Židovský hřbitov Slaný

Za velmi rozsáhlým areálem městských hřbitovů ve Slaném je mezi ulicemi Lázeňská a Na Vinici umístěn židovský hřbitov.

Aktualizace 2. září 2022: Stačilo v podstatě pár dnů a všechno je najednou úplně jinak… Předchozí text se stal historickým dokumentem, který už neplatí – využil jsem zprávy ze slánského Infocentra pod branou (viz níže) a zajel si vypůjčit klíče, abych se konečně mohl po hřbitově projít.

Vratná záloha je tři stovky, za sám vstup se neplatí nic. Doporučuje se jít Lázeňskou ulicí, z ní odbočit vlevo do kopce mezi domy a pak se po pěšině vracet zpět ke hřbitovu. Je nutno překonat ostych a trochu obav – neurčitě nasměrované cedule Soukromý pozemek, vstup zakázán. Za ploty zuřivě štěkající psiska. A cesta přímo do ovocného sadu, který vypadá jakoby náhodou otevřený. Na konci cesty je vidět dům – na tuhle stranu jsou soukromé pozemky, hřbitov je na té odlehlejší. Je tedy vhodnější o příchodu k areálu obejít celý prostor horem, delší cestou, než vstupovat někomu před dveře – i když tak shlédnete rozsáhlou zeleninovou zahrádku a projdete se kolem dlouhé ohradní zdi. Bránu směrem k sadům nechte bez povšimnutí, k té klíč nepatří – je třeba obejít všechny rohy až k plechovým dveřím, sousedícím s domem na opačné straně.

Plocha hřbitova je od zbylého pozemku oddělena plotem, stojí na něm v podstatě 3 řady náhrobků, z toho jedna přímo u zdi. Hodně tu řádí břečťan, z některých hrobů jsem otrhával větve, abych se dostal k nápisům – objevil jsem tu totiž něco, z jiných židovských hřbitovů neznám. Řada hrobů je totiž zároveň kenotafem obětí šoa. Více o hřbitově v dalším textu.

===

Kdysi bylo všechno nějak jednodušší a míval jsem štěstí. Zjevně „první vyhrání…“, však to všichni známe. Hřbitůvky leckdy zapomenuté, ale kouzelné, fotogenická až romantické. Nebo velké plochy zajímavých náhrobků. Postupně se ale věci začaly komplikovat. Šokem byl „adaptovaný“ hřbitov v Náchodě, postupně jsem si začal zvykat na slovo „nepřístupný“, byť ne všude to znamená totéž co v Roudnici nebo v Budyni nad Ohří. Mnohde je „nepřístupnost“ jen v zamčené brance a plůtku či zdi, které se nechají překročit. Zmíněné hřbitovy jsou však obklopeny vysokou a neprůhlednou zdí – nicméně dají se alespoň částečně či zcela obejít. Takže info, že židovský hřbitov ve Slaném je nepřístupný mi neevokovala situaci, známou z Třebívlic, kde je areál skryt uprostřed vinic. A ejhle…

Mapy.cz nevarují – ke hřbitovu by měly vést nějaké pěšiny. Sice tu jsou, ale vedou skrze oplocené a uzavřené meruňkové sady! Takže stojím v ulici Na Vinici a kdesi tam dole tuším, že by snad hřbitov mohl být…

O něco později se v místním infocentru dozvím, že jsem si zvolil špatnou stranu. Že sice mimo meruňkovou sezónu bývá někdy branka odemčená, ale jednodušší je se ke hřbitovu vydat spodem od ulice Lázeňská, ale stejně toho moc vidět není – celý areál je totiž stejně jako v Náchodě adaptován na soukromé bydlení, viz letecké mapa.cz:

Občas se tu dělají příležitostné procházky s výkladem, z nichž některé vedou i sem:

Krom nejrůznějších městských turistických infomateriálů dostávám ještě odkaz na video (samotný hřbitov od cca 13 minuty):

Aktualizace srpen 2022: Dorazila skvělá zpráva! „Máme umožněno od židovské obce zapůjčovat klíče a pouštět zájemce na židovský hřbitov samostatně. Záloha je 300 Kč.“ Takže si musím brzy naplánovat novou cestu…

11. 6. 2010 byl místní židovský hřbitov prohlášen kulturní památkou:

Areál židovského hřbitova, památka zaniklého židovského osídlení města, se rozkládá v severovýchodní části města, v mírném svahu za městským hřbitovem, nad silnicí do Velvar. Byl založen r. 1881. Areál sestává z vlastního hřbitovního pole, obehnaného souvislou ohradní zdí s dvěma branami a třemi brankami, a novodobé budovy obřadní síně čp. 566, kterou po stranách symetricky doplňují dvě starší předsazená boční křídla. Levé západní křídlo bylo původně využíváno jako tahara – místo pro rituální očistu, v pravém křídle byl byt hrobníka. V jihovýchodním rohu areálu stojí utilitární doprovodné, nehodnotné stavby (kolna, torzo chlívku).

Předmětem ochrany je židovský hřbitov s 97 náhrobky, obřadní síň s dvěma symetricky umístěnými bočními křídly a k tomu náležející pozemky s ohradní zdí s branami a brankami.

Z různých zdrojů:

Slánští Židé, kteří se mohli ve městě usazovat až po roce 1848, byli pohřbíváni na hřbitovech v Blevicích a ve Zlonicích. Dne 27. července 1881 Židovská náboženská obec zakoupila za 1 600 zlatých od manželů Mrzílkových pozemky parcelní číslo 1119, 1120 a 1121 v sousedství městského hřbitova, aby zde zřídila hřbitov přímo ve Slaném (má rozlohu 3 188 m2). Podmínkou bylo, že hřbitov musí být obehnán omítnutou zdí s korunou z pískovcových desek a stavba musí být dokončena do konce srpna 1881. První zde pohřbenou osobou byla Berta Bondyová, která zemřela 23. srpna 1881.

V letech 1931-1932 došlo k významné přestavbě hřbitova. Byla postavena funkcionalistická obřadní síň, kterou provedl stavitel Vilibald Hieke. V obřadní síni byla během rekonstrukce upevněna pamětní deska připomínající památku rodiny Taussigovy, která finančně přispěla na její výstavbu. Pamětní tabule v interiéru obsahuje tento text: „V upomínku manželům Antonínu a Evě Taussigovým ze Slaného. Izraelitská obec náboženská Slaný. 20. září 1931.“

Funkcionalistický styl je pro budovy tohoto typu na území Čech a Moravy neobvyklý, patří sem jen přestavba synagogy v Praze na Smíchově z roku 1931 od architekta Leopolda Ehrmanna, synagoga ve Velvarech ze stejného roku podle projektu Františka Alberta Libry a Synagoga Agudas achim v Brně od architekta Otto Eislera z let 1935-1936. Po stranách obřadní síně se nacházejí další dva přízemní objekty, které sloužily správě hřbitova a přípravě pohřbů.

Ve dnech 22. – 26. února 1942 bylo ze Slánska nacisty odvlečeno 1 632 osob, z nichž většina zahynula v koncentračních táborech. Po skončení 2. světové války se do Slaného vrátilo pouze 11 Židů. Židovská náboženská obec nebyla ve Slaném obnovena a poslední pohřeb zde proběhl v roce 1949, kdy zemřel Hugo Kellner, mlynář z Klobuk. Jeho náhrobek je současně symbolickým náhrobkem jeho manželky a synů, kteří byli zavražděni nacisty. Další pohřeb se zde odehrál až v roce 2004.

Poté hřbitov po desetiletí chátral. Byl majetkem Židovské náboženské obce v Praze. Ta se rozhodla v roce 1982 odprodat část pozemku hřbitova, kde se nacházela obřadní síň a sad.

V roce 1998 byla Okresním úřadem v Kladně zahájena snaha o to, aby byl hřbitov zapsán mezi kulturní památky České republiky. Proti této snaze se ale postavili soukromí vlastníci části areálu.

Podruhé požádaly o zapsání hřbitova mezi kulturní památky Židovská náboženská obec v Praze a Federace židovských obcí v České republice v roce 2008. Na základě této žádosti byl hřbitov dne 10. května 2010 prohlášen kulturní památkou. Hřbitov je veřejnosti nepřístupný. Dochováno je pět neúplných řad náhrobků v severojižní směru a jedna řada podél severní zdi, 97 náhrobků.

V březnu roku 2020 byl židovský hřbitov ve Slaném kompletně zdokumentován v rámci projektu Kešet hebraisty Jaroslava Achaba Haidlera – elektronická databáze českých a moravských židovských hřbitovů. Tehdy došlo i k natočení půlhodinového dokumentu s názvem Židé ve Slaném, ve kterém herec a hebraista Jaroslav Achab Haidler společně s pracovníky Infocentra Pod Velvarskou branou ve Slaném seznámil všechny zájemce s židovskou historií města a okolí.