Kostel svaté Barbory v Chomutově

Mezi ulicemi Lipská a Kostelní v Chomutově stojí na území bývalé Horní vsi kostel svaté Barbory.
Z wiki a dalších zdrojů:

Kostel svaté Barbory je římskokatolický kostel zasvěcený svaté Barboře v Chomutově, pravděpodobně dílo Andrease Günthera z Chomutova. Stojí na okraji terasy nad řekou Chomutovkou v bývalé Horní Vsi u staré obchodní cesty do Lipska. Na západní straně kostela, kde měla stát vlastní chrámová loď a kde býval hřbitov, je malý park s pomníkem obětem válek. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka. Objekt nikdy nebyl dostaven. Původní záměr svojí rozlehlostí a rozměry zřejmě přesáhl možnosti a význam lokality. Po svahu dolů vede kamenné schodiště do ulice kostelní vedoucí přes Chomutovku. 

Výstavba kostela začala ve druhé polovině patnáctého století a částečně byla dokončena okolo roku 1500. Dle historických zpráv je možné objekt považovat za dílo stavitele Andrease Günthera z Chomutova, který je připomínán v letech 1518 až 1539 a snad také Hanse Günthera z Oberdorfu, pravděpodobně jeho příbuzného z Horní Vsi u Chomutova.

Z roku 1584 se zachovala zpráva o poškození rozestavěného kostela požárem, když byla jeho věž při letní bouři zasažena bleskem. Jiří Popel z Lobkovic v roce 1593 plánoval dostavbu kostela, u kterého chtěl založil klášter, k čemuž již nedošlo. Na vedutě z počátku 17. století je v popředí kostel ještě rozestavěný. Letopočet 1607 nad severovýchodním vchodem připomíná smrt Jiřího Popela z Lobkovic. Počátkem 17. století koupil Horní Ves Adam Hrzán z Harasova a připojil ji k panství Červený Hrádek, pod které spadala až do roku 1848.

Během třicetileté války byl rozestavěný kostel poškozen, protože ho švédští vojáci používali jako opevněný opěrný bod. V roce 1667 byla nedostavěná loď rozebrána na materiál použitý při stavbě mostu přes Chomutovku. Zbylé presbyterium s věží bylo upraveno a sloužilo jako farní kostel pro Horní Ves. Patronátní právo vykonávali chomutovští jezuité. V květnu 1745 byly varhany z kostela předány do Přečápel.

V letech 1757–1759 během sedmileté války kostel znovu sloužil jako pevnost (v okolí kostela docházelo k častým bojům) a byl natolik poškozen, že mu během druhé poloviny osmnáctého století hrozilo zbourání. V roce 1798 bylo rozhodnuto o úpravě kostela na hřbitovní. Roku 1813 byli u kostela pohřbeni ruští kozáci, padlí během tažení proti Napoleonovi. Po roce 1829 byl v budově uskladněn střelný prach pro nedaleká dělostřelecká kasárna a teprve v roce 1835 začala na popud A. B. Hilleho úprava zpět na kostel. V roce 1838 byl zrušen hřbitov. Roku 1865 byla opravena věž.

Až do roku 1920 byl kostel v žalostném stavu. V roce 1923 byl kostel znovu otevřen a vysvěcen po úplné obnově. Ve dvacátých letech byl vypracován projekt pro celkovou dostavbu kostela včetně obnovy velké kostelní lodi. Projekt však nebyl nikdy realizován. Západní předsíň přistavená k zazděnému vítěznému oblouku je datována do třicátých let, jelikož na fotografiích z dvacátých let chybí. V roce 2009 byla kompletně opravena střecha kostela.

Z původního stavebního záměru zůstalo stát obdélné kněžiště s trojbokým závěrem, ke kterému je na severní straně přistavěna věž a na opačné straně malá předsíň. Dnešní loď má plochý strop a valbovou střechu, nad kterou vystupuje osmiboký sanktusník s cibulovou střechou. Hlavní vstup vede hrotitým profilovaným portálem v jižní zdi. Hrotitá okna jsou oproti původnímu záměru částečně zazděná. V západní zdi je patrný zazděný vítězný oblouk a vstup na kazatelnu, která měla být nad zbouranou lodí. Věž je vybavena řadou klíčových a kalhotových střílen.

V přízemí věže se nachází křížově zaklenutá sakristie, ze které vede točité schodiště do vyšších pater a ze kterého se mělo vstupovat na kazatelnu. V jižní zdi sakristie je sanktuář s pískovcovým ostěním. Při mladších úpravách byla postavena úzká chodba chodba, které spojuje sakristii s východní části presbyteria. Podél jeho západní zdi stojí dvoupatrová kruchta.

Hlavní barokní oltář je ze druhé poloviny sedmnáctého století. Zdobí ho obraz svaté Barbory od Hanse Gamlincka z roku 1755 a sochy svatého Jana a svatého Petra z doby okolo roku 1525. Malý boční oltář se sochou svatého Linharta je zasvěcený svaté Anně a jeho obraz namaloval F. Köhler v roce 1856. Dále se uvnitř nachází socha archanděla Michaela a obrazy Piety a svaté rodiny z poloviny osmnáctého století.

Záznam v Památkovém katalogu je velmi stručný:

Kostel sv. Barbory má bohatou stavební historii. Původně gotický objekt z roku 1420 na konci 16. století vyhořel. Obnoven byl renesančně. Několikrát sloužil vojenským účelům. Znovu vysvěcen byl roku 1835 a později i opraven.

• 2. pol. 15. stol. – 1500 – vznik
• 1667 – přestavba
• 1835 – přestavba
• 1865 – oprava
• 1923 – vysvěcení

• 1757..1759 pevnost
• 1829 skladiště střelného prachu
• 1835 úprava zpět na kostel
• 1618..1648 pevnost

Údajně to, co dodnes stojí, je cca pětinou plánované velikosti. I laikovo oko pozná „nedodělky“ a místa, kudy a kam měla stavba pokračovat, stejně jako je snadno viditelná bojová minulost stavby (klíčové střílny).