Naučná stezka Slánská hora

Nad lautr rovinou města Slaný se zdvihá nevysoká Slánská hora, po níž vede trase naučné stezky.

Pro nepřipraveného velké překvapení. Na útvary typu Panská skála jsou hrdi leckde, ale že narazím na čedičové varhany v podstatě pár kilometrů od Prahy, to jsem nečekal. O naučné stezce je toho na netu spousta, jsou k ní i vydány nejrůznější propagační materiály. Nicméně se budu rouhat, protože realita je poněkud odlišná od mediální masáže a mám pocit, že nikdo odpovědný se tudy už velmi dlouho neprocházel…

Od autobusového nádraží je to k nástupu na začátek naučné stezky kousek. Jen je třeba dávat pozor nebo kráčet s navigací v ruce – ani v ulici Na Vavřinci, ani Pod Horou žádný ukazatel. Jen mezi domy pěšina do lesa. První váhání – cesta má stoupat spoustou serpentin, ale místy je nejprošlapanější přímá cesta kopcem rovnou za nosem. Někdy si nejsem jist, kudy to být má a kudy ne. Ale je vidět, že kdysi nějaký spolek či turisté fungovali – schody, dlažba, zábradlí, podpůrné zdi (i když na mnoha místech už dosluhují). Ale nahoru trefím, a vyhlídky na město jsou opravdu úžasné. Temeno procházím sem a tam, ale úsek stezky směrem na východ, do prostor bývalého hradiště a pozdějšího lomu vynechávám, mám toho před sebou ještě dost a dost. Ale už tady pozoruji, že něco není v pořádku – než mi dojde, že zírám na zbytek informační tabule, přemýšlím, co ten artefakt má znamenat. Zamířím na sestup do Chandalíkovy ulice a jsem každou chvíli v koncích. I s navigací v ruce chvílemi nevím, kterou ze všech stejně prošlapaných cest se vydat, značky jsou tu řídkou vzácností skoro jak značení v Německu. Chvílemi tam a zase zpátky, najít jeskyni a další vyhlídku sice na mapě vypadá velice snadno, ale v realitě jsem jednoduše a prostě bloudil. A vyhlášený Oltářní kámen – ten jsem nenašel ani náhodou. Místním to možná tak nepřipadá, ale já se tu opravdu nevyznal…