Zámek Mnichovo Hradiště

Jednou z dominant Mnichova Hradiště je rozsáhlý zámecký areál.

Zámek samotný (areál obsahuje více staveb) má dvojjedinou úlohu – v jeho prostorech je nejen klasická „zámecká prohlídka“, sídlí tu i Městské muzeum se stálou expozicí a výstavními prostory. Zámek je kulturní památkou:

Rozsáhlý areál barokního zámku s renesančním jádrem, zahrnující symetricky komponované obytné a reprezentativní části a hospodářský dvůr, upravený v 19. století. K zámku přiléhá kapucínský klášter.

V jádru renesanční zámek Václava Budovce z Budova z roku 1602 byl do současné podoby přestavěn za Valdštejnů na přelomu 17. a 18. století. Na vrcholně barokním konceptu se podíleli Marc Antonio Canevalle a Nicolo Reimondi, jejichž dílo bylo během 18. a 19. století změněno jen dílčím způsobem. Zámek sloužil jako hlavní Valdštejnské sídlo až do roku 1946, kdy došlo k jeho konfiskaci na základě Benešových dekretů.

Areál zámku se rozkládá na návrší v S části města. Na SV navazuje areál kláštera. Zámek je dvoupatrová trojkřídlá budova. K V průčelí přisazena kašna se lvem. Podle střední cesty vedoucí k sale terreně je dvojice záhonů s bazény uprostřed a 4 vázami kolem. Vně po obou stranách konírny; na J navazuje na SV dvorek vymezený zdí s novou kašnou, k S přistavěny WC. S od zámku stojí na SV straně dvora jízdárna, na SZ straně dvora kolmo k ní kočárovna. J od budovy zámku stojí pomník Václava Budovce z Budova. Areál zámku je obehnán ohradní zdí a zdí s plotem. Na JV brána se schodištěm s dvěma čtvercovými altány, dále k SV do ohrazení vsazena kašna a ve stejné vzdálenosti brána s mřížovými vraty; S od zámku, na opačné straně parku Orlí brána s mřížovými vraty s motivem orla. V parku další tři bazény: před JZ průčelím budovy zámku, Z od kláštera, poblíž Orlí brány. S od kláštera při ohradní zdi domek zahradníka se skleníky, poblíž JZ kamenná lavice.

Předmětem ochrany je: zámek čp. 148, konírna čp. 149, ohradní zeď dvora s branami, SZ konírna, sala terena, kašna se sochou lva, bazény, jízdárna, kočárovna, pomník V. Budovce, zahradní parter, zámecký park, dům zahradníka se skleníky, kamenná lavice, kašna v ohradní zdi, kašna před JZ průčelím a pozemky vymezeného areálu.

O samotné budově zámku pak podrobněji:

Zámek stojí na pohledově exponovaném místě (na okraji skalnatého ostrohu), v JZ části areálu. Stávající podoba zámku je převážně výsledkem vrcholně barokní přestavby nevelkého renesančního jednopatrového zámku dvoukřídlé dispozice, který byl z velké části zachován v Z části objektu (zachované také pozdně renesanční bosované portály + pamětní deska s aliančním erbem Václava Budovce z Budova a jeho manželky Anny z Vartenberka s letopočtem 1606, zasazené do zdiva v patře dvorního průčelí Z křídla).

Přestavbou vznikl monumentální dvoupatrový objekt tříkřídlé dispozice, orientovaný hlavním průčelím (o 22 okenních osách) směrem k městu. Směrem k SV vymezují kratší boční křídla čestný dvůr obdélné dispozice, navazující na zahradní parter. Střechy jsou dnes (po mladších úpravách) valbové, kryté bobrovkami. Nejcharakterističtější architektonické prvky rytmizující hmotovou skladbu mnichovohradišťského zámku jsou orientovány směrem do čestného dvora. Jde především o spojení křídel koutovými věžicemi a osová dominanta hlavní (hodinové) věže s cibulovými báněmi. Průčelí zámku doplňuje kašna se lvem zakomponovaná do hlavní osy a dva hlavní portály vyzdobené štukovými figurami atlantů (1728, M. Tollinger, zastřešení stanovými stříškami 19. stol.). Specifickým rysem stavby je výzdoba iluzivním architektonickým členěním v mělkém štukovém reliéfu, která se soustředí na pohledově esteticky akcentované fasády jak čestného dvora tak střed monumentálního průčelí orientovaného k městu.

Mimořádně hodnotná vrcholně barokní zámecká architektura, realizovaná na přelomu 17. a 18. století monumentální přestavbou renesančního zámku Václava Budovce z Budova, který je stále z velké části zachován v Z části objektu. Autorem barokní realizace je pražský architekt Marek Antonio Canevalle, který pracoval pro stavebníka Arnošta Josefa z Valdštejna, tehdejšího majitele mnichovohradišťského panství.

Zámek je ve správě Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze. Zastavěná plocha 1759 m2, obestavěný prostor 51011 m3.

Podrobnější informace z wiki a dalších zdrojů:

Mnichovo Hradiště vzniklo ve 13. století v souvislosti s kolonizačními aktivitami nedalekého Kláštera Hradiště nad Jizerou. Statek často střídal majitele, kteří jej nevlastnili dědičně, ale jen jako zástavu a docházelo k častým sporům. Teprve v 16. století přešlo Hradiště sňatkem do dědičného vlastnictví Budovců z Budova, ale ani v závěti Kryštofa Budovce (1602) se zde stále nepřipomínalo žádné panské sídlo. Až Václav Budovec (1551 – 1621), významný politik předbělohorských Čech, nechal v Mnichově Hradišti postavit dvoukřídlý renesanční zámek na půdorysu písmene L (1603–1606).

Jako přední činitel stavovského povstání byl Václav Budovec popraven na Staroměstském náměstí v roce 1621 a jeho majetek byl zkonfiskován. Mnichovo Hradiště spolu s Klášterem Hradiště a Zásadkou patřilo tehdy k největším panstvím v severních Čechách a za 216 000 zlatých je v roce 1623 koupil Albrecht z Valdštejna. Ten Hradiště již v roce 1627 přenechal svému bratranci Maxmiliánovi. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna byl ohrožen nárok na všechen jeho majetek, ale Mnichovo Hradiště bylo nakonec uchováno jako rodová základna Valdštejnů až do 20. století.

Od roku 1675 vlastnil Mnichovo Hradiště Arnošt Josef z Valdštejna, který patřil k nejbohatším pozemkovým vlastníkům v Čechách a přistoupil k přestavbě zámku na reprezentační rodové sídlo. Podle projektu architekta M. A. Canevalleho vznikla současná podoba zámku (1697–1703). Samotné přestavbě zámku předcházelo založení kapucínského kláštera a hlavně požár zámku ve Zvířeticích (1690), který definitivně rozhodl o přenesení hlavního sídla do Mnichova Hradiště. Renesanční Budovcův zámek byl rozšířen o severovýchodní křídlo, prostor francouzské zahrady ohraničovaly budovy koníren, taktéž podle Canevallova projektu. Některé stavby z této doby již neexistují, dochována ale zůstala unikátní sala terrena v přímé ose proti hlavnímu vstupu do zámku (1709–1711, architektem byl valdštejnský stavitel Nicolo Raimondi).

Vrcholně barokní podoba zámku v Mnichově Hradišti je významnou památkou světské architektury z přelomu 17. a 18. století, kdy se opouštěl koncept blokových budov s uzavřeným nádvořím a začala se prosazovat podoba trojkřídlého zámku s otevřeným čestným nádvořím a podle významu výškově odstupňovanými hospodářskými budovami. Shodné rysy a pravděpodobnou vzájemnou inspiraci lze ve stejné době pozorovat na lobkovickém zámku Jezeří a ve šternberské Troji.

K dílčím stavebním úpravám docházelo v průběhu 18. a 19. století například kvůli živelným pohromám (požár 1724) nebo novým požadavkům na bydlení, původní celková koncepce zůstala ale dodnes zachována. Zásadní zásah si vyžádal rok 1833, kdy se v Mnichově Hradišti k diplomatickým jednáním sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém, dalšími účastníky byli sasko-výmarský vévoda Karel Bedřich a nasavský vévoda Vilém. Setkání panovníků probíhalo tři týdny v září 1833, byla zde podepsána dohoda o obnovení Svaté aliance. Tehdy byl barokní taneční sál prostupující dvě patra změněn v zámecké divadlo. Až do 20. století bylo Mnichovo Hradiště nejvýznamnějším sídlem Valdštejnů, před vyvlastněním velkostatek zahrnoval cca 7 500 hektarů půdy.

Bohatě zdobené zámecké interiéry především v prvním patře zůstaly dochovány v původní podobě z 18.–19. století, výzdoba reprezentačních prostor pochází z doby, kdy inspiraci ze svých rodných sídel přinášely valdštejnské nevěsty z rodů Fürstenbergů, Šternberků nebo Černínů (Zlatý kabinet, kaple). Poslední významnou úpravou interiérů byla přestavba jídelny v souvislosti s přenesením renesančního kazetového stropu ze zámku v Dobrovici (1865). Kromě dobového nábytku nebo sbírky obrazů byl na zámku umístěn také rodový archiv Valdštejnů, který patří k cenným zdrojům poznání českých dějin (v roce 1998 byl přestěhován do Národního archivu v Praze. Přes kontroverzní postavení Albrechta z Valdštejna v evropských dějinách se mnichovohradištská větev Valdštejnů zaměřila na systematické budování sbírky, které připomínají jeho osobnost, k tomu dopomohl i převoz předmětů ze zámku Duchcov po vymření duchcovské větve rodu (1901).

Dle oficiálního webu jsou aktuálně v nabídce tři okruhy:

Zámecké interiéry (základní) – Barokní zámek a bohatě zdobené interiéry. V roce 1833 se zde odehrála schůzka Svaté aliance. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna zůstalo Mnichovo Hradiště ve vlastnictví rodiny Valdštejnů až do roku 1945. Valdštejnové vlastnili do roku 1923 také zámek v Duchcově a po jeho prodeji státu si ponechali knihovnu, kterou můžete obdivovat dodnes.

Divadlo a Svatá aliance – Okruh věnovaný schůzce Svaté Aliance na zámku Mnichovo Hradiště. K diplomatickým jednáním se sešli Rakouský císař František I, ruský car Mikuláš a pruský korunní princ Bedřich Vilém. V empírovém salonku je ceněná sbírka antických nádob od Františka Kollera. K vidění je také divadlo a divadelní šatna.

Kostel a kaple – Na státním zámku Mnichovo Hradiště se nachází sakrální interiér kostela sv. Tří králů a kaple sv. Anny s hrobkou Albrechta z Valdštejna, lapidárium barokních soch a stálá panelová výstava „Poslední odpočinek Albrechta z Valdštejna a paměť rodu přetrvá“.