Socha Panny Marie Bolestné v aleji u kláštera bosých karmelitánů ve Slaném

Před kostelem Nejsvětější Trojice u kláštera bosých karmelitánů (původně františkánů) ve Slaném v lipové aleji stojí trojice soch – nejblíže klášteru je to Panna Marie Bolestná.

Celá alej a trojice soch má svou vlastní skládačku v městské řadě Památky Slaného a Slánska 14.

O restaurování soch podrobně informuje web Památkové péče na Slánsku:

15. 4. 2015 – Probíhá oprava sochy Panny Marie Bolestné

Františkánský klášter byl ve Slaném založen Bernardem Ignácem z Martinic v roce 1655. V roce 1728 byla na cestě od kláštera k městu vysazena lipová alej, do které postupně dobrodinci konventu pořídili kamenné barokní sochy. První z nich, Pannu Marii Bolestnou, dal vztyčit Jan Schuster ze Smečna; v roce 1734 následoval sv. František z Assisi a sv. Antonín Paduánský – dary ředitele slánského panství Heinricha Bauera a slánského radního Davida Daniela. Poslední tři skulptury – Krista Spasitele, sv. Bonaventury a sv. Petra z Alkantary – byly postaveny v roce 1737. A tak i Slaný v době vrcholného baroku měl tradiční atribut českých měst – barokní kamennou galerii. Čas však barokním památkám nepřál a v roce 1891 byly z aleje přesunuty do areálu kláštera, sochy byly již poškozené a dvě z nich – sv. Františka a sv. Antonína – nahradili novými od slánského sochaře A. Havla; o skulptuře sv. Petra z Alkantary se konventní kronika již nezmiňuje.

Ani nadále povětrnost sochám nepřála a navíc období po roce 1950, kdy byl zlikvidován klášterní život v celé republice, přineslo slánským památkám další ztráty, z kolekce barokních soch u kláštera zanikla socha Krista Spasitele.

V roce 2011 se podařilo, v rámci obnovy mostku u bývalé Pražské brány, zachránit sochu sv. Antonína Paduánského.

V současné době probíhá obnova originální barokní sochy Panny Marie Bolestné, která bude umístěna v letních měsících na původním místě – v aleji před klášterem. Přinášíme několik snímků z průběhu restaurování z atelieru akad. soch. Jana Turského.

27. 11. 2015 – Oprava sochy Panny Marie Bolestné ve Slaném dokončena

Opravu sochy Panny Marie zahájil restaurátor akademický sochař Jan Turský na podzim loňského roku. Památku převezli do jeho ateliéru a pro další „pobyt“ sochy pod širým nebem bylo nutné zpevnit kámen. Použil vakuovou metodu, kdy účinná konzervační látka při napouštění proniká hlouběji pod povrch kamene než při běžném nátěru.

Když listujeme v pamětnici slánského františkánského kláštera, nalezneme zápis o tom, že lipovou alej ke klášteru založili v roce 1728. Tehdy však okolí kláštera vypadalo jinak, než je tomu dnes. Za hradbami města stálo pár stavení, pak stodoly a okolo malá pole, louky. Ale přesto tady bylo přání přístupovou frekventovanou cestu ke klášteru vymezit řadou stromů a ozdobit ji sochami svatých.

První sochou, která byla v aleji vztyčena v době jejího založení za kvardiána Amadea Reinheldta, byla skulptura Panny Marie Bolestné. Investorem soch nebyli františkáni, ale různí dobrodinci, v tomto případě Jan Schuster ze Smečna. Následovaly sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obě vznikly v roce 1734, přičemž první pořídil ředitel slánského panství Jindřich Bauer a druhou slánský radní David Daniel. Obě zmíněné památky byly v roce 1891 nahrazeny kopiemi od slánského sochaře A. Havla, který se podílel také na výzdobě nedalekého františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. Nedávno obnovenou sochu sv. Antonína můžeme dnes spatřit na mostě před kostelem sv. Gotharda. V roce 1737 přibyla do aleje další tři díla – socha Spasitele, která po roce 1950 zanikla, dále sv. Bonaventura, jehož skulptura se dnes sice poškozená a několikrát opravovaná nachází u klášterního kostela, a nakonec socha sv. Petra z Alkantary. Tu dal pořídit příznivec kláštera z Postoloprt, rovněž se však nedochovala. Vyobrazení Panny Marie Bolestné, se kterým se setkáváme v barokním umění poměrně často, vychází z textu evangelia sv. Lukáše. Jedná se o výrok Simeona. Když přinesla Marie malého Ježíška do chrámu, Simeon jim požehnal a k Marii také pronesl: „ … tvou duší pronikne meč.“ Je to připomínka utrpení Panny Marie, která při Ukřižování trpěla se svým Synem.

Před vlastním restaurováním a v jeho průběhu byly i názory, že socha představuje sv. Kláru nebo sv. Anežku. Avšak archivní záznam společně s datací a nakonec i historická fotografie ze 40. let minulého století, na které je patrný ještě atribut meče vetknutého do prsou Panny Marie, jednoznačně potvrdily, že se jedná o tento mariánský výjev. Snímek navíc potvrdil restaurátorovi způsob usazení hlavy na trupu figury a pomohl i při určení rozsahu doplnění chybějících odlomených kamenných částí.

V letních měsících byla socha 28. srpna převezena společně se soklem z ateliéru do aleje. Následovaly již jen drobné úpravy, retušování doplňků a konečné prověření velikosti a tvaru atributu. Vzhledem k tomu, že kamenný sokl pochází z doby opravy na sklonku 19. století a má rovněž jistou památkovou hodnotu, rozhodli jsme se realizovat text na soklu písmomalířským způsobem a nezasahovat do kamene. Památkový dozor měla Mgr. Julie Weissová.