Sloup Panny Marie ve Stříbře

Morový sloup ve Stříbře, nalézající se uprostřed Masarykova náměstí a 14 metrů vysoký, je nejvýznamnější barokní sochařskou památkou města a vznikal v několika časových etapách.

Já k němu mám zvláštní vztah – bydlel jsem v tomhle městě 10 let a sloup je pro mne důkazem provozní slepoty. To, že jsem za tu dobu nezjistil, že je kousek za městem židovský hřbitov, budiž. Ale tenhle monument je na náměstí opravdu nepřehlédnutelný a já chodil kolem, nevnímal ho a vlastně ho ani nemám na žádné pořádné fotce. A v listopadu 1989 jsem byl jako nejmladší pracovník kolektivu vybrán, abych z jeho schodů přečetl prohlášení, požadující svobodné volby a zrušení vedoucí úlohy jedné strany…

Podoba sloupu v roce cca 1985

Plzeňský kraj, jak jsem již dříve zmínil, stále není nebyl do roku 2015 v mých oblíbených knihách zmapován, ovšem historii sloupu velmi podrobně mapuje materiál Viktora Kovaříka a Pavla Zahradníka, dostupný on-line na webu Národního památkového ústavu, budu tedy hodně čerpat z tohoto textu.

Historie sloupu je spletitá a občas nejasná. Morová epidemie roku 1710 (podle jiných zdrojů spíše 1713) měla být prvotním popudem ke stavbě, kámen na sochu byl přivezen 1715. Městský písař Johann Wenzel Josef Herrmann zaznamenal „Dne 13. září 1715 sem Těchlovičtí, Sytenští a Butovští přivezli z butovského kamenolomu ten velký kámen pro kolosální sochu Pannu Marie“.

Další Herrmannův zápis se vztahuje k roku 1725: „Proti Starému hadu (alte Schlange) byl dne 9. listopadu 1725 postaven sloup ke cti Neposkvrněného Početí Panny Marie, jak zašlapuje hada, se 6 jinými vhodnými sochami, k čemuž od té doby díky dobrodincům a měšťanům platícím pokuty přibylo ještě 6 dalších.“

O dokončení stavby sloupu v roce 1740 píše kronikář města Karl Ludwig Watzka (1798-1886) ve své kronice z roku 1878 v souvislosti s rokem 1762, kdy byl sloup posvěcen: „Důstojný světící biskup Ondřej Kayser 14. dubna 1762 posvětil krásnou sochu na náměstí a provedl instalaci nově jmenovaného děkana Felixe Ducheta. Socha, zhotovená v roce 1740 slavným plzeňským sochařem Lazarem Widmannem, sestává ze 40 stop vysokého pískovcového sloupu se sochou Neposkvrněného Početí Nejsvětější Panny Marie v lesku 12 pozlacených hvězd. Na masívním piedestalu stojí v nejspodnější řadě 8 kolosálních soch, v druhé vyšší oblasti 4 trochu menší sochy hrdinů víry a mučednic a nad nimi ve třetí řadě 4 cherubíni.“ Postavy cherubnínů dnes na patce sloupu nenajdeme. Roku 1868 byl prostor kolem sloupu oddělen od ostatní plochy náměstí celkem devíti pilířky a kovovými řetězy nataženými mezi nimi. Ty byly odstraněny v roce 1962 při úpravách náměstí. V té době byly některé ze soch těžce poškozeny, když byly vandaly shozeny ze svých míst.

Čtyři schodišťové stupně tvoří podnož tříetážovému hranolovému podstavci čtvercového průřezu, na němž je sloup osazen. Spodní část podstavce je v rozích rozšířena čtyřmi vystupujícími hranolovými pilíři, podstavci pro sochy světců. Stěny spodní etáže se vyznačují uprostřed konkávním projmutím a v něm umístěnou nevelkou, půlkruhově ukončenou nikou, zatímco v plochých úsecích je člení obvyklý motiv zrcadel ohraničených rytou linkou. Sochy na nárožních pilířích znázorňují v obvyklé ikonografii na čelní straně vlevo sv. Václava, vpravo sv. Floriána, na zadní straně sv. Rocha a sv. Šebestiána (patroni zemští a proti moru). Všechny vznikly náhradou původních barokních plastik v letech 1893–1894 za účasti chebského sochaře Karla Wilferta st. – nejednalo se o kopie či repliky barokních originálů, ale v duchu tehdejší doby o zcela nové realizace. Podobu původních nedochovaných soch zachycují některé historické snímky.

Vždy uprostřed konkávně projmuté části podstavce se nalézá ve výši druhé etáže, tedy na stejné úrovni jako výše zmíněné sochy, další čtveřice rozměrnějších soch mužských světců. Na čelní straně je to sv. Jan Nepomucký, vlevo sv. František z Pauly, vzadu sv. Antonín Paduánský s Ježíškem a vpravo sv. Prokop (tato socha pochází opět až z let 1893–1894).

Přítomnost dvou řádových světců (sv. Antonín Paduánský a sv. František z Pauly) zřejmě souvisí s existencí dvou klášterů ve zdejším kraji – sv. Antonín Paduánský nejspíš s minoritským klášterem přímo ve Stříbře, zrušeným roku 1785, a sv. František z Pauly snad s pavlánským klášterem ve Světcích u Tachova, jenž byl zrušen o dva roky později.

Druhá etáž podstavce je opatřena analogicky čtyřmi nárožními pilíři s vykrajovanými plochami stěn a na nich diagonálně vůči ose sloupu osazenými sochami panen a mučednic. Na čelní straně vlevo jde o sv. Máří Magdalénu, vpravo sv. Barboru s palmovou ratolestí a věží u nohou (tato socha vznikla v letech 1893–1894), vzadu o sv. Rozálií Palermskou s lebkou, křížem a věncem růží kolem hlavy, zatímco čtvrtá z nich znázorňuje zjevně sv. Terezii z Ávily v řeholním šatu s knihou a šípem v srdci (světice bývá někdy v tomto pojetí mylně považována za sv. Voršilu).

Uprostřed se nad druhou etáží tyčí pilíř s vpadlými obdélnými poli stěn, jenž slouží jako podstavec pro vlastní sloup s korintskou hlavicí a sochou ochránkyně města ve vrcholu – Pannou Marií Immaculatou s obvyklou svatozáří s dvanácti hvězdami. Panna Marie stojí na srpku měsíce a šlape po symbolu zla a hříchu – v tomto případě po drakovi s lidskou tváří a kovovými zlacenými křídly.

K sochařské výzdobě patřily také čtyři nevelké, ale živě působící figury andílků sedící na římse při patce sloupu, které se nedochovaly a které byly odstraněny zřejmě během výměny soch v letech 1893–1894.

Ve výše uvedeném odkazu na web NPÚ je možno najít i podrobnosti o opravách sloupu, první zdokumentovaná proběhla roku 1843. Poslední oprava byla započata za havarijního stavu sloupu v roce 2011. Čistě náhodou se mi v roce 2013 podařilo zachytit průběh prací, aniž jsem si to tehdy uvědomil (viz foto) – sochařská výzdoba byla demontována a restaurována akademickým malířem J. Šindelářem. Mnoho soch muselo být domodelováno podle dobové dokumentace, socha sv. Rozálie dokonce byla nahrazena kopií (originál je umístěn v městském muzeu). Když jsem na podzim 2015 do Stříbra dorazil, měl jsem vlastně víc štěstí než rozumu, protože sloup září novotou.

Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Plzeňském kraji se sloupu věnují od strany 685 do strany 709.