Hrad Nejdek

Románsko-gotická Černá věž z neomítnutého zdiva, stojící v Nejdku na žulové ostrožně nad řekou Rolavou na pravém břehu při severním konci náměstí Karla IV., je jediným pozůstatkem středověkého hradu, který dal dle pověstí městu jméno (do dálky svítící nová šindelová střecha hradní věže – Neudeck – prý zachránila žila v okolních lesích zbloudivšímu). Od 3. května 1958 je chráněna jako kulturní památka.

K této památce mám přece jen trochu jiný vztah, než k jiným dříve popisovaným. Sice jsem ze sídliště do města nechodil denně, mnohem častěji jsem lítal někde po loukách a lesích, ale kdo dorazí na nejdecké náměstí, nemá šanci výhledu na skálu s věží za zdejším kostelem uniknout. A taky to bylo lákadlo pro nejrůznější dobrodružné výpravy – kdysi bylo okolí věže (i skála) přístupné a ti nejodvážnější děsili své rodiče výlety až na sám nos nad silnicí zde začínající třídy Závodu míru… To všechno odvál čas, dnes je celý prostor obestavěn „historizující“ zdí, protože věž-zvonice patří ke kostelu a nepřístupné pozemky (což řada webů dodnes nereflektuje) jsou v majetku římskokatolické farnosti. Ta umožňuje vstup do věže při výjimečných městských událostech, jak jsem si občas přečetl v městských Radničních listech – já to štěstí trefit vhodný termín neměl. Takže jsem nemohl pořídit fotky tak, jak jsou k vidění třeba tady ->.

Texty o historii hradu jsou si na netu podobné jak vejce vejci, včetně překopírovaných chyb, beru si tedy k ruce informační materiály města a fotografie infocedulí na místě, abych sestavil kompilát:

Nevelký hrad byl založen patrně počátkem 14. století (či už v druhé polovině století předcházejícího) patrně na ochranu zemské stezky vedoucí z Chodova podél Rolavy do Saska i k uložení cenností a cínu vytěženého v Porolaví. Blízkost štaufského Chebska je asi důvodem neobvyklého a náročného zděného provedení se čtyřhrannou věží, tento typ staveb totiž na českém území příliš obvyklý.

Zakladatelem hradu byl zřejmě Konrád Plik z Plikenštejna, jehož syn Petr přijal r. 1340 hrad Nejdek s dvěma vesnicemi v léno od krále Jana Lucemburského spolu s dvěma blízkými vesnicemi. Tato zpráva je zároveň první zmínkou o existenci hradu. Podle některých zdrojů je ale možné, že se jedná o zeměpanský strážní hrad už ze 13. století.

Plikové vlastnili Nejdek do konce 14. století. Po nich se tu vystřídalo několik držitelů (Bušek z Prohoře, Frenclové), až r. 1410 získal hrad i městečko v podhradí s cínovými doly chebský purkrabí Hanuš Forter. Ten prodal již roku 1413 Nejdek loketskému purkrabímu Jankovi Maleříkovi. Od něho koupili hrad roku 1419 bratři Mikuláš a Hanuš Frasové společně s Jindřichem Koppem z Tannberka. V roce 1430 potomci Frasů z Nejdku odešli, svůj podíl prodali a roku 1440 prodali Nejdek i Koppové. Další zmínka je z roku 1446, kdy koupil hrad i mestečko v podhradí s cínovými doly od Hanuše Henigara ze Seeberka Matyáš Šlik. Podle ujednání s králem Jiřím Poděbradským byl Nejdek připojen k loketskému zástavnímu zboží, ale ve skutečnosti zůstal šlikovským majetkem až do začátku 17. století.

Při dělení Matyášových držav po jeho smrti připadl roku 1489 jeho synu Mikulášovi, který získal falknovský díl (dnes Sokolov). Po jeho smrti v roce 1522 vlastnil Nejdek nejstarší syn Albín, který jej roku 1530 prodal svému bratranci Jeronýmovi Šlikovi. Roku 1548 získal Nejdek Jeronýmův bratr Lorenc Šlik. Jeho potomci drželi nejdecké panství i s prosperujícími rudnými doly až do roku 1602, kdy je Lorencův vnuk Štěpán Šlik prodal Bedřichovi Colonnovi z Felsu, bratrovi stavovského politika Linharta. Již tehdy nebyl starý hrad obýván, v souvislosti s výstavbou nového panského sídla (renesančního zámku) ve městě přestal být udržován a postupně se měnil ve zříceninu. Protestantští Colonnové se běh třicetileté války museli vystěhovat a tak v roce 1623 Nejdek zakoupil Heřman Černín z Chudenic. Z hradu zbývala už jen Černá věž, která sloužila jako zvonice kostela sv. Martina, zbytek byl rozebrán v polovině 17. století na stavbu nového zámku. V letech 1734-94 bylo panství majetkem Hartigů, v 19. století pak Kleistů.

Skalnatý, na tři strany téměř kolmý ostroh, kdysi pro svůj vzhled nazývaný Knížecí nos-Fürstennase (mě tedy vždy připomínal spíš velbouda), vybíhající z blízkého návrší, byl přístupný pouze po úzké šíji od jihu, kterou přetínaly dva příkopy, dnes už zanesené. Věž, v níž byl i vchod do hradu, pochází zřejmě ze 14. století, i když byla mnohokrát upravována. V první fázi byla postavena do výše dnešního druhého patra. Z té doby pochází obdélný vchod v úrovni 2. patra a střílna 1. patra. Věž byla při neznámé příležitosti značně poškozena a poté delší dobu chátrala. Někdy v 15. století byla opravena a opatřena ostatními dochovanými středověkými otvory. Na počátku 16. století byla opatřena dnešním nejvyšším patrem. Nad ním bylo ještě další patro vysazené na konzolách. Ve stěnách je dodnes několik střílen a úzkých okének, z nichž jedno na severní straně v prvním patře má pozdně gotické sedlové ostění. Věž byla původně vyšší a v 18. století měla ochoz s lucernou. Až do roku 1790 byla věž obydlena, poslední věžník byl i s rodinou vystěhován pro zhoršující se stav stavby. V 18. století byl do přízemí věže proražen nový vstup, v roce 1831 byla snížena, opatřena ochozem a jehlancovitou střechou a upravena na zvonici, z níž se zachovala proražená okna těsně pod střechou sloužící k zavěšení zvonů.

Věž má nepravidelný lichoběžníkový půdorys a zvláštností je, že z pohledu od jihu jsou vidět všechny 4 hrany najednou. Za věží na skále jsou vidět sporé zbytky hradních konstrukcí (snad po obytné budově). Patrné je především obvodové opevnění, představované přitesanou skálou opatřenou otvory. Bezprostředně za věží je nejvýraznější dochovaný pozůstatek – příčná zeď z velkých kvádrů se střílnou a mladším otvorem. V současné době slouží objekt jako zvonice a je v ní umístěn vzácný renesanční zvon pražského zvonaře Brikcího z Cymperka.

Na skále pod hradem byl v roce 1999 umístěna pamětní deska na nejdeckého rodáka Ignáce Sichelbartha (1708- 1780), jezuitského misionáře v Číně. Působil jako hlavní dvorní malíř na císařském dvoře v Pekingu a byl zde jmenován mandarínem. Hradní věž neunikla ani oku Johanna Wolfganga Goethea, který ji při návštěvě města v srpnu 1786 nakreslil do dopisu své milence Charlottě Steinové.

A aby toho nebylo málo – na protějším Křížovém vrchu se u jedné z lesních cest nachází romantický model hradu, vystavěný pravděpodobně v letech 1937-8 v blízkosti ptačího zooparku. Údajně se mu říká Myší hrádek a najít ho není úplně snadné, vede k němu jedna z cest od ruin zmíněné ZOO nebo se k němu dá dojít od vrcholového kříže místní křížové cesty.

PS: Občas zaskočím sám sebe. Pár dní po dokončení textu procházím letáčky z města a v tom o místní křížové cestě je malinká fotografie, která mi vyrazila dech – nepamatuji, že bych kdy viděl obrázek, že vlastně i dnešní stav modelu je ruinou a že někdy kdysi dávno měl model takový rozsah:

Takhle to vypadalo v roce 1980, kdy skála ještě byla volně přístupná a dalo se kolem věže chodit:

Hradu si všiml i Český rozhlas ->