Pomník obětem 1. světové války ve Vysoké Lípě

V oblouku silnice ve Vysoké Lípě u hotelu Zámeček, kde prochází modrá a začíná žlutá turistická značka, stojí pomník obětem 1. světové války.

Mohutný pomník je umístěný na travnaté vyvýšené ploše. Od silnice vedou tři schodové stupně k obrubníky vymezené ploše, následují další tři schody (lomené do půloblouku), směřující k samotnému pomníku, složitě vyskládanému z mnoha částí. Jádro pomníku tvoří jehlancovitý monolit s koulí na vrcholu a nápisovou deskou na čelní straně.

Na webu Spolku pro vojenská pietní místa:

Nápis:
NA PAMĚŤ
VYSOKOLIPSKÝM
OBĚTEM VÁLKY
UNSEREN OPFERN
DES WELTKIEGES
1914 – 1918
Willi Peh, Anton Peh Nr. 87, Emil Jäger Nr. 17, Max Honka Nr. 92, Anton Beutel Nr. 81, Emil Kessler, Anton Wenzel Nr. 6, Franz Grasse Nr. 29, Adolf Richter Nr. 49, Josef Kessler Nr. 30, Anton Richter Nr. 33, Josef Parsche Nr. 4, Anton Richter Nr. 77, Adolf Grühner Nr. 113, Karl Dinnebier, Wilhelm Richter Nr. 110, Johann Günther Nr. 91, Edmund Günther Nr. 63, Benjamin Kessler Nr. 89, Anton Grohman Nr. 53, Franz Grohman Nr. 53, Ernst Hegenbarth Nr. 64, Emil Georg Günther Nr. 91, Lorenz Hegenberger Nr. 97, Wendelin Dinnebier Nr. 18

Poznámka – doplnění u některých jmen:
Jäger Emil: Inft.(voják), IR. Nr. 42, 3. Komp. +1889 Hohe Leipa-Vysoká Lípa- +23.7.1915 Ferletti, Přímoří. Střelná rána břicha.
Richter Adolf: ErsResInft.(voják), IR. Nr. 42, 4.Komp. *1888 Hohe Leipe-Vysoká Lípa – +16.7.1916 Peremyl, okr. Beresteczko, Volyň – Rusko. Padl.
Kessler Emil Bruno: kameník. ResInft.(voják), IR. Nr. 21, 5.Komp. *1886 Hohe Leipe-Vysoká Lípa – +17.10.1914 Munina, okr. Jaroslawl, Halič. Padl v boji.
Grohmann Franz: kolář. Inft.(dělostřelec), IR. Nr. 42, 15. Feldkomp. *1891 – +14.12.1914 Niš, Srbsko. Nemoc.
Grasse Franz: Inft.(dělostřelec), k. k. LIR. Nr. 9, 7.Komp. *1893 – +21.10. – 10.11.1915.
Peh Anton: Inft.(voják), IR. Nr. 42, 2. Komp. *1891 Hohe Leipe-Vysoká Lípa – 19.9.1914 ResSpit Szeged, Csongrabe, Maďarsko. Srdeční slabost. Též pamětní deska na hřbitově.
Kessler Benjamin: ResInft., IR. Nr. 42, 6. Komp. *1886 – +1914 Srbsko.
Beutel Anton: lodník. Inft.(voják), IR. Nr. 42. *9.10.1887 Hohe Leipe-Vysoká Lípa – od 1915. Nezvěstný Itálie. V r. 1923 prohlášen za mrtvého od 26.7.1917.
Dinnebier Wendelin: mlynářský pomocník. Feldw.(rotmistr), IR. Nr. 42. *1890 Hohe Leipe-Vysoká Lípa – +4.9.1917 Klariči, Sezano, Přímoří. Roztrhán granátem.
Dinnebier Karl: desátník, *1878 Hohe Leipe-Vysoká Lípa – +10.7.1916 Hulewicze, Rusko. Padl v boji.
Hegenberger Lorenz: LstArb., k. k. LstArbAbt. Nr. 206/9. *1871 – +19.11.1917.
Günther Edmund: k.k.SchR.Nr.28 1896 – 1915
Dinnebier Karl: ErsresInft.,k.k.LIR.Nr.9 1878 – 1916
Richter Anton: Inft.(dělostřelec),k.k.EtappB.Nr.423 1873- 1916
Richter Anton: voják *1890 Hohe Leipe-Vysoká Lípa – +3.4.1915 Solinka, Halič. Padl v boji

V Centrální evidence válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE4202-00094:

Čtyřboký nahoru se zužující hranol na podstavci tvořeným čtyřmi schůdky a zdobnými úchyty zakončenými koulí z obou stran hranolu. Hranol je zakončen stříškou s koulí a celý je z opracovaného šedého kamene. Pomník obětem 1. sv. války. V horní 1/2 hranolu je umístěná bílá kamenná deska se jmény padlých pod ní je vytesán meč. V dolní části pomníku je umístěn rytý nápis: „Na paměť vysokolipským obětem války.“

V knize Tatíčku, vrať se k nám! 4 – Pomníky velké války na Děčínsku a Ústecku je o pomníku jen párkrát zmínka, samostatné heslo nemá:

Vysoká Lípa (Hohenleipa) – 24. 7. 1921, Wenzel Hanel, Česká Kamenice – obnovený

Již na sklonku roku 1945 byly odstraněny pomníky nebo jejich závadné části v obcích Merboltice, Dobkovice, Boletice, Vysoká Lípa a Dolní Prysk.

Na Českokamenicku a Českolipsku působila kamenická firma Wenzela Hanela, nástupce Johanna Hanela, sídlící původně v Doksech a později v České Kamenici. Hanelovy práce vznikaly podle katalogových předloh a byly charakteristické zvládnutou kamenickou technikou, patří mezi ně například pomníky ve Vysoké Lípě (1921), Fojtovicích (1921), Nové Olešce (1921), Huntířově (1921), Dolní Chřibské (1922), Kamenické Nové Vísce (1922), Staré Olešce (1924), Lísce (1924) a Srbské Kamenici (1926).