Kostel svaté Kateřiny na náměstí 1. máje v Chomutově

Naproti dominantní Městské věži kostela Nanebevzetí Panny Marie na náměstí 1. máje v Chomutově stojí budova bývalého zámku, do níž je včleněn kostel svaté Kateřiny.
V sousedství dalších dvou mnohem dominantnějších kostelů tenhle „camfour“ v podstatě zaniká. Jeho zvláštní podoba je dána faktem, že zámek býval  komendou řádu německých rytířů, k níž kostel náležel. Z wiki a dalších zdrojů:

Kostel svaté Kateřiny, jehož vznik je datován před rok 1252, je nejcennější historickou památkou města Chomutova. Byl zřejmě již součástí panského dvora Bedřicha z Chomutova, syna Načeratova (Fridericus de Chomutov, filius Nacherati). Dokládá příchod gotiky na české území a zároveň je i jedním z nejstarších raně gotických kostelů v Evropě. Památkově chráněný kostel zasvěcený svaté Kateřině je spojen s východní stranou hlavního křídla zámku, který byl původně komendou řádu německých rytířů.

V závěru 18. století byl kostel v souvislosti se zánikem jezuitského řádu zrušen a sloužil jen jako skladiště. Díky záchraně této cenné gotické památky, které za komunistického režimu hrozila demolice, se tak do dnešních dní zachovala nejstarší románsko-gotické stavební fáze – příčná loď, fragmenty klenebních náběhů bývalé hlavní lodi a západní čtvercové věže a presbyterium z konce 13. století, které je významné zachovanými klenebními svorníky a patkami s rostlinnými motivy. 

Na místě dnešního chrámu stával původně starší panský kostel. Křížovnický řád německých rytířů, do jehož majetku se Chomutov dostal po roce 1252, zde v roce 1264 vybudoval komendu, tedy kombinaci hradu a kláštera. Hlavní obytná budova komendy přímo navazovala na západní průčelí kostela. Na východní straně nechali noví vlastníci přistavět mohutný polygonální presbytář, který byl dokončen v osmdesátých letech 13. století. V roce 1281 si ve svém odkazu vymínil Chotěbor z Račic, aby on a jeho manželka byli pohřbeni v řádovém kostele.

Chomutov se stal nejbohatším řádovým panstvím v Čechách, později však začalo docházet k jeho úpadku. Komendu a kostel poničil požár v roce 1408. Když byl v roce 1410 řád německých rytířů poražen vojsky polského krále Vladislava II. v bitvě u Grunwaldu, byl komtur Oldřich z Ústí roku 1411 donucen předat majetek českému králi Václavu IV. Převážně německé obyvatelstvo Chomutova patřilo mezi odpůrce kalicha a tak již roku 1421 byl Chomutov dobyt vojsky Jana Žižky a město vypleněno. Kostel, který byl spolu s komendou poškozen již při požáru města v roce 1408, utrpěl škody také v těchto bojích.

Od roku 1422 byla polorozbořená komenda a liduprázdné město dáno do zástavy bratrům Anargovi a Jindřichovi z Valdenberku. Později v roce 1488 se podařilo Benešovi z Veitmile († 1496) získat všechna práva k Chomutovu a zahájil přestavbu komendy na reprezentativní zámecké sídlo dle vzoru Albrechtsburgu v Míšni. Z této stavební fáze pochází známá sklípková klenba a některé architektonické detaily v prvním patře bývalého zámku (dnes prostory Oblastního muzea v Chomutově).

V renesančních úpravách zámku pak pokračoval jeho syn Šebestián. I když zámek roku 1520 vyhořel, byl dále upravován. Byla dostavěna jeho severní strana, přiléhající ke kostelu svaté Kateřiny.

Z řádového kostela se postupem času stala zámecká kaple, neboť pozdně gotické a renesanční přestavby komendy na zámecké sídlo v průběhu 15. a 16. století pohltily kostelní loď a západní věž do obytné části sídla.

Další úpravy kostela pocházejí z let 1571–1588, z období luteránsky orientovaných Lobkoviců (Lobkowitzů), kteří si v chrámu vytvořili rodové mauzoleum vestavbou krypty. S jeho budováním započal Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic († 1583) a pokračoval v něm jeho syn Bohuslav Jáchym. Na pohřebiště dnes upomínají fragmenty nástěnných maleb v presbytáři a příčné lodi a pozůstatky krypty u jižní zdi presbytáře. Bohuslav Jáchym se chomutovského panství zřekl v roce 1588 ve prospěch silně prokatolicky zaměřeného Jiřího Popela z Lobkovic, který svěřil správu kostela jezuitům.

V roce 1598 zámek i kostel vyhořely. Po vykoupení města z poddanství roku 1605 se stal Chomutov královským městem a zámek byl do roku 1627 přestavěn na radnici. Kostel byl pak používán jako radniční kaple pod správou jezuitů. Zrušení jezuitského řádu v roce 1773 mělo za následek i zrušení (odsvěcení) kostela. V roce 1790 byl kostel ve veřejné dražbě prodán radnímu Klingerovi pro potřeby města a vnitřní vybavení bylo postupně rozprodáno, zničeno nebo odvezeno. Kostel začal být využíván jako skladiště, sýpka i vozovna a postupně chátral. Na opravu se pomýšlelo od konce 19. století, došlo k ní však až v roce 1937, kdy byly zajištěny jen nejvíce ohrožené části

V šedesátých letech 20. století se rozhodovalo, zda bude kostel stržen nebo opraven. Nakonec sloužil až do roku 1990 jako skladiště.

V roce 1991 byly zahájeny opravy a v listopadu roku 2000 byl kostel po více než 200 letech znovu otevřen pro veřejnost. Konají se zde výstavy a koncerty a je možné jej navštívit také v rámci prohlídky expozice Oblastního muzea. Jednou ročně bývá v kostele katolická poutní bohoslužba. Částečně přístupné je také pozdně gotické a renesanční sklepení, do něhož se vstupuje předsíní v bývalé lodi kostela.

V Památkovém katalogu je kostel zahrnut do hesla radnice, které je členěno na bývalá komenda Řádu německých rytířů a samotný kostel sv. Kateřiny:

Kostel, jehož hlavní a příčná loď pochází z 2. čtvrtiny 13. st., je dokladem přechodu mezi románským a gotickým slohem. Kněžiště pochází z r. 1280, kdy byl kostel upravován řádem německých rytířů. Později kostel sloužil jako zámecká a radniční kaple.

Trocha historie: