Kostel svatého Jiljí v Teplé

Masarykovu náměstí v Teplé dominuje stavba kostela svatého Jiljí.
Kostel je kulturní památkou:

Jednolodní kostel sv. Jiljí se západní věží byl postavený v letech 1762–1765 v pozdně barokním slohu tepelským stavitelem W. Hausmannem. Po požáru města roku 1794 byl v letech 1808–1838 opravován a zároveň byly přistavěny ambity.

Pozdně barokní architektura silně ovlivněna kostelem v blízkém Pístově, který vznikl téměř současně v letech 1750–1765 za účasti K. I. Dienzenhofera. Stejný stavebník – tepelský opat Jeroným Ambros, a stejní umělci (např. malíř Elias Dollhopf).

Kostel převádí ozdobné barokní formy do strohých forem klasicistních. Na klenbách malba ze života sv. Jiljí od slavkovského malíře Eliase Dollhopfa z doby jeho umělecké zralosti.

Zděný, omítaný, orientovaný kostel, s osou závěru vychýlenou k jihu, stojí v horní části města, v ploše náměstí. Jednolodní stavba s lodí obdélného půdorysu, čtvercového kněžiště s půlkruhovým závěrem, před západní průčelí nepatrně předstupuje hranolová dvoupatrová věž. Po stranách vystupuje příčná loď, která se však v interiéru neuplatňuje, neboť v jejím přízemí jsou umístěny sakristie, v patře pak empory otevírající se do kněžiště arkádou s balustrádou. Na příčnou loď navazují zděné přízemní ambity, obklopující loď ze tří stran. Fasády člení mezi okny lisénové rámy, lisénám jsou představeny pilastry, s čabrakovými hlavicemi, nesoucí profilované kladí. Obdélná okna s odsazeným půlkruhovým zaklenutím rámují ploché štukové šambrány. Oválná okna v závěru kněžiště jsou rozmístěna ve dvou úrovních nad sebou. Věž, v přízemí se zaoblenými rohy, člení nárožní pilastry, její korunní římsa je nad ciferníky hodin segmentově zdvižena, věž zakrytá polygonální bání s lucernou a makovicí pokrývá plech. Kostel má valbovou střechu, krytou plechem, ambity s pultovou střechou pokrývá plech.

Původní evidenční list památky podává mírně odlišný popis:

Zděný, omítaný, orientovaný, jednolodní kostel se skládá z lodi na obdélném půdoryse, čtvercového kněžiště s půlkruhovým závěrem a hranolové věže v západním průčelí. V interieru vystupuje po stranách kněžiště příčná loď, která se v interiéru neuplatňuje, neboť v jejím přízemí jsou umístěny sakristie, v patře pak empory otevírající se do kněžiště arkádou, uzavřenou balustrádou. Na příčnou loď navazují zděné přízemní ambity, obklopující loď ze tří stran. Před západní průčelí nepatrně předstupuje věž. Fasády člení mezi okny lisénové rámy, kterým jsou představeny pilastry s čabrakovými hlavicemi, nesoucími profilované kladí. Obdélná okna s půlkruhovým odsazeným záklenkem mají ploché štukové šambrány. Oválná okna v závěru kněžiště jsou rozmístěna ve dvou úrovních nad sebou. Věž člení nárožní pilastry, hlavní římsa je nad ciferníkem hodin na všech průčelích zvednuta do segmentového oblouku. Věž je zakončena plochou krytou polygonální bání s lucernou a makovicí. Kostel má sedlovou střechu, zvalbenou na koncích ramen příčné lodi, krytou taškami, nad ambity plechem krytá pultová střecha.

Stěny lodi i kněžiště člení skupiny polopilířů s pilastry, nesoucích architráv a hlavní římsu, na kterou nasedají pásy, dělící jednotlivá pole pruské klenby prostoru. Rohy lodi jsou zaobleny. Vrchol triumfálního oblouku zdobí kartuš se znakem tepelského kláštera s monogramem stavebník – opata Hieronyma F. Ambrose.

V sakristiích křížové klenby, v oratořích pruské, v ambitech plackové klenby. V západní části lodi je zděná kruchta, podklenutá jedním stlačeným obloukem a spočívající na dvojicích sloupů, vložených do zaoblených rohů. Balustráda empory je v půdorysu konvexně-konkávně zvlněná.

Stavba z let 1752-65 provedena stavitelem Václavem Hausmannem, poškozená v r. 1794 při požáru města, dostavěná v l. 1808-38, 1850-53 oprava celé stavby loketským stavitelem Josefem Scherbaumem, při které obdržela dnešní podobu. Nástropní malby z r. 1765 Elias Dollhopf.

Ještě z wiki a dalších zdrojů:

Děkanský kostel svatého Jiljí v Teplé je farní kostel, postavený v letech 1762-1765 tepelským stavitelem Wenzlem Hausmannem.

Na místě dnešního kostela je zmiňován kostel již v roce 1384.Podle městského webu je historie ještě starší:

Existence prvního kostela ve městě je datována k roku 1272, kdy zde byl kostel zřejmě románského původu. Šlo o bezvěžovou stavbu. 

Současný kostel byl postaven (či přestavěn) v letech 1667-1694. Nový kostel zachovává dispozici původního. Výstavba nového kostela proběhla v letech 1762-1765. Kostel byl poškozen požárem v roce 1794. Ambity, které byly původně plánovány, byly vystavěny v letech 1808-1838. V letech 1850-1853 proběhla oprava kostela, během které byla rovněž dokončena věž. V roce 1896 byly opraveny fresky. Po roce 1945 zchátral, dnes spravován z kláštera. Kostel byl prohlášen památkou v roce 1958.

Kostel je jednolodní, závěr presbytáře je polokruhový. Po straně přiléhají sakristie. Na ně navazují nízké ambity. Střecha lodi je valbová, ambity jsou zastřešeny pultovou střechou. Průčelí jsou členěna lizénami. Nástropní malby s výjevy ze života svatého Jiljí jsou dílem Elliase Dollhopffa z roku 1765. Fresky sv. Cecílie, krále Davida a trůnící Madony vypracoval A. Waller v roce 1896.

Výzdoba interiéru pochází z konce 18. a 1. poloviny 19. století. Hlavní oltář je z roku 1724 a byl sem převezen roku 1785 ze zrušeného kláštera v Chotěšově.