Velvarská brána ve Slaném

Ve Velvarské ulici, vedoucí z Masarykova náměstí ve Slaném, stojí jediná dochovaná městská brána.

Bývala součástí městského opevnění, jehož pozůstatky jsou kulturní památkou:

Fortifikační systém byl tvořen hlavní hradbou s hranolovými věžemi, parkánem, parkánovou hradbou s baštami různého typu, příkopem a valem. Město mělo čtyři brány – Pražskou na JV, Velvarskou na S, Lounskou na Z a Všehlušickou na JV. S výjimkou příkopu a valu se v rozsahu fragmentů dochovaly všechny části systému, z bran se dochovala pouze Velvarská.

V městských propagačních materiálech (a na různých webech) se praví:

Není přesně známo, kdy byla Velvarská brána postavena. Konkrétní zprávy jsou až z roku 1443. Původně se skládala z vlastní brány, předbraní s cimbuřím, mostu přes suchý příkop a byla chráněna po levé straně ve směru z Velvarského předměstí ještě baštou. V 16. století brána několikrát vyhořela a byla opravována. Věž je vysoká celkově 38 m, přičemž její výška pod střechou činí 17,65 m. Obloukovitě zaklenutý, armovanými portály olemovaný průjezd je dlouhý 8 m, široký a vysoká 4,70 m. Rozpětí oblouku při krajích měří 2,80m. Půdorys měří asi 9 × 8 metrů.

Muzejní web:

Velvarská brána je poslední brána Slaného a jeden z několika málo zbytků opevnění vůbec. Podobně jako ostatní byla již součástí fortifikace města doby předhusitské (resp. konce 13.– začátku 15. století). Konkrétní zprávy o ní, jakož i o dalších, jsou známy až z roku 1443 v souvislosti s prodeji domů a usedlostí v jejím okolí. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla obnovena. O tom by svědčilo její označení „nová brána“ v roce 1453, ale i dokumenty další. Mimo jiné latinský nápis o dozoru dvou konšelů – Aleše Krejčího a Václava Noviky – nad stavbou věže na vnitřní zdi do náměstí, k němuž se patrně vztahuje letopočet 1461 nad třetím okénkem.

Na to, že věž byla dostavěna v 2. polovině 15. století, by ukazovaly i zbytky její plastické výzdoby. Pozdně gotická podoba z 2. poloviny 15. století zůstala nezměněna i v následujících stoletích.

V 16. století brána několikrát vyhořela a byla opravována. Pozdější opravy a úpravy ji jen udržovaly, i když poněkud setřely její plastickou výzdobu a ráz. V roce 1795 na ní byl přenesen z vyhořelé radnice zvon zvaný „na poplach“, jímž se potom zvonilo také odsouzencům vedeným tudy na popraviště. Před tím se zvon nazýval „na pokoj“ a svolával městskou radu. Pochází z roku 1514, jak dokládá nápis: MCCCCCXIIII LETA OD NAROZENI PANA NASSEHO GEZISSE KRISTA. (Zvon má v průměru 0,51 m, na výšku 0,35 m a váží 96 kg).

Při zboření městských hradeb v souvislosti se stavbou litoměřické silnice bylo v letech 1823–1824 zbořeno předbraní a usilovalo se i o zboření vlastní brány. K tomu však nakonec nedošlo; místo toho byla naopak roku 1868 opravena.  Při opravě byl dán na makovici věže nový měděný kohout – symbol bdělosti a ostražitosti, který byl kopií původního z roku 1612. Do makovice byly uloženy historické listiny.

V roce 1967 byla Velvarská brána předána Vlastivědnému muzeu v Slaném, poslední opravy brány proběhly na přelomu let 1993—1994. Nad průjezdem na severní straně je umístěn vytesaný městský znak a znaky šesti městských cechů (tkalcovský a prýmkařský, blíže neurčený, sladovnický, postřihačský, hrnčířský a kolářský). Na mnoha kamenech jsou dobře patrné původní kamenické značky. V prostorách brány je umístěno muzeum historie města a jeho opevnění.

A ještě Tomáš Koutek: Městské brány v Čechách – Historická zastavení, Nakladatelství Brána 2003:

Jeden z mála pozůstatků městského opevnění. Počátky klademe do období mezi koncem 13. až začátkem 15. století. Někdy bývá označována rovněž přídomkem „Nová“, což připomíná její opravdu v dobách Jiřího Poděbradského.

Brána se původně skládala z vlastní běže, cimbuřím opatřeného předbraní, mostu přes suchý příkop a byla ještě chráněna baštou. Během 16. století několikrát vyhořela a následné opravy poněkud poznamenaly její zdobnost a ráz.

Roku 1795 byl na bránu přenesen poplašný zvon z vyhořelé radnice, který se rozezníval rovněž na cestu odsouzencům, vedeným tudy na městské popraviště.

Pokud jde o výzdobu věže, bohatší je průčelí obrácené ke klášteru. Pod podstřešní římsou je vytesán velký městský znak, mezi okénky pod ním býval vyobrazen motiv z rytířského turnaje. Nad vrcholem oblouku portálu průjezdu je umístěna šestice cechovních znaků, nad nimi se opakuje znak Slaného a erb, připisovaný pánům z Věžník. Na levém rohu brány sedí torzo psa, nedaleko od něj je hlavička vousatého muže, zvaná Bradáč – snad jde o portrét stavitele brány.

Prostší průčelí do náměstí nese latinský nápis, připomínající konšely Krejčího a Noviku, nad nimi vidíme znak Čech a Moravy.

Při boření hradeb v letech 1823-1824 vzalo za své předbraní, uvažovalo se i o zboření brány samotné. Nakonec k tomu naštěstí nedošlo a brána byla v roce 1868 opravena. 

Osobně jsem považoval výše zmíněné zvířecí torzo nikoli za psa, ale beránka. A údajný Bradáč spíš vypadá jak zbytek chrliče, lidskou podobu se mi rozeznat nepodařilo.