Kapucínský klášter u zámku Mnichovo Hradiště

Součástí zámeckého areálu v Mnichově Hradišti je přiléhající kapucínský klášter.

Klášter je kulturní památkou a skládá se z několika „samostatných“ objektů:

konvent

Trojkřídlá barokní budova ze 17. století. Původně klášterní konvent s hospodářským zázemím, 1919-1920 necitlivá přestavba budov bývalého kláštera na byty podle projektu F. Dámece. V současné době bez využití.

Klášter kapucínů s kostelem Tří králů se nachází na SV okraji zámecké zahrady, kde jeho urbanistická a architektonická koncepce konventních budov a kostela odpovídá řádovým pravidlům. Je zde současně splněna podmínka stavět kláštery na okrajích sídelních celků spolu se skromnou a neokázalou formou architektury. Tři křídla kapucínského konventu stojí S od kostela Tří králů, kde vymezují přibližně čtvercový rajský dvůr vázaný na hlavní osu kostelní stavby. Jedná se o prosté zděné patrové stavby (smíšené zdivo – lomový kámen, cihly) vyzděné v základu na obdélných půdorysech, kryté sedlovými střechami s bobrovkami. V budova se obrací do úzkého obdélného hospodářského dvora na J s hmotově složitějšími přístavky provázanými s ostatní zástavbou (náležící kapli sv. Anny) směřovanou do prostoru dvora. Dvůr na S straně uzavírá neprůjezdní stodola, sevřená mezi výše zmíněnou V budovou konventu a ohradní zdí někdejší klášterní zahrady.

kostel sv. Tří králů

Kostel Tří králů je jednolodní zděná stavba s výrazně odsazeným pravoúhlým presbytářem, orientovaná přibližně ve směru JV-SZ. Presbytář i loď kostela mají sedlové střechy kryté bobrovkami (presbytář) a šindelem (loď). Hlavní, štítově řešené průčelí bez výraznějších architektonických prvků (hlavní osu tvoří pouze pravoúhlý portál s kamenným ostěním s uchy a kapkami a rozeklanou římsovou supraportou, ikonograficky špatně čitelná freska se sv. Františkem v padlém obdélném poli, kruhové okno bez ostění a šambrán a dvě obdélná okna tvořící postranní osy) je orientováno do prostranství se sochou sv. Anny. Prostou boční fasádu orientovanou do prostoru zámecké zahrady zdobí malý výklenek s reliéfem P. Marie (glazovaná terakota). Interiér kostela (bez kruchty) je zaklenut 3 poli valené klenby. Na pravé straně dle řádových zvyklostí přiléhá ke střednímu poli kaple P. Marie a za ní potom křídlo hraběcí oratoře. Hluboké, také valeně klenuté kněžiště je hlavním oltářem předěleno na vlastní kněžiště a mnišský chór. K levému boku kostela přiléhala přízemní vstupní chodba kláštera, ze které byla přístupná sakristie a rovněž kazatelna.

V propojených sakrálních prostorech je umístěno lapidárium, které je přístupné v návštěvních hodinách veřejnosti jako jeden z prohlídkových okruhů zámeckého areálu.

Kostel Tří králů je typickým příkladem skromné a neokázalé kapucínské architektury plně vyhovující řádovým předpisům, která výrazně kontrastuje se zdobným průčelím kaple sv. Anny. Kaple sv. Anny je výjimečnou a jedinečnou stavbou svého druhu v českém památkovém fondu v rámci vrcholně barokní architektury pro svojí „bizarní a pozoruhodnou nekonvenčnost“ hlavního, dekorativně pojednaného průčelí s velkoryse vykrajovanou štítovou etáží se sochařskou výzdobou z dílny Josefa Jelínka. Neméně významné je i její urbanistické působení jako dominanty na severním okraji zámeckého areálu.

kaple sv. Anny

Konventní kostel byl do roku 1724 rozšířen o prostornou kapli pro anenské bohoslužby. Základní dispozice kaple (v tomto případě orientovaná V-Z) je řešená jako 3 pole hlubokého jednolodí (klenutého jednotnou neckovou klenbou s tříbokými výsečemi) se symetricky připojenými užšími prostory kněžiště (V) a protějškového vstupního prostoru z kostela Třech králů (Z). Hlavní, dvouetážové průčelí kontrastující s fasádou kapucínského kostela je vlastně dispozičně průčelí boční. Charakteristická „bizarní a pozoruhodná nekonvenčnost“ hlavního, dekorativně pojednaného průčelí (sdružené pilastry s pseudoiónskými hlavicemi, mnohonásobně profilovaná zalamovaná korunní římsa, gotizující, hrotité tvary oken doprovázené štukovým, páskovým dekorem) s velkoryse vykrajovanou štítovou etáží s balkonem doprovází početný soubor sochařské figurální výzdoby střídané kamennými vázami z dílny Josefa Jelínka. Zleva: sv. Klára s monstrancí, sv. František Serafinský, sv. Jan Křtitel, archanděl Michael, sv. Jan Evangelista, sv. Antonín Paduánský a sv. Markéta. Nad portálem kartuše s rytým nápisem s chronogramem 1724: SANCTAE / ANNAE AVIAE / REDEMTORIS / NOSTRI HONORI / EXTRVCTA. Na hlavní ose průčelí v úrovni římsy osazen alianční erb Valdštejnů a Černínů z Chudenic se jménem zakladatelky kaple v nápisové pásce MARIA MARGARETHA (tj. Marie Markéta z Valdštejna roz. Černínová).

hrobka Valdštejnů

Klasicistní přístavek s dvouosým edikulovým průčelím navazující na kapli sv. Anny.

K presbytáři kaple sv. Anny přiléhá drobná zděná stavba (obdélný půdorys, sedlová střecha s bobrovkami) klasicistní rodinné hrobky Valdštejnů, orientovaná půlkruhově zaklenutým portálkem k V. Edikulový portál tvoří dvojice toskánských sloupů (na společných vysokých soklech), vynášející kladí s trojúhelníkovým štítem vrcholícím kovaným křížem (v tympanonu osazen valdštejnský erb). Boční fasády zdobí kvádrová rustika vymezená lizénovým rámcem.

socha sv. Anny (více o sloupu se sochou v samostatném hesle)

Barokní socha z roku 1714 z okruhu Jelínkovské dílny umístěná při silnici před klášterním kostelem.

Socha sv. Annystojí na parkově upraveném prostranství (obklopená nízkým stromořadím) před kapucínským kostelem Tří králů s kaplí sv. Anny, orientovaná čelem k J. Základnu kompozice tvoří vysoký, architektonicky bohatě členěný, hmotově třikrát odstupněný trojboký podstavec (s výrazně okosenými hranami, ve střední a horní části s konkávně probranými stranami), který spočívá na nízké kamenné ponoži na půdorysu 6úhelníku. Nejvýraznějším architektonickým prvkem útvářející charakter podstavce jsou profilované zalamované sokly s výrazně odsazenými římsami reflektující dynamicky konkávně probrané strany jak střední části podstavce tak kónického nástavce pro vlastní sochařské dílo. Podstavec doplňuje na čelní straně představená čtyřboká oltářní menza s jedním kamenným stupněm. Ikonografiky oblíbené pojetí stojící sv. Anny sklánící se nad malou Pannu Marii, kterou světice sama vyučuje z rozevřené knihy se nijak nevymyká z početné barokní sochařské produkce. Málo obvyklý je pouze mladistvý vzhled sv. Anny, která bývá spíše zpodobována jako starší žena. Podstavec doprovází 3 nápisy vztahující se k morové epidemii v roce 1713, se kterou souvisí vznik sochařského díla. Záchrana mnichovohradišťského panství od moru byla přičítána přímluvě sv. Anny a hrabě František Josef z Valdštejna ji dal následujícího roku jako poděkování postavit sochu.

Nápisy (v českém, latinském a německém jazyce) s chronogramy jsou vyryty v obdélných zrcadlových polích s vykrojenými rohy ve střední části podstavce.

Východní strana: SwatI / Anně / zaChowateL / kini / SpoLV / PanstwI / oD MorV Severní strana: PraeserVatIs / In ContagIone / pestIfera / DoMInYs / BenIgnae Patrona / SanCtae ANNAE / HonorI F.F / Ilustrissimus / Ad Excellentissimus / Dominus Dominus / Franciscus Josephus / S:R.J: / Comes de Waldsstein Západní strana: Zu ehren Der / S: Anna / GnäDIgen / gesChYtzerIn / Vnserer / HersChaften / Wehren Der / Pest

Latinský nápis s chronogramem obíhá také sokl střední části podstavce: IPSO SANCTAE MARGARETHAE FESTO STATVA ISTA EVIT BENEDICTA

Architektonicky i sochařsky velmi kvalitní barokní sousoší sv. Anny vyučující malou P. Marii datované chronogramem do roku 1714 a připisované dílně kosmonoských Jelínků, kteří se také později podíleli na sochařské výzdobě průčelí kaple sv. Anny (Josef Jelínek). Známe také historické souvislosti vzniku díla i samotného stavebníka Františka Josefa z Valdštejna, který dal sv. Anně za ochranu proti moru v roce 1713 postavit sochu a založit nadaci na bohoslužby s procesím.

A ještě z jiných zdrojů:

Klášter kapucínů v Mnichově Hradišti je klášter s barokním kostelem svatých Tří králů a kaplí svaté Anny. Nachází se v těsném sousedství valdštejnského zámku Mnichovo Hradiště.

Výstavba kostela svatých Tří králů započala v roce 1694 a trvala do roku 1699. Klášter byl založen v mezidobí, roku 1697, tedy ještě v době před rozsáhlou barokní přestavbou tehdy renesančního mnichovskohradišťského zámku, která byla dokončena v roce 1703.

Kapucíni zde vybudovali prostý, pro řád typický, komplex budov bez zdobných prvků. Klášter tvořený třemi křídly budov, které obklopují dvůr je napojen přímo na presbytář kostela. Kostel se začal stavět v roce 1694 podle stavebního projektu vypracovaného členem řádu P. Jiřím z Mnichova a dokončen byl v roce 1699.

Od roku 1966 je v kapucínském kostele instalováno lapidárium středočeské barokní plastiky. Celkem je zde vystaveno asi 50, hlavně pískovcových soch, zejména díla mistrů Matyáše Bernarda Brauna, Františka Ignáce Platzera, Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a dalších, a především pak práce sochařské rodiny Jelínků z Kosmonos.

V letech 1723-1724 dala zbožná majitelka panství Marie Markéta z Valdštejna rozená Černínová u kostela vystavět bohatě vyzdobenou barokní kapli sv. Anny. Kaple byla stavebně propojena s kostelem sv. Tří králů. O šedesát let později dal Vincenc z Valdštejna (1731–1797) ke kapli sv. Anny přistavět edikulový výklenek se sloupy a erbem ve štítu a interiér upravit na hrobku, která rodinným příslušníkům sloužila až do roku 1923. Uvnitř dal upravit hrob pro sebe a svou manželku. Dal tam převézt také ostatky frýdlantského vévody, císařského generalissima Albrechta z Valdštejna a jeho ženy Lukrécie, z kartuziánského kláštera ve Valdicích, zrušeného v rámci církevních reforem císaře Josefa II.. Při příležitosti oslav tří set let od smrti Albrechta z Valdštejna v roce 1934 na jeho hrob byl umístěn náhrobek z červenohnědého mramoru od libereckého sochaře Karla Kolaczka.

Před klášterem stojí barokní socha sv. Anny od sochaře Josefa J. Jelínka z roku 1713.