Socha svatého Bonaventury v aleji u kláštera bosých karmelitánů ve Slaném

Před kostelem Nejsvětější Trojice u kláštera bosých karmelitánů (původně františkánů) ve Slaném v lipové aleji stojí trojice soch – nejdále od vstupu do kláštera stojí socha svatého Bonaventury.

Celá alej a trojice soch má svou vlastní skládačku v městské řadě Památky Slaného a Slánska 14.

O restaurování soch podrobně informuje web Památkové péče na Slánsku:

24. 5. 2016 – Transfer sochy svatého Bonaventury z klášterní karmelitánské zahrady ve Slaném

Klášterní zahrada bosých karmelitánů (dříve františkánů) ve Slaném přišla po nedávno odvezené soše svatého Františka z Assisi i o sochu svatého Bonaventury. Společně se totiž na podzim letošního roku vrátí zrestaurované, a to na své prapůvodní místo, tedy do barokní lipové aleje (1728) lemující vstup do kláštera.

Svatý Bonaventura († 1274) byl významný teolog, nejvyšší představený františkánského řádu a kardinál biskup v Albanu. Jeho rukou byl i sepsán životopis zakladatele řádu, svatého Františka.

Cenná sochařská památka, která byla ze Slaného přenesena do restaurátorského ateliéru, je patrně již kopií původní barokní sochy od slánského sochaře A. D. Havla z konce 19. století, stejně tak jako socha svatého Antonína Paduánského na mostku před kostelem sv. Gotharda.

Restaurátorské práce byly svěřeny do rukou akademického sochaře a restaurátora Václava Štochla z Třemošné, který se v našem regionu již podílel na restaurování sochy Panny Marie Karlovské ve Velvarech.

Pískovcovou sochu, která byla na čas převezena do restaurátorského ateliéru, je třeba mechanicky očistit a chemicky zpevnit napuštěním za sníženého tlaku. Větší plastické defekty by měly být doplněny a retušovány. V rámci restaurování dojde též k doplnění chybějící svatozáře a části ruky přimknuté k hrudi. Před zahájením prací proběhne restaurátorský průzkum, který upřesní rozsah jednotlivých zásahů.

Oprava a přenesení soch sv. Bonaventury i sv. Františka bylo zařazeno do Programu regenerace MPR a MPZ Ministerstva kultury ČR.

18. 11. 2016 – Sochy v klášterní aleji ve Slaném

Město Slaný se již několik let zasazuje o to, aby se památkově rehabilitovala alej k bývalému františkánskému klášteru ve Slaném, kde dnes požehnaně působí bosí karmelitáni. V případě parčíku se jedná o městský prostor, který vyzývá k odpočinku, ke zklidnění. Proto město Slaný postupně, a to i díky dotaci ministerstva kultury, navrací sochařské památky do míst, kde původně stávaly, dokud na konci 19. století nebyly přeneseny do areálu kláštera. Obnovujeme tak na veřejných prostranstvích nejen sochařskou výzdobu, o kterou Slaný po stržení barokního sloupu na náměstí přišlo, ale vracíme do těchto míst svým způsobem i původní genius loci. Sochy významných světců nám na jedné straně připomínají kořeny evropské duchovní kultury a na straně druhé historii města, spojenou v tomto případě s působením františkánů.

Sochařská výzdoba

Když listujeme v pamětnici slánského františkánského kláštera, nalezneme zápis o tom, že lipovou alej ke klášteru založili v roce alej_porovnanii_a1728. Tehdy však okolí kláštera vypadalo jinak, než je tomu dnes. Za hradbami města stálo pár stavení, pak stodoly a okolo malá pole, louky. Ale přesto tady byla touha, a to nejen Slaňáků, přístupovou frekventovanou cestu ke klášteru vymezit řadou stromů a ozdobit ji sochami svatých. Skulptury připomínaly poutníkům v baroku evangelijní poselství Krista, pomáhaly jim vzbuzovat a živit víru. Vedle tohoto duchovního poslání dnes však vnímá návštěvník města zejména jejich význam uměleckohistorický a památkový.

První sochou, která byla v aleji vztyčena v době jejího založení za kvardiána Amadea Reinheldta, byla skulptura Panny Marie Bolestné. Investorem soch nebyli františkáni, ale různí dobrodinci, v tomto případě Jan Schuster ze Smečna. Následovaly sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obě vznikly v roce 1734, přičemž první pořídil ředitel slánského panství Jindřich Bauer a druhou slánský radní David Daniel. Obě zmíněné památky byly v roce 1891 nahrazeny kopiemi od slánského sochaře A. Havla, který se podílel také na výzdobě nedalekého františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. Nedávno obnovenou sochu sv. Antonína můžeme dnes spatřit na mostě před kostelem sv. Gotharda. V roce 1737 přibyla do aleje další tři díla – socha Spasitele, která po roce 1950 zanikla, dále sv. Bonaventura, jehož skulptura se dnes sice poškozená a několikrát opravovaná nachází u klášterního kostela, a nakonec socha sv. Petra z Alkantary. Tu dal pořídit příznivec kláštera z Postoloprt, rovněž se však nedochovala.

Poněkud komplikovanější byla obnova další památky – sochy sv. Bonaventury. Její kamenný sokl byl natolik poškozen, že jej restaurátor musel nahradit kopií. Rovněž chyběla část ruky a skulptura vykazovala i další defekty. Klášterní pamětnice se zmiňuje jen o kopiích soch sv. Františka a Antonína, ostatní měly být pouze opraveny. Je však zřejmé, že i tato socha je dílem slánského sochaře. Vypovídají o tom detaily, třeba výtvarné řešení růžence; v baroku by jej pojednali jinak. Barokní originál se patrně v roce 1891 nepodařilo zachránit.

Františkán sv. Bonaventura († 1274) byl vynikajícím středověkým teologem, autorem řady významných spisů, za učitele církve prohlášen v roce 1588. V roce 1243 vstoupil k františkánům a později byl zvolen jejich generálním ministrem. Vedle dominikána sv. Tomáše Akvinského je považován za nejvýznačnějšího teologa středověku. O jeho významu a životě ve zkratce vypovídá i slánská socha. Světec se zde představuje jako autor duchovní literatury. Ostatně psací brk v jeho ruce vidíme i na barokním obraze J. V. Spitzera ze slánského kláštera. U nohou sochy spatříme kardinálský klobouk a patriarší kardinálský kříž; mezi kardinály byl uveden v roce 1273. A byl to právě Bonaventura, jenž sepsal legendární životopis sv. Františka, který se stal pro řád v té době oficiální a závaznou biografií světce. Restaurátorské práce na soše sv. Bonaventury prováděl akad. soch. Václav Štochl, který se s poměrně náročným úkolem vyrovnal se ctí.