel zasvěcený Panně Marii se v těchto místech nacházel od středověku, první zmínka je doložena z roku 1352. Do dnešní doby se z něj dochovaly některé části mobiliáře a to liturgické předměty či portréty některých členů rodiny Valkounů, patronů kostela. Mezi nimi vyniká zejména votivní obraz Bohuchvala Valkouna z Adleru (1580–1653) z roku 1608. Nedlouho před zbořením starší stavby věnoval kostelu také tehdejší patron hrabě Norbert Liebštejnský z Kolovrat sochu Panny Marie dovezenou přímo z italského Loreta.

Iniciátorem novostavby kostela byl jednak nový majitel Zlonic a patron chrámu kníže Filip Josef Kinský a také proslulý zlonický děkan Jan Adam Svoboda. První zmínka související se záměrem novostavby pochází z dubna 1723, kdy žádá Filip Josef Kinský o povolení pražskou konzistoř. V tomto roce byl ve Zlonicích také autor návrhu, významný český architekt František Maxmilián Kaňka, jehož autorství je dnes nezpochybnitelné. Práce samotné započaly v roce 1727 pod vedením pražského stavitele Ferdinanda Hübnera, k požehnání základního kamene došlo ovšem až 23. září 1731. K roku 1738 byla dokončena loď a presbytář k roku 1744 definitivně také věže.

Zásadní obnovy a úpravy v novobarokním stylu se kostel dočkal v závěru 19. století, kdy bylo původní Kaňkovo architektonické pojetí považováno za příliš střízlivé. Plány vypracoval roku 1892 architekt Friedrich Ohmann. Práce byly zahájeny roku 1895 úpravou průčelí odkud byly sneseny původní sochy svatého Petra a Pavla a Immaculaty od Josefa Kleina (dnes umístěny v areálu kostela) a nahrazeny novými od Stanislava Suchardy a dále pokračovaly opravou střechy a vztyčením nové sanktusové věže nad křížením. K roku 1898 byly dokončeny úpravy interiéru včetně odstranění ochozu v presbytáři propojujícího oratoře, čímž bylo docíleno většího prosvětlení prostoru, a dále štukových reliéfů a zrcadel na klenbě pro zamýšlenou freskovou výzdobu. Kolaudace dokončených prací proběhla 16. října 1899. Ohmann pojal do svých plánů také celkovou úpravu okolí kostela včetně vztyčení Mariánského sloupu na náměstí proti západnímu průčelí, nového západní vstupní schodiště či úpravy závěru. Tyto záměry však nakonec nebyly realizovány. Další etapa obnovy pokračovala po roce 1900 tentokrát již podle návrhů architekta Josefa Fanty. V duchu počínající secese Fanta navrhl jednak nové oplocení pod terasou kostela a dále rekonstrukci schodiště a několik historizujících neobarokních doplňků v interiéru včetně úpravy svatostánku hlavního a dvou bočních oltářů (realizace pražským cizelérem Josefem Hirschem). Definitivně byly úpravy chrámu dokončeny v letních měsících 1909–1911 freskovou výzdobou již Ohmannem připravených polí pod vedením Adolfa Liebschera (návrh vyhotoven 1908), profesora ČVUT v Praze, za spolupráce s Juliem Fischerem a synem Adolfem. Poslední obnovou prošel exteriér kostela v letech 1992–1995.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází ve středu obce na vyvýšené terase nad náměstím, která sloužila již staršímu středověkému chrámu. Jedná se o jednolodní stavbu křížové dispozice se dvěma věžemi s cibulovými báněmi po stranách kněžiště. Západní průčelí člení svázané pilastry nesoucí úseky kladí a vrcholí trojúhelným štítem. Po stranách středového okna jsou niky s polopostavami národních patronů svatého Václava a svatého Vojtěcha doprovázených klečícími anděly od Stanislava Suchardy, andělé provází také sochu beránka na vrcholu. Konvexní průčelí severního a jižního rizalitu je členěno obdobně ovšem bez nik a sochařské výzdoby. Boční fasády a věže jsou členěny rovněž vysokým pilastrovým řádem a vertikalizujícími polokruhově ukončenými okny.

Interiér kostela je sklenut plackovou klenbou, pouze závěr presbytáře konchou. Autorem návrhu architektury oltářů mohl být opět František Maxmilián Kaňka, i když jasné důkazy pro to schází. Jejich sochařská výzdoba je už prokazatelně dílem klasicistně orientovaného sochaře pozdního baroka Josefa Kleina, který zde působil s přestávkami v letech 1740–1763. Jeho dílem je také kazatelna z roku 1743. Původní obrazy pro titulární hlavní oltář, Nanebevzetí Panny Marie, a pro dva oltáře boční, svatého Jana Nepomuckého a svaté Anny, nechal zhotovit roku 1744 Filip Josef Kinský u neznámého autora ve Vídni (v letech 1738–1745 tam působil jako nejvyšší kancléř Českého království). Do dnešní doby se zachoval pouze obraz svatojánský, nahrazený ovšem stejně jako všechny ostatní oltářní obrazy v průběhu druhé poloviny 19. století plátny novými. Pozoruhodný je také votivní obraz svatého Floriána z roku 1767, na kterém je pod postavou světce dobové vyobrazení Zlonic. Varhany (1745–1746) jsou dílem slavného varhanáře Václava Starka z Lokte.

Dříve vedla odborná veřejnost spor o autorství kostela. Někteří badatelé považovali na základě formálního srovnání s dalšími stavbami za autora zlonického kostela Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Kaňka se měl podílet pouze dílčím způsobem při samotné výstavbě. Tuto teorii nepřímo podporovala i skutečnost, že Dientzenhofer byl prokazatelně autorem návrhu zlonického děkanství, který u něj pořídil roku 1748 Jan Adam Svoboda. Tyto dohady jsou však dnes definitivně ukončeny a za architekta zlonického kostela je jednoznačně určen František Maxmilián Kaňka a to jak vzhledem k blízkosti k dalším jeho realizacím tak na základě archivních pramenů. Původní vzhled (před novobarokní úpravou) tak odpovídá více Kaňkově umělecké orientaci hlásící se k mírnějšímu klasicizujícímu pojetí vrcholně barokní architektury. Za předchůdce zlonického chrámu je potom možné považovat kostel svatého Vojtěcha v západočeských Vejprnicích.

Památkový katalog:

Původní gotický kostel v letech 1727–44 nahradila barokní novostavba podle projektu F. M. Kaňky a po r. 1892 upraven F. Ohmanem. Areál je dominantou náměstí i širšího okolí.

Kostel je situovaný v J části náměstí. Stavbu obklopuje plocha bývalého hřbitova vymezená ohradní zdí s třemi branami; k hlavní bráně v SZ části areálu a k vedlejší v SV části vedou přístupová schodiště. Po stranách hlavního schodiště je zatravněný prostor vymezený nízkou tarasovou zídkou, na které je připevněno kovářsky zpracované zábradlí.

Jednolodní orientovaný kostel postavený na půdorysu řeckého kříže má segmentově ukončený presbytář, který rámuje dvojice hranolových věží završených cibulovitými báněmi s lucernami. Fasády člení vysoký pilastrový řád, okna ukončená stlačeným obloukem, římsy a střídmá štukovou výzdoba. Sochařsky dekorované Z průčelí vrcholí trojúhelníkově ukončeným štítem. V ose průčelí je prolomen portál se sochařsky zdobenou římsou, nad ním se zvedá okno ukončené suprafenestrou vyplněnou štukovým ornamentem. Okno po stranách lemuje dvojice nik se sochařskou výzdobou (busty sv. Václava a Vojtěcha). Další nika se sochou Nanebevzetí P. Marie je v ose štítové nástavby. Štít vrcholí sochou beránka, ke kterému vztahují ruce klečící andělé umístění na postranních cípech štítu. Průčelí S a J příčné lodi jsou konvexně ukončená a mají obdobné základní členění jako Z průčelí. Kostel kryje mansardová střecha s prejzovou krytinou; v křížení lodi se zvedá sanktusová věžička s lucernou. V J části areálu stojí sochy z původní výzdoby kostela (sv. Peter a Pavel, Nanebevstoupení P. Marie) a jeden náhrobek tvaru komolého jehlanu.

Původní barokní kostel měl střídmější a čistší podobu, působil však monumentálněji (stavba je zachycena na vedutě z r. 1755 a na votivním obraze sv. Floriána z r. 1767). Úpravy na konci 19. století nebyly natolik zásadní, aby narušily původní architektonický záměr; puristické opravování a vylepšování historických slohů je dnes navíc již cenným dokladem dobové společnosti, jejich hodnot a ideálů. V tomto případě se jednalo o obnovu ve svém celku zdařilou, pravděpodobně i díky památkovému dohledu Kamila Hilberta. Velmi hodnotně dotváří areál ohradní zeď s branami a schodištěm a barokní sochy v prostoru bývalého hřbitova.

Původní evidenční list památky:

Budova na půdorysu kříže a se 2 věžemi v bocích. Mé 5 klenebních polí, střední skoro čtvercové, ostatní 4 obdélné, se segmentovým závěrem v podélné ose a se 2 segm. uzavřenými poli po stranách středního prostoru. Ku 2 východním polím připojeny po obou stranách věže prostory oratoří, pod nimiž je na jižní straně sakristie. Na sev. str. prostor spojený s příčným ramenem. Vnější strany jsou členěny hojnými sdruženými pilastry, spočívajícími na vysokém soklu. Průčelí hlavní i příčné lodi jsou zakončena štíty. Okna /18/ jsou všude stejně veliké, 4,40 m vysoké, překlenuta segmenty a ploše orámována. V portálové architektuře jsou výklenky se sochami od St. Suchardy. V bocích presb. jsou věže čtvercového půdorysu o 2 patrech, nad okny hodiny z r. 1754. Cibulovité báně plechem pobité vybíhají v 8-hranné lucerny s báněmi a makovicemi. Výška věží 33 m. Hlavní loď 30,45 m dl. a 8,42 m šir. je členěna mohutnými sdruženými pilastry. Příčná loď je 20 m dl., šir. i vys. Nad křížením je kopule 15,35 m vys.

Kostel je zaplněn velmi cenným barok. interiérem: křtitelnice, zpovědnice, varhany, zvony, obrazy, sochy, oltáře, kazatelna.