Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava v Kralupech nad Vltavou

Dominantou Palackého náměstí v Kralupech nad Vltavou je kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava.
Z wiki a dalších zdrojů:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava v Kralupech nad Vltavou je jednolodní pseudogotická cihlová stavba z let 1894–1895, orientovaná presbytářem k severu. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kralupy nad Vltavou původně patřily k farností do Minic. Výstavba kostela byla podmínkou pro povýšení Kralup na město, ale přesahovala finanční možnosti tehdejší obce. Jeho stavbu umožnil až dar pražského probošta Dr. Eduarda Tersche, který uhradil zhruba 2/3 nákladů, dále věnoval do kostela některé vybavení, jako např. varhany (mají 2 manuály a 16 rejstříků, autor Em. Š. Petr, Praha). Dr. Tersch při vysvěcení kostela 27. října 1895 podle svého přání sám kázal a v hrobce před hlavním oltářem byl také o tři roky později pohřben.

Kostel byl postaven podle plánů vypracovaných pražským architektem Jaromírem Kaurem, které musel z úsporných důvodů architekt Arnošt Živný přepracovat, na obdélném půdorysu, s obdélným pětiboce ukončeným presbytářem s obdélnými přístavky po stranách a hranolovou věží v západním průčelí. Vlastní stavba byla zadána staviteli Rudolfu Štechovi z Plzně a známému kralupskému staviteli Aloisi Novému. Věž kostela je vysoká 63 metrů. Vnitřek je sklenut křížovou žebrovou klenbou. Vnitřní vybavení kostela je rovněž novogotické z konce 19. století.

Kralupy nad Vltavou byly následně výnosem císaře Františka Josefa I. ze dne 22. listopadu 1902 povýšeny na město a sídlem samostatného farního úřadu se staly 1. července 1904.

Do věže kostela byly zavěšeny zvony Marie (1200 kg), Václav (600 kg), Jan Nepomucký (350 kg) a 50 kg zvonek z první kralupské školy. Tři největší zvony byly zrekvírovány v první světové válce roku 1917. V roce 1930 byly vysvěceny zvony nové, Marie, Ludmila, Vojtěch a Václav, které zde zněly do roku 1942, kdy opět padly za oběť válečné vřavě.

Trvalo potom téměř 50 let, než se kralupský chrám dočkal nových zvonů z ateliéru Leticie Dittrichové, pořízených na náklady tehdy s. p. Kaučuk, zásluhou jeho ředitele Ing. Nevosada. Jsou to zvony Václav, Ludmila a Vojtěch. V neděli 10. listopadu 1991 je za účasti představitelů města a široké veřejnosti slavnostně vysvětil pražský arcibiskup, kardinál PhDr. Miloslav Vlk a jejich hlas se kralupským údolím poprvé rozezněl na Štědrý večer 24. prosince 1991.

Kralupský kostel a zvony se objevují v některých básních Jaroslava Seiferta.

V exteriéru na kostele jsou umístěny dvě pamětní desky. Jedna je věnovaná obětem náletu v roce 1945, druhá ukazuje výšku vody při povodni roce 2002.

Památkový katalog stručně:

Kostel je jednolodní novogotická stavba, orientovaná ne zcela přesně V-Z. Kostel je zděný z červených pálených cihel, neomítnutý. Skládá se z obdélné lodi sklenuté křížovou klenbou, s vysokými hrotitými okny s kružbou, dále z presbytáře nižšího než hlavní loď a štíhlé hranolové věže ukončené jehlancovým nástavcem. Hlavní vchod do kostela je věží. K S a J boku presbytáře přiléhají dva malé přístavky čtvercového půdorysu, z nichž jeden slouží jako sakristie. Střecha je strmá, krytá plechem, nad hlavní lodí sedlová, nad presbytářem a přístavky valbová. Předmětem památkové ochrany je kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava a vymezený pozemek.

Kostel v Kralupech nad Vltavou byl postaven architektem Arnoštem Živným v letech 1894-95. Představuje jednu z mála dochovaných historických budov ve městě silně narušeném moderní přestavbou a průmyslovou výrobou.

Městský web:

Zajímavá novogotická církevní památka se sice nemůže pochlubit dlouhou historií, nicméně i přesto v sobě skrývá zajímavé kouzlo, a také tajemství a žal. Právě sem totiž byli po náletu na Kralupy přinášeni mrtví z celého města, aby je mohli jejich příbuzní identifikovat, a přestože se nacházel uprostřed dění, zůstal chrám jako zázrakem po bombardování nedotčen.

V roce 1881 staly Kralupy městysem, byl jim udělen přídomek „nad Vltavou“ a o tři roky později také propůjčen znak. K tomu, aby se však mohly stát městem, jim chyběla jedna důležitá věc, a to vlastní chrám. Tím nejbližším, kam místní po celá staletí docházeli byl kostel svatého Jakuba Většího v Minicích, jež v tu dobu však byly samostatnou obcí, a tak již v roce 1878 projevil kralupský výbor (dnešní zastupitelstvo), snahu postavit si vlastní farní kostel, a vypsalo veřejnou sbírku.

V průběhu deseti let se však podařilo mezi lidmi vybrat pouhých 11 300 zlatých, a tak musela být výstavba chrámu v Kralupech nad Vltavou prozatím odložena. Zlom přišel až roku 1894, a to v podobě finančního daru pražského probošta dr. Eduarda Tersche, který také zredukoval původní návrhy architekta Jaromíra Kaura. A tak již na jaře v témže roce, dne 14. května, mohl být slavnostně položen základní kámen kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava v Kralupech nad Vltavou.

Stavělo se podle pozměněných plánů architekta Arnošta Živného, který v polovině 30. let 20. století vedl dostavbu svatovítské katedrály v Praze. Především ubylo gotických prvků, což však chrámu na eleganci neubralo, právě naopak. Práce vedená místním architektem Aloisem Novým šla rychle kupředu, a tak již o rok později dne 27. října 1895 mohlo dojít k slavnostnímu vysvěcení nového kostela v Kralupech – sám kardinál Schönborn za účasti šlechetného dárce kostel vysvětil.

Již na první pohled zaujme novogotický chrám v Kralupech nad Vltavou svou hranolovou věží a režným zdivem červené barvy, tolik oblíbeným pro kostely ve Velké Británii. Stejně tak zaujme i interiér této jednolodní stavby, s obdélníkovým presbytářem, zakončeným pětibokým závěrem, ve kterém je umístěn hlavní oltář s křížem Ježíše Krista, orientovaným zcela neobvykle k severu. A důvod? Jelikož se na Palackého náměstí, kde kostel stojí, nacházelo již velké množství staveb, nebylo zkrátka možné chrám situovat jinak. Za povšimnutí stojí i hlavní vstupní portál v typickým lomeným gotickým obloukem v jehož čele se nachází Madona s Ježíškem.

V sedmdesátých letech 20. stol. byl kostel obestavěn obchodním domem, aby dominanta města byla vidět co nejméně.