Kostel svatého Antonína Paduánského v Kytlicích

V areálu hřbitova v Kytlicích stojí kostel svatého Antonína Paduánského.
Na wiki i jinde:

Kostel svatého Antonína Paduánského v Kytlici je barokní sakrální stavbou, chráněnou jako kulturní památka České republiky.

Kostel byl vystavěn v letech 1777–1778 architektem Janem Václavem Koschem. Prostředky na jeho stavbu věnoval biskup Anton Bernard Gürtler, kytlický rodák, místní podnikatel Kittel a majitel panství hrabě Kinský.

Barokní, jednolodní, obdélný kostel s obdélným polokruhově ukončeným presbytářem se čtvercovou sakristií po jižní straně a s hranolovou věží, jíž vrcholí průčelí s vyžlabenými zkosenými rohy. Průčelí je členěno pilastry a polokruhem ukončenými okny, a se supraportou. Na bočních fasádách jsou pilastry a okna s polokruhovým záklenkem.

Presbytář má valenou klenbu s lunetami. Loď kostela má v klenbě dvě pole placky, podvěží také placku a sakristie je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Stěny lodi i presbytář jsou členěny pilastry. Zvlněná kruchta je konvexně vypnutá a zdobená páskovou ornamentikou.

Zařízení je z roku 1782 a pochází od Fr. Langhofa z Děčína. Hlavní oltář je s obrazem sv. Antonína Paduánského, s luisézními vázami a skromným rokokovým dekorem. Dva boční oltáře zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a Uvedení Panny Marie do chrámu jsou rokokové s luisézní ornamentikou. Křtitelnice pochází z konce 18. století.

Při vnější zdi kostela jsou náhrobníky skláře Jana Josefa Kittla, zakladatele obce a kostela z roku 1788; biskupa Gürtlera z roku 1791 od Ant. Maxe; Ros. Egermannové z počátku 19. století a další náhrobek z roku 1839.

V Památkovém katalogu je areál tvořen samotným kostelem a hřbitovem s ohradní zdí:

Kostel je zděný, omítnutý, neorientovaný. Má obdélnou loď s konkávně prohnutými boky jihovýchodního průčelí, které vrcholí hranolovou věží. Presbytář je oválný, po obou stranách s patrovou přístavbou. Severozápadní průčelí (s hlavním vstupem) má v dolní část vysoký sokl z kamenných desek. Ve střední ose průčelí se nachází vchod, přístupný po čtyřech kamenných stupních – dřevěné dvoukřídlé rámové dveře s výplněmi do tvaru kosočtverce, pobité hřeby. Klika má ozdobné kování, podobné je i na druhém křídle dveří. Na obou křídlech je kované madlo, uprostřed s květinou. Vstup má portál se zvýrazněnou patkou a rovným překladem s velkým hlavním klenákem. Stojky zdobí vystupující obdélná pole s hrubým povrchem, nahoře a dole obloukovitě vybraná. Podobné pole je i na překladu. Nad portálem se nachází bohatě profilovaná římsa, nahoře krytá plechem – tvoří zároveň parapet okna, situovaného nad vchodem. Okno je obdélné, segmentovitě ukončené, umístěné v rozevírající se špaletě. Lemuje ho profilovaná štuková šambrána. Nad oknem je suprafenestra se svazkovým hlavním klenákem, nahoře zakončená profilovanou římsou. Celou střední osu lemují poměrně široké pilastry s mělce kanelovanými hlavicemi. Průčelí je po obou stranách od střední osy konkávně prohnuté. Vpravo i vlevo od okna se zde nachází nika, menší než okno. Je orámovaná jednoduchou šambránou, má kamennou parapetní římsu. Nad nikou, dnes prázdnou, je menší obdoba okenní suprafenestry. U obou nároží jsou stejné pilastry, jako u střední osy. Podobné dva pilastry jsou i u přechodu mezi střední osou a konkávní částí. Hlavní římsa je profilovaná, pod ní se nachází kladí, ohraničené dole další římsou s kapkami. V kladí je výzdoba podobná, jako na hlavici pilastrů. Průčelí završuje hranolová věž se zkosenými nárožími. Uprostřed přední stěny věže je okno, obdobné jako v lodi – pouze šambrána má navíc uprostřed voluty. U nároží je vždy lizéna. Profilované římsy oddělují nahoře i dole pás, v němž je umístěný ciferník hodin. Je kulatý, s římskými číslicemi. Stejně jako tato jsou řešeny i ostatní stěny věže.

Věž má cibulovitou střechu, krytou plechem. Vrcholí osmistěnnou lucernou s třikrát odstupňovanou střechou. Na střeše je makovice, zakončená kovaným patriarším křížem. Jihozápadní (pravé boční) průčelí tvoří loď a presbytář. Opět je zde sokl z kamenných desek, který je v úsecích mezi rizality nižší – jinak ho tvoří dvě řady. Loď je trojosá, fasádu člení okna a tři rizality s pilastry. V levé ose jsou nad sebou dvě okna, vedoucí na schodiště do věže. Jsou obdélná, v kamenném ostění, jehož tvar i výzdoba jsou obdobou vstupního portálu severozápadního průčelí. Dolní okno má novou barevnou vitráž s motivy mraků a slunce, horní je dvoukřídlé, osmitabulkové, nově zasklené. Po obou stranách této osy se nacházejí pilastry, stejné jako na severozápadním průčelí. V dalších dvou osách lodi je vysoké obdélné, nahoře segmentově ukončené okno, v hluboké špaletě. Okna, rozdělená do osmi řad po pěti tabulkách a v horní části do tří trojúhelných polí, jsou nově zasklena. Mají šambrány stejné, jako okna na severozápadním průčelí, jen nad okny jsou navíc voluty a dále pak mají klenáky v suprafenestře s třemi kanelurami. Mezi okny lodi je vždy dvojice stejných pilastrů, jako na severozápadním průčelí. Fasáda je v horní části ukončena stejně, jako severozápadní – tj. pásem kladí a hlavní římsou.

Presbytář je stejně vysoký jako loď, avšak užší. Většinu jeho jihozápadního průčelí zakrývá přístavba sakristie, viditelný je pouze přechod rovné části v oblý závěr. Zde se nachází okno, stejné jako v lodi, po stranách opět s pilastry (z levého je viditelná pouze hlavice, pravý je pak viditelný částečně). Závěr presbytáře je oblý, bez otvorů, s dvojicí pilastrů na každé straně. Patrová přístavba sakristie (?) se napojuje na presbytář a částečně i na loď. Všechny tři stěny má opatřené nízkým kamenným soklem. V severozápadním průčelí je v každém podlaží okno se stejným ostěním jako okna v levé ose jihozápadního průčelí lodi. Okno v přízemí je čtyřtabulkové, dnes bez zasklení, horní okno je osmitabulkové, nově zasklené. Obě jsou opatřena jednoduchou mříží z diagonálně vedených prutů. Nároží sakristie jsou zkosená, po obou stranách nároží je rizalit – vlevo užší, vpravo široký (zabírá skoro polovinu plochy průčelí). Stejně je členěno i jihozápadní průčelí sakristie. Obě okna jsou zde osmitabulková, nově zasklená a opět opatřená mříží. Jihovýchodní průčelí má opět zkosená nároží a po stranách osy rizality s pilastry (levý je širší, pravý užší).

V přízemí se nachází vstup – jednokřídlé dřevěné dveře, rozdělené střední prknem na dvě části, tvořící dohromady kosočtverec. Prkna jsou pobitá ozdobnými hřeby. V patře je stejné okno jako na ostatních průčelích. Sakristie má valbovou střechu, krytou novodobou lepenkovou krytinou, imitující barvou i členěním šablon cihly. Severovýchodní (levé boční průčelí) tvoří opět loď a presbytář. Jejich fasády jsou řešeny stejně, jako u jihozápadního průčelí, pouze u lodi jsou dva rozdíly – okna v pravé ose (vedoucí na schodiště věže) jsou obě nově zasklená, bez vitráží a ve střední ose se v přízemí nachází vstup do lodi. Je lemován kamenným portálem, stejným jako u severozápadního průčelí, podobné jsou i dveře. K presbytáři a částečně i k lodi se opět napojuje stejná patrová přístavba, jako na jihozápadní straně. Všechna okna má nově zasklená.

Loď má sedlovou střechu, presbytář pak kuželovou; obě jsou kryty asfaltovou lepenkou. Ve střeše lodi u hřebene je výlez na střechu. Ve vrcholu střechy presbytáře se nachází osmistěnná oplechovaná zvonička, zakončená obdobnou střechou jako věž. Vrcholí makovicí s kovaným patriarším křížem.

Současné barevné řešení fasád: základní barvou je bílá, římsy, orámování nik a střední část pilastrů jsou okrové. Věž má barevné řešení obrácené: většina ploch je okrová, šambrány a nároží jsou bílé. Římsy v horní části věže jsou okrové, část s ciferníkem pak bílá.

Na vnější straně oblé zdi závěru kostela se zhruba uprostřed nachází kamenná reliéfní pamětní deska, upomínající na založení kostela. Podle chronogramu pochází z roku 1782. Jde o reliéf s výrazným plastickým orámováním, nápisem a s erbem v horní části. Nápis je tohoto znění: „SANCTO – ANTONIO HONORI – ECCLESIA ISTA – MVNIFICENTIA EPISCOPI GVIRTLER ERECTA – IN CAVENTIA PHILIPPI KINSKY POSITA“ Pod nápisem je reliéf biskupské mitry, biskupské berly a pravděpodobně štóly a růžence. Boční strany pamětní desky jsou lemovány pásem se závitnicí, dole končícím volutou, která má na přední straně reliéf květiny s osmi lístky. Římsa pak odděluje dolní část – po stranách je vždy volutovitá konzola, podpírající římsu a uprostřed pak feston, končící u horního závitu voluty. Pamětní deska je nahoře zakončena bohatě profilovanou římsou, uprostřed vzdutou.

Pod římsou je další feston, splývající na obě strany. Na římse je ve zvlněné kartuši, vybíhající do volut, umístěn erb rodu Kinských s knížecí korunou. Po obou stranách ho lemují šňůry se čtyřmi střapečky. Na pravé straně je vedle erbu reliéf větvičky s listy. Pamětní deska je zároveň movitou kulturní památkou. Na jejím evidenčním listu je uveden jako autor tohoto díla Antonín Max.

Kolem kostela se nachází celkem šestnáct náhrobníků (z nich některá jsou pouze torza). U jihozápadního (pravého bočního) průčelí kostela jsou dva náhrobky (pod pravým oknem lodi). Náhrobek Anny Tilnerové (levý z těchto dvou náhrobků) tvoří sokl a kříž. Sokl má v dolní části podstavec, na kterém je novější deska s nápisem: „ANNA TILLNEROVÁ – 2. 11. 1900 – 1. 1. 1972“. Následuje o něco užší sokl s orámovaným nápisovým polem. Z nápisu je čitelné již pouze: „Ann“ a „Ruhe sanft“ v dolním řádku. Sokl je ukončen nástavcem, lemovaným římsou. Nástavec má vyvýšenou střední část, v níž zůstal otisk kruhového tvaru po dnes již nedochovaném prvku. Náhrobek vrcholí širokým plochým kamenným křížem s ozdobně vykrajovanými konci břeven. Pod patou kříže je reliéf palmety s dvěma volutami. Pravý náhrobek je nižší. Má dvakrát odstupňovaný podstavec, na něm pak stojí o něco užší sokl. Dnes je bez nápisu. Na soklu je půlkruhový nástavec, lemovaný profilovanou římsou. Uprostřed nástavce je reliéf hlavy Krista. Vpravo vedle náhrobku je o stěnu kostela opřený kamenný kříž, který pravděpodobně patří k tomuto náhrobku. Je dosti široký, konce břeven jsou ukončeny trojlisty. Obrys kříže lemuje ozdobná páska. V dolní části svislého břevna je reliéf palmety, uprostřed křížení břeven jsou pak iniciály IHS a nad nimi křížek. U jihozápadního průčelí jihozápadní přístavby (sakristie) je jeden náhrobek a jedno torzo (u levé strany průčelí). Náhrobek má nízký podstavec. Na něj navazuje obdélný na šířku orientovaný sokl, s prostorem pro nápis, lemovaným profilovaným rámem. Nápis chybí. Na soklu stojí kříž, umístěný na stupňovitém, směrem vzhůru se zužujícím podstavci. Kříž je kamenný, plochý. Uprostřed křížení břeven jsou reliéfní iniciály IHS a nad písmenem H pak křížek. Kříž je obtočený rouškou, která splývá přes příčné břevno na přední stranu svislého břevna a dále pak po zadní straně kříže. Torzo náhrobku – zachovala se z něj pouze dolní část soklu, kamenná, na přední straně s kvádrováním.

U závěru presbytáře je náhrobek Andrease a Francisky Jankeových (u levého pilastru) a již popsaná pamětní deska o založení kostela (uprostřed závěru). Náhrobek Andrease a Francisky Jankeových tvoří sokl a kříž. Sokl má v dolní části dvoustupňový podstavec, vlastní sokl je na přední stěně náročně zdobený. Dole je vpadlé obdélné na šířku orientované pole s reliéfem. Celá scéna se odehrává na loďce ve vlnách. Vlevo v loďce sedí anděl, oděný v řasnatý šat s rukávy po loket. Má dvě velká nerozepjatá křídla, vlasy po ramena. V rukou drží tyčovitý předmět, snad veslo (?). Na pravé straně stojí v loďce muž a žena (zleva doprava), se sklopenou hlavou. Oba mají plášť, přidržovaný před tělem, žena má zakrytou i hlavu. Muž má krátký plnovous, na zádech mu spočívá klobouk. Všechny tři figury jsou spodobněny z profilu. Nad polem s reliéfem je další – menší vystouplé, segmentově ukončené. Pole lemuje na obou stranách palmeta s vavřínovým věncem. V poli je tento nápis: „Hier – ruhen die theuern Eltern – Andreas Janke (?) – 1810. 15. Juni alt 46 Jahre – Handelsman in Falkenau und seine Gattin – Franciska – 1820. 6 Febr: alt 45 Jahre _____ Herr erhöre unser Flehen, – Lasz uns dort in Jenen Höhen, – Wo des Friedens Palmen wehen – Adll (?) einander wieder sehen.“ Sokl je ukončen mohutnou profilovanou římsou s vejcovcem, pod ní se nachází ještě reliéfní feston. Na soklu stojí kamenný plochý kříž, na němž je zavěšen věnec s květinami (na přední straně vede věnec přes pravou stranu příčného břevna a dole přes svislé břevno). Kříž stojí na dosti vysokém obdélném, na šířku orientovaném podstavci s trojúhelným polem, v němž je reliéf včely (?).

U severovýchodního (levého bočního) průčelí kostela je jedenáct náhrobníků. U severovýchodní průčelí severovýchodní sakristie jsou dva náhrobníky (na levé straně průčelí). Levý náhrobník tvoří kamenný sokl a železný kříž. Sokl má obdélný, na šířku orientovaný podstavec, který přechází v oblou část. Na přední straně je zde reliéf palmety, v horní části již chybí. Na soklu stojí železný mřížkový kříž s listovitě rozšířenými konci ramen a poměrně malým korpusem, v dolní části poškozeným. Z náhrobníku Terezie Firtsche (?) se zachoval jen dvoudílný sokl. Dolní část je nižší a širší, s orámovaným obdélným, na šířku orientovaným polem, dnes prázdným. Horní část je užší a vyšší, se vpadlým polem, nahoře půlkruhovitě ukončeným. V poli je nápis s uvedením dat narození 24. 5. 1804 a úmrtí 24. 5. 1874. U obou horních rohů soklu je malý reliéf květiny. Sokl ukončuje profilovaná římsa. Kříž chybí, zůstaly pouze plastické rozviliny, nacházející se původně u jeho paty. U severovýchodního průčelí lodi je devět náhrobníků – šest vlevo od vstupu do lodi, tři vpravo od tohoto vstupu (jsou popisovány v pořadí zleva).

Náhrobník Augusta Kittela z Kytlice má obdélný na šířku orientovaný podstavec, se vpadlým polem, ohraničeným ozdobnou linkou. Je v něm nápis „Ruhe sanft“. Následuje užší římsa a ještě užší, na výšku orientovaná část, ukončená stříškou. Ve štítu stříšky byl patrně reliéf květiny – dnes již není. Uprostřed této části je opět vpadlé pole, lemované rámem. Je zde nápisová deska, uvádějící data narození 14. 9. 1821 a úmrtí 17. 6. 1875. Kříž chybí.

Náhrobník Johanna a Anny Urbanek je poměrně vysoký. Zcela dole má nízký podstavec s dnes již nečitelným nápisem. Následuje stejně široká, o něco vyšší část s obdélným na šířku orientovaným vpadlým polem, plasticky orámovaným. V poli se nachází nápisová deska, rozdělená svislou linkou na dvě poloviny. Nápisy znějí: „Hier ruht in Frieden unser – guter unvergeslicher Gatte u. Vater – J o h a n n U r b a n e k – Oberlehrer in Kittlitz – gest. 16. Mai 1913 im 61 Lebensj. A vedle nápis: Und unsere – liebe gute Mutter – A n n a U r b a n e k – geb. Kittel Oberlehrersgattin – gest. 24. April 1932 im 70 Lebensj.“ Vysoká římsa odděluje hlavní část náhrobku, kde je reliéf dvou oválných medailónů. Jsou situovány mírně diagonálně, levý (z pohledu pozorovatele) mírně překrývá pravý. Medailóny lemuje esovitě zprohýbaná ozdobná páska. V obou se nachází nápisy: „Hier – ruhen in Frieden – JOSEF KITTEL – Handelsmann – in Kittlitz – geb. den 19. Dezember 1781 (?) – gest. den 17. Juni 1843. A vedle nápis: Und – seine Gattin – FRANZISKA – geborene Münzel – geb. den 23. August 1782 – gestorben den 8. März 1855“. Nad medailóny je reliéf dvou směrem dolů obrácených planoucích pochodní. Nad pochodněmi je pak široká zvlněná stuha, uprostřed s čtyřlistou květinou. Tuto část náhrobku ukončuje profilovaná římsa. Nad ní je obdélný na šířku orientovaný nástavec s reliéfem vázy, z níž vyrůstají stonky s bohatým listovím a květinami, stejnými jako ve stuze. Na nástavci ještě byl patrně nějaký architektonický článek, neboť je zde umístěný trn.

Náhrobník třetí zleva stojí na nízkém kamenném podstavci. Náhrobník tvoří jehlan, z něhož vystupují reliéfy. V dolní části je to značně předstupující nízký podstavec v celé šířce jehlanu. Následuje reliéf soklu, dole s profilovanou zužující se římsou. Na širší spodní části římsy je dnes již špatně čitelný nápis: „Gott lasse sie Ruhen in Frieden“. Sokl, nahoře ukončený římsou s perlovcem a palmetami, má po stranách reliéf provazců z listoví. Na soklu se nachází nápis, nyní již nečitelný. Z jehlanu vystupuje nad horní římsou soklu reliéf ženské postavy, obklopené svatozáří. Žena je oděna v přepásané šaty s krátkými rozstřiženými rukávy, za zády splývá plášť. Pod dolním okrajem oděvu jsou částečně viditelné bosé nohy. V levé ruce drží žena věnec (?). Pod její mírně upaženou pravou rukou jsou v oblacích dvě desky s čísly deseti božích přikázání, dole pod deskami vyčnívá dolní část kotvy (?). Žena stojí na nízkém podstavci, dole zdobeném palmetami. Celý jehlan ukončuje římsa s palmetami, nástavec chybí – zůstal zde jen trn. Vpravo od jehlanu se v úrovni reliéfu ženy nachází torzo sochy bez hlavy a rukou, oděné v sukni. Jde o pozůstatek sošky dítěte, držícího pravou rukou otevřenou knihu, v níž si ukazovalo levou rukou (podle starší fotografie). Vlevo od jehlanu je dnes již pouze dolní část postavy v sukni, s dlaní levé ruky, držící obrácenou pochodeň. Šlo rovněž o dítě, které pochodeň přidržovalo i již neexistující pravou rukou.

Náhrobník Josepha Kittela tvoří sokl a jehlancový nástavec. Na poměrně širokém soklu jsou různě staré nápisové desky. Na nízké dolní části je novější deska – na levé straně s textem „Hier ruhet in Frieden / mein lieber unvergeslicher Gatte / Karl Kittel / Gastwirt u. Fleischer a Kittlitz / gest. 1. Mai 1910 im 43 Lebensjahre“, pravá strana desky je prázdná. Profilovanou římsou přechází sokl v o něco užší hlavní část. Zde je předstupující střední úsek, s původní nápisovou deskou, nahoře vypouklou. Nápis je již hůře čitelný. Částečně zřetelná jsou data – narození 1. Februar 1723, úmrtí 1788 (?). Nápis je nahoře lemován stuhou, která přechází ve feston, splývající po obou stranách nápisu. Na sokl, ukončený profilovanou římsou, navazuje jehlanec. V jeho horní části je oválný medailón, lemovaný obdobně jako nápis na soklu stuhou a festonem. V medailónu je reliéfní busta mužské hlavy z levého profilu. Pod medailónem se nachází špatně čitelný nápis: „Josefus Kittel…….“. Náhrobník vrcholí vázou, zdobenou dole palmetovým dekorem a nahoře pak rouškou.

Další náhrobník je podobný předchozímu, rovněž tvořený soklem a jehlancovým nástavcem. Sokl má nízký podstavec, přecházející dvojím odstupňováním v o něco užší vlastní sokl. Ten má uprostřed na šířku orientovaný oválný medailón s nečitelným nápisem. Sokl ukončuje profilovaná římsa. Následuje jehlancový nástavec, s rovněž již nezřetelným textem. Nápisové pole je mírně vpadlé, v horní části zdobené reliéfem střapečku. Jehlanec završuje váza, stojící na podstavci z mnohonásobně odstupňované římsy. Vázu zdobí dekor z kruhů.

Náhrobník Gabriela a Marie Elisabethy Larischových (vlevo od vstupu do lodi) má dvojdílný podstavec. Spodní – vyšší – část je prostá, horní pak užší a nižší. Zde se nacházejí dnes již nečitelné verše. Na podstavec navazuje střední část náhrobku, z níž vystupují dva obdélné reliéfní sokly. Mezi sokly jsou zhruba uprostřed reliéfy dvou vzájemně se držících dlaní. Oba sokly jsou provedeny stejně – dole mají podstavec, profilovanou římsu a ukončeny jsou pásem zdobeným palmetami a římsou s perlovcem . Na levém soklu je nápis „GABRIEL IARISCH / Müllermeister / aus Falkenau / geb. den 28. April 1776 / verehrlichet …. / den 31 Apr 1717 das zweilem / den 7 Jänner 1816 von / 25 April 1810 bis zu seinen / Tode Richter in Kittel / gestorb. den 18 May 1839“. Na pravém soklu je nápis „MARIA ELISABETH IARISCH / geb. Münzel aus Fal: / kenau geb. den 29. Oktober / 1786 gest. den 23 April 1837 / Sie lebte in Ehestand 21 Ja. / und gebur 5 Söhne und 3 / Töchter wovon bey ihren / Tode noch 3 Söh. und 2 / Töchter an Leben waren“. Nad oběma sokly spočívá nástavec s nápisem „Hier ruhen in Frieden“. Nástavec ukončuje římsa s motivy srdíček. Náhrobek vrcholí jednoduchým kamenným křížem.

Torzo náhrobku (zcela vlevo od vstupu do lodi) má mírně vypouklou přední stranu, na níž je na výšku orientovaný oválný medailón s málo zřetelným reliéfem sedícího anděla. Boční strany jsou úzké, zkosené s prázdným obdélným polem. Novogotický náhrobník (vpravo od vstupu do lodi) má sokl s předstupujícími bočními stranami, zdobenými obdélnými poli. Střední část má také orámované obdélné pole. Sokl ukončuje římsa. Následuje vlastní náhrobník. Dolní část je nižší obdobou soklu, ve středním obdélném poli s reliéfním ornamentem. Římsičkou je oddělena další část s obdélným nápisovým polem. To má plastické orámování, nahoře přecházející v trojlist. Nad trojlistem se zvedá kříž, jehož břevna tvoří vždy dva vzájemně propletené plastické úponky. Z téměř nečitelného nápisu lze identifikovat jméno Antonia K. (?) a datum úmrtí 13. 12. 1855. Po obou bocích nápisového pole je vždy sloupek s příporami, zdobený v horní části obloukovitým motivem. Sloupek vrcholí fiálami a kytkou (jen na pravé straně, vlevo dnes chybí).Vzadu za fiálami jsou sloupky, podobné jako ty po stranách, ukončené rostlinným motivem. Náhrobník se sochou Krista má jednoduchý podstavec a sokl s nečitelným nápisem. Na soklu, ukončeném profilovanou římsou, stojí socha Vítězného Krista se zdviženou pravou rukou (horní část chybí), levá ruka objímá vysoký stojící kříž. Kristus je oděn v mírně řasnatý šat s dlouhým rukávem (na pravé ruce je shrnutý až k lokti) a v plášť, sepnutý na prsou oválnou sponou. Plášť vede pod Kristovou pravou rukou před tělo, takže od pasu dolů zakrývá téměř celý Kristův šat. Kristus má krátký plnovous a polodlouhé vlnité vlasy. Na podstavci sochy je vlevo dole uvedené jméno autora, dnes již nečitelné. Poslední náhrobník má prostý dvojdílný sokl, tvořený dvěma obdélnými částmi. Dolní je nižší a širší, horní pak vyšší a užší. Obě mají na přední straně vyrytou linkou oddělené obdélné pole. To je v dolní části prázdné, v horní části je pak reliéf symbolů Víry, Naděje a Lásky. Jde o překřížený kříž a kotvu (kříž je vpředu, směřuje horní částí nahoru doprava, kotva je vzadu a dolní část má vpravo dole) a hořící srdce, umístěné nad křížením kotvy a kříže. Pod kotvou se nachází palmová ratolest a pod ní a nad křížem pak břečťanové listoví. Sokl ukončuje římsa, zdobená na přední straně rostlinným motivem. Na soklu stojí jehlanec s nápisovým polem, nahoře tvaru oslího hřbetu. Je zde nečitelný nápis. Jehlanec ukončuje římsa s palmetami a půlkruhový nástavec. Na římse soklu stojí po obou stranách váza, nahoře se zužující.

Novogotický náhrobník (vpravo od vstupu do lodi) má sokl s předstupujícími bočními stranami, zdobenými obdélnými poli. Střední část má také orámované obdélné pole. Sokl ukončuje římsa. Následuje vlastní náhrobník. Dolní část je nižší obdobou soklu, ve středním obdélném poli s reliéfním ornamentem. Římsičkou je oddělena další část s obdélným nápisovým polem. To má plastické orámování, nahoře přecházející v trojlist. Nad trojlistem se zvedá kříž, jehož břevna tvoří vždy dva vzájemně propletené plastické úponky. Z téměř nečitelného nápisu lze identifikovat jméno Antonia K. (?) a datum úmrtí 13. 12. 1855. Po obou bocích nápisového pole je vždy sloupek s příporami, zdobený v horní části obloukovitým motivem. Sloupek vrcholí fiálami a kytkou (jen na pravé straně, vlevo dnes chybí).Vzadu za fiálami jsou sloupky, podobné jako ty po stranách, ukončené rostlinným motivem. Náhrobník se sochou Krista má jednoduchý podstavec a sokl s nečitelným nápisem. Na soklu, ukončeném profilovanou římsou, stojí socha Vítězného Krista se zdviženou pravou rukou (horní část chybí), levá ruka objímá vysoký stojící kříž. Kristus je oděn v mírně řasnatý šat s dlouhým rukávem (na pravé ruce je shrnutý až k lokti) a v plášť, sepnutý na prsou oválnou sponou. Plášť vede pod Kristovou pravou rukou před tělo, takže od pasu dolů zakrývá téměř celý Kristův šat. Kristus má krátký plnovous a polodlouhé vlnité vlasy. Na podstavci sochy je vlevo dole uvedené jméno autora, dnes již nečitelné. Poslední náhrobník má prostý dvojdílný sokl, tvořený dvěma obdélnými částmi. Dolní je nižší a širší, horní pak vyšší a užší. Obě mají na přední straně vyrytou linkou oddělené obdélné pole. To je v dolní části prázdné, v horní části je pak reliéf symbolů Víry, Naděje a Lásky. Jde o překřížený kříž a kotvu (kříž je vpředu, směřuje horní částí nahoru doprava, kotva je vzadu a dolní část má vpravo dole) a hořící srdce, umístěné nad křížením kotvy a kříže. Pod kotvou se nachází palmová ratolest a pod ní a nad křížem pak břečťanové listoví. Sokl ukončuje římsa, zdobená na přední straně rostlinným motivem. Na soklu stojí jehlanec s nápisovým polem, nahoře tvaru oslího hřbetu. Je zde nečitelný nápis. Jehlanec ukončuje římsa s palmetami a půlkruhový nástavec. Na římse soklu stojí po obou stranách váza, nahoře se zužující.

Ohradní zeď ohraničuje hřbitov kolem kostela. Dnes již chybí na jižní straně – v úseku od brány vedle márnice až zhruba do úrovně budovy fary – kde ji nahradilo pletivové oplocení. Zeď je poměrně nízká, zděná z cihel. Vnější strana je režná, vnitřní stranu převážně tvarují hrobky a náhrobky, které u zdi stojí. Vlastní zeď tak zde téměř není viditelná – tam, kde se projevuje, jsou zbytky omítky. Korunu zdi kryje cihelný parapet s vnějším sklonem, dnes oplechovaný. Na jihovýchodě (u fary) a jihozápadě (u márnice) se nachází brány, obě řešené stejně. Jsou pilířové, z kamenných kvádrů, bez omítky. Pilíře ukončuje širší římsa a na ní umístěná čtyřstěnná kamenná stříška. Vrata obou bran jsou novodobá. Zeď je přerušena ještě na severovýchodní straně, a to brankou bez architektonického ztvárnění. Zeď byla přistavěna k areálu až v 19. století.