Pomník vlakového neštěstí u železničního přejezdu v Zákolanech

U železničního přejezdu v Zákolanech u silnice, vedoucí z hlavní k vlakové zastávce, stojí v zatáčce pomník obětem železničního neštěstí.
25. ledna 1964 došlo ke srážce nákladního vlaku s osobním vlakem stojícím ve stanici. 14 mrtvých,  18 raněných.

Info z médií:

iDNES 25. ledna 2014:

Lidská chyba přesně před 50 lety způsobila jedno z největších železničních neštěstí na českém území. Neovladatelný nákladní vlak 25. ledna 1964 narazil v Zákolanech na Kladensku do osobní soupravy stojící ve stanici. Výsledkem bylo 14 mrtvých a 18 zraněných a 36 zcela zdemolovaných vagonů.

Na ten den si Vladimír Černý pamatuje dodnes. Byla sobota, mrzlo a on studoval na měšťanské škole v Kralupech. Bylo mu patnáct a po vyučování se chystal na nádraží odjet zpět domů – do Zákolan. Musel pěšky.

„Ke konci vyučování nám řekli, že v Zákolanech došlo k nehodě. Museli jsme těch sedm kilometrů pěšky, protože vlaky vůbec nejezdily,“ zavzpomínal dnes pětašedesátiletý muž.

Nehodu jednoho z největších železničních neštěstí na českém území tehdy způsobila lidská chyba.

Dozorčí provozu připravoval ve stanici Kladno-Dubí k odjezdu nákladní vlak směrem do Kralup nad Vltavou. Pověřil vlakovou četu, aby provedla odmrazení jednotlivých vozů a přezkoušení tlaku v brzdách. Přestože pracovníci neměli potřebné zkoušky, vlak byl „zkontrolován“ a vypraven na trať.

S osobním vlakem se měl křižovat v Zákolanech. Již cestou se ale zjistilo, že soupravu nelze ovládat. Jeho rychlost se stále zvyšovala a nešlo jej přibrzdit. Ve všech stanicích dostával strojvůdce příkaz: „Stůj, zastavte všemi prostředky!“

Chybějící zkoušky i zkušenosti měly za následek, že železničáři nepoužili všechny způsoby, jak nákladní vlak zastavit. „Záchrannou brzdu, jelikož byla zaplombovaná, nepoužili. Když strojvedoucí zpozoroval před sebou lokomotivu osobního vlaku, z lokomotivy vyskočil,“ píše se v policejním protokolu. Hned nato se vlaky střetly. První vagon osobního vlaku byl zcela rozdrcen.

„Stalo se to přímo na nádraží, blízko tehdejší továrny na piana. Vlakvedoucí stačil vyskočit. Místní tehdy vzpomínali na velkou ránu a houkání. A taky na roztrhaná těla. Bylo to ošklivé. Ten nákladní vlak od Kladna byl přetížený. Byl plný ingotů a železa. Prostě si nechal naložit víc, než souprava snesla,“ řekl Černý, který téměř polovinu ze 14 obětí neštěstí znal.

„Přímo ze Zákolan zahynulo pět lidí. Například mladá maminka dvou kluků. Nebo náčelník místního Sokola. Ten to tehdy odnesl nejvíc,“ dodal.

Černý vzpomíná, jak tragédii vyšetřovala speciální komise. Na místo přijel dokonce osobně i tehdejší ministr dopravy Alois Indra. „Vyšetřovalo se i v noci. Svítili si na to z aut obrovskými vojenskými světlomety. Ty jsme předtím ještě nikdy neviděli.“

Škoda činila více než dva miliony korun, přičemž zcela rozbito bylo 36 vozů, částečně poškozeno osm, silně byly poškozeny dvě lokomotivy, zničena byla výhybka, 100 metrů kolejí a zabezpečovací zařízení. Doprava byla na trati obnovena 27. ledna 1964.

Zajímavostí je, že sedmou největší železniční tragédii z hlediska obětí na českém území nepřipomíná v místech žádná pamětní deska, žádný památník.

Dokonce ji v Zákolanech nezaznamenal ani obecní kronikář. „V místní kronice není o tragédii ani slovo. Důležité však je, že nezapomínají místní,“ dodal Černý.

Nejtragičtější srážkou dvou vlaků v českých zemích zůstává srážka osobního a motorového vlaku v listopadu 1960 u obce Stéblová na Pardubicku. Nehoda si vyžádala 118 obětí.

Druhým nejtragičtějším neštěstím byla srážka rychlíku a osobního vlaku u stanice Šakvice na trati Brno-Břeclav v prosinci 1953, kdy zahynulo 103 lidí.

Kladenský Deník 18.3.2019:

Počet mimořádných událostí na železnici letos prudce vzrostl. Za první dva měsíce 2019 jich drážní inspektoři museli řešit už 220, meziročně je to o čtvrtinu více. Jedna z posledních byla zaznamenána počátkem března – na hlavním nádraží v Brně se srazily na jedné koleji dva vlaky. Záchranáři v souvislosti s nehodou ošetřili nakonec 23 lidí, z toho 15 bylo převezeno do nemocnice.

Tato tisková informace vyvolala vzpomínku na největší železniční neštěstí v historii našeho kraje. Bylo to údajně sedmé největší v historii naší země. K tragické události došlo v Zákolanech na Kladensku koncem ledna 1964. Zemřelo při ní čtrnáct lidí a osmnáct bylo zraněno. U některých obětí byla identifikace téměř nemožná.

Dozorčí provozu připravoval ve stanici Kladno – Dubí k odjezdu nákladní vlak směrem do Kralup nad Vltavou. Pověřil vlakovou četu, aby provedla odmrazení jednotlivých vozů a přezkoušení tlaku v brzdách. Přestože pracovníci k této činnosti neabsolvovali potřebné testy, vlak byl „zkontrolován“ a vypraven na trať. Byl naplněný těžkými železnými ingoty, které se pak při střetu vlaků rozletěly až do vzdálenosti třiceti metrů.

Plně naložený nákladní vlak s nefunkčními brzdami se tehdy za mrazivého sobotního dopoledne řítil od Kladna. Všemi stanicemi před stanicí Zákolany (dnes pouze zastávka) prosvištěl jako neřízená střela. Již během jízdy se zjistilo, že soupravu nelze ovládat. Její rychlost se stále zvyšovala a nešlo ji přibrzdit. Lidský faktor tehdy selhal a nákladní vlak se střetl s osobním vlakem, v němž byli nic netušící pasažéři. Kromě Zákolan byly oběti z Kralup nad Vltavou (Marie Bártlová, Josef Strejc a Josef Frind), Kladna, Otvovic a Stochova.

Na facebooku obce se objevila žádost, v souvislosti s uvedeným železničním neštěstím v r. 1964, aby se obecnímu úřadu ozvali další příbuzní obětí na mailovou adresu wittlichova@zakolany.cz a je možné, že v našem regionu se někteří z nich nacházejí. Obec chce zbudovat pomník připomínající tuto tragickou událost. V souvislosti s 55. výročím se zákolanští zastupitelé usnesli, že by si událost zasloužila nějaký památník. A nemá to být jen prostá deska na zdi.

Jak sdělila starostka Lucie Wittlichová, rozhodli se nechat vytvořit ve veřejném prostoru nějaké umělecké dílo. „Obec proto oslovila tři umělce, kteří mají vztah k Zákolanům. Konkrétně sochařku Dagmar Šubrtovou, architekta Jana Červeného a sám se nám přihlásil grafik Jan Zajíc. Nyní čekáme na návrhy, z nichž jeden vybereme,“ uvádí starostka. Pomník by měl být hotový podle jejího sdělení do příštího, tedy 56. výročí tragické události.

Pomník vznikl v roce 2020:

10. 6. 2020 – V Zákolanech na Kladensku dnes odhalili památník obětem železničního neštěstí, při kterém v roce 1964 zahynulo 14 lidí. Nákladní vlak narazil do osobního. Autorem pomníku je vnuk jedné z obětí Martin Frind.

Památník má podle něj symbolizovat osud lidí, kterým tragédie navždy změnila život, řekl dnes Frind ČTK.

Pomník z kamenného bloku ze žuly z Příbramska je rozdělený na dvě části, jsou na něm jména zemřelých, křestní jméno a příjmení symbolicky roztíná kovová trhlina. „Je to symbol něčeho, co už se nikdy nemůže spojit, nejen osud přímo těch lidí, ale především osud jejich rodin, jejich blízkých, to vám změní celý život,“ uvedl Frind.

Dnešního odhalení se zúčastnilo i několik příbuzných obětí, podle starostky Lucie Wittlichové se podařilo dohledat příbuzné zhruba poloviny zemřelých, především přímo ze Zákolan a okolních obcí. Obec oslovila i matriky v Kladně a Kralupech nad Vltavou, ale ne vždy se dohledání podařilo.

Zákolanský rodák a pamětník nehody Vladimír Černý podle starostky jako první v minulosti umístil na nádraží cedulku připomínající neštěstí. Ta se ale časem ztratila a až v roce 2019, kdy bylo 55. výročí tragédie, zastupitelé rozhodli, že by na místě měl být památník. Vybírali z několika návrhů, nakonec zvolili Martina Frinda. Velkou roli podle Wittlichové hrálo i to, že Frind je vnukem Josefa Frinda, který při neštěstí v Zákolanech zemřel.

Martin Frind vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze, obor užitá grafika, poté se na Akademii výtvarných umění v Praze věnoval figurální a monumentální malbě. Diplomovou prací absolvoval obor experimentální kresba. Získal mimo jiné cenu Akademie výtvarných umění za rozměrný obraz s názvem Oběti inspirovaný holokaustem.

Příčinou nehody, která se stala 25. ledna 1964, byla lidská chyba a nezkušenost, podíl mělo i mrazivé počasí. Souprava nákladního vlaku jedoucího z Kladna byla kvůli nedostatečnému odmrazení a přezkoušení tlaku v brzdách neovladatelná. Podle policejního protokolu nepoužili železničáři záchrannou brzdu, jelikož byla zaplombovaná. Po nehodě zůstalo na místě 36 zdemolovaných vagonů.