Kostel Nejsvětější Trojice u hřbitova ve Slaném

U vstupu na velmi rozlehlý městský hřbitov ve Slaném stojí kostel Nejsvětější Trojice, dnes součást sídla řádu Bosých karmelitánů v bývalém františkánském klášteře.
Na wiki a i jinde:

Kostel Nejsvětější Trojice ve Slaném je barokní stavba stojící v parku v areálu hřbitova na Hlaváčkově náměstí čp. 221. Od roku 1662 je součástí kostela původně františkánský klášter, který je v současné době sídlem řádu Bosých karmelitánů. Areál hřbitovního kostela s klášterem stojí severně od centra města a je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky:

Raně barokní areál vznikl v letech 1655–1662 a připisuje se Domenicu Orsi. Konvent byl přistavěn k menšímu renesančnímu kostelu, dnes zasvěcenému Nejsvětější Trojici. Areál, vymezený ohradní zdí s branami, doplňuje soubor soch a klášterní zahrada.

Bývalý františkánský klášter s kostelem se rozkládá na návrší severovýchodně od města, dříve zvaném Na Golgotě, na původním městském popravišti za hradbami města. Areál sestává z kostela Nejsvětější Trojice, konventu se zahradou, rozsáhlého městského hřbitova a několika soch a křížů, umístěných většinou v blízkosti kostela. Celý areál je ohrazen zdí a zpřístupněn několika branami.

Předmětem ochrany je budova konventu, kostel Nejsvětější Trojice s loretánskou kaplí, ohradní zeď kláštera s branami, zahrada kláštera s ohradní zdí a terasami, socha Panny Marie Bolestné, socha sv. Antonína Paduánského, socha sv. Bonaventury, socha sv. Františka z Assisi, socha sv. Jana Nepomuckého, torzo druhé sochy sv. Jana Nepomuckého, podstavec kříže, hřbitov s ohradní zdí, centrální kříže I-III, náhrobek B. Balase, náhrobek B. Maňase, náhrobek Berklei de Tolly, sloup se sochou P. Marie a k tomu náležející pozemky.

Kostel byl postaven původně jako protestantský v letech 1581–1602. Jeho staviteli byli Mistr Volf a Vlach J. Maceta. Po Bílé hoře, v roce 1620 přešlo město Slaný pod katolickou správu Martiniců ze Smečna. V době třicetileté války roku 1623 byl zpustošen vojsky. Mezi lety 1655 a 1662 byl přistavěn klášter a byl předán ze Znojma pozvaným františkánům. Roku 1657 byl kostel obnoven a uvnitř byla vybudována Loretánská kaple. Roku 1665 při požáru kláštera s kostelem se zřítila jedna z věží. Při následné rekonstrukci pak byla rozšířena loď kostela. Autorem stavebního plánu byl pravděpodobně italský architekt Domenico Orsi. Uvnitř kostela jsou varhany z roku 1776, jejichž autorem je Antonín Reiss. Z varhan se dochovalo pouze torzo, nicméně varhany jsou jedinečné tím, že byly zakomponované do hlavního oltáře.

Roku 1782 měl být klášter dekretem císaře Josefa II. zrušen a měl být postoupen piaristům. Ke zrušení kláštera ale nedošlo, o což se zasloužil Karel Clam-Martinic, jenž se u císaře přimluvil.

Františkáni zde byli do roku 1950, kdy byl klášter násilně uzavřen. Mezi lety 1950 až 1989 měl různorodé využití (byla tu věznice, zoologická zahrada, autoškola, střelnice). Roku 1992 byl vrácen františkánům. Františkáni ho v roce 1995 darovali bosým karmelitánům, kteří se po 200 letech vrátili zpět do naší země a sídlí mimo Slaného ještě v Praze.

To pro nás asi nejzajímavější je takřka nikde nepropagovaná existence v podstatě nepřístupné Loretánské kaple uvnitř kostela:

Loretánskou kapli založil roku 1657 Bernard Ignác hrabě Bořita z Martinic, přední člen české katolické šlechty. Byla vystavěna uvnitř kostela a stala se tak jeho jádrem. Pod kaplí je podle posledního přání zakladatele pohřbena část jeho srdce. Při požáru kostela roku 1665 se zřítila jedna z hořících věží kostela na klenbu a loretánskou kapli poškodila. Při opravách došlo k rozšíření lodi kostela do té doby loretou stísněného. V místech křížení staré a nové příčné osy byla vybudována nad Santa Casou kupole.

Původní evidenční list památky (snad z roku 1969):

Z původního gotického kostela vznikl přestavbami větší kostel s kopulovitou klenbou, spočívající na čtyřech rozích mocného zdiva. Mírně obdélná loď je 20 m dlouhá a s polokruh. výstupky v bocích 34 m široká. Kopule 17 m vysoká. Pod ní stojí loretánský domek. Vítězný oblouk je polokruhovitý, nad ním znaky Martiniců. V průčelí chrámu stojí čtverhranná gotická věž z pískovcových kvádrů. Nad ní jehlancová střecha. Presbytář 8 m dlouhý, 8 m šir., 12 m vys. je zaklenut 6ti centrálními žebry. Střecha kostela má velmi malebné zastřešení. Jehlancovité střechy věží a kopule jsou kryty prejzy a sedlové střechy taškami.

Interiér značně poškozený. Objekt je před renovací, proto je možno napsat jen stručnou charakteristiku současného stavu. V budově kláštera je Státní archeologický ústav, Správa hřbitovů města Slaného, ve dvoře jsou dílny opraven zemědělských strojů.

Na webu Památkové péče na Slánsku:

22. 4. 2015 – Obnovená barokní socha na průčelí klášterního kostela ve Slaném

V jarních měsících byla osazena dřevěná raně barokní socha na průčelí konventního kostela karmelitánů (dříve františkánů) ve Slaném. I když v historických pramenech jsme zprávu o jejím vzniku nenašli, patří tento artefakt mezi nejhodnotnější příklady raně barokního sochařství na Slánsku. Restaurátorské práce prováděl akad. mal. Jiří Štork a na opravu přispělo město Slaný (fond obnovy domů). V současné době se řeší zakrytí památky velkoplošným oknem (tak, jak tomu bylo kdysi), aby se eliminoval vliv počasí.

19. 11. 2017 – Restaurování portálu kostela Nejsvětější Trojice ve Slaném

Kamenný portál bývalého hřbitovního kostela, později klášterního kostela františkánů, dnes bosých karmelitánů, pochází z doby výstavby chrámu, kdy byl roku 1600 jeho zhotovením pověřen vlašský kameník Jan Falkoun. V současnosti probíhá jeho oprava rukou zkušeného restaurátora ak. soch. Jana Turského ve spolupráci s technologem a restaurátorem ak. soch. Jarmilem Plachým. Jedinečné renesanční tvarosloví portálu budeme moci opět obdivovat v plné kráse na sklonku letošního roku.

Portál byl naposledy restaurován v roce 1971. Z této doby pochází například nevhodné dožívající cementové vysprávky nebo zkorodované měděné výztuže, tzv. armování. Nové vysprávky budou provedeny z umělého kamene; přírodního kamene bude použito pouze na provedení kopie středové volutové konzoly, kde nebylo již možné zanikající kámen zachránit. Portál se dnes skládá z několika druhů kamene (hrubozrnného pískovce na sloupech, jemnozrnného mšenského pískovce na kladí s římsou, hořického pískovce na konzolách), jejichž části jsou silně zvětralé s projevy hloubkové koroze (samovolné rozrušení horniny ve spodních partiích sloupů), pokryté množstvím tmavých krust a drobných mechanických poškození. Nejvíce je poškozena římsa kladí, a to nejen napadením mechy a mikrovegetací, ale zejména vlivem soustavného zatékání dešťové vody. Proto bylo rozhodnuto po návrhu restaurátora o jejím pokrytí olověným plechem. V této souvislosti se již delší dobu uvažuje nad zřízením dešťového žlabu na vysoké věži.

Portál byl citlivě mechanicky i chemicky očištěn. Poměrně problematický byl proces zpevnění kamene, kdy jej bylo třeba před opatřením roztokem řádně vysušit, aby nezůstal penetrační nátěr pouze na povrchu a pronikl do jeho hloubky. Příčinou nasáklého kamene portálu je jeho poloha; není chráněn před deštěm, navíc je stíněn stromy na západní straně kostela. Restaurátoři portál proto provizorně zastřešili plachtou a potřebného vysušení dosáhli za pomoci ventilátorů. Posléze odstranili starší vysprávky. Nyní probíhá doplňování chybějících částí a obnova spárování v celém rozsahu. Na závěr budou vysprávky barevně retušovány a celek hydrofobizován.