Velká zvonice v Rakovníku

U kostela svatého Bartoloměje v Rakovníku stojí pozdně gotická Velká zvonice.
Zvonice je součástí památkově chráněného areálu kostela:

Gotický městský chrám ze 14. století, postavený na místě staršího románského kostela, výrazně upravený a doplněný samostatnou zvonicí v 15.-16. století.

Původní samostatná zvonice vedle kostela, zbudovaná v r. 1495, byla upravena r. 1526 a 1589. Současná forma stavby pochází pravděpodobně z r. 1630. Novodobá úprava horního patra v r. 1894.

Zvonice volně stojí několik metrů severně od chrámového trojlodí na nízké, oproti úrovni kostela asi o 1 m vyvýšené travnaté terase. Základnu věžovité stavby tvoří vysoká podezdívka šestiúhelného půdorysu, omítnutá novými hladkými štukovými omítkami světleokrového tónu. Dolní část mohutné podezdívky je zbudována z lomového kamene, horní polovina je cihelná, zesílená zvenku na nárožích a v půli stěn dřevěnou trámovou konstrukcí. Přístup do zvonice je od JV pravoúhlým vchodem v dřevěných zárubních, na V a Z straně v horní cihelné části podezdívky je po dvou malých obdélných okénkách. Ze spodní šestiboké části zvonice, kryté střechou ve tvaru komolého šestibokého jehlance, vystupuje užší čtyřboké dřevěné patro obdélného půdorysu. Patro, pobité zvenku šindelem, je na V a Z straně prolomeno širokými obdélnými šestidílnými žaluziovými okny, nad nimiž je zasazeno po šesti dřevěných vyřezávaných a polychromovaných znacích řemeslnických cechů, města a království (novodobá úprava z r. 1894). Zvonice vrcholí vysokou dlátkovou střechou s námětky, pobitou stejně jako jehlancová střecha v přízemí plechem. Původně byly obě střechy kryty břidlicí.

Z dalších zdrojů:

Šestiboká vzpěradlová dřevěná zvonicebyla postavena roku 1493 (podle jiných – starších – pramenů až 1495). Byla určena původně pro dva zvony. Impulsem k její výstavbě bylo to, že zvon Bartoloměj (čili Žebrák) zakoupený roku 1492 byl příliš těžký pro věž sousedního chrámu. Bartoloměj má v průměru 1,60 m, je 1,32 m vysoký a slit byl v Praze. V roce 1495 k němu přibyl zvon Jiří čili Mlynář (v roce 1589 přelit a přejmenován na Václav), který měří 1,37 m a vysoký je 1,08 m. Zvonice byla opravována byla v letech 1526 a 1589, zásadně přestavěna za primátora Bartoloměje Samsona v roce 1630. Při této přestavbě vznikla současná šestiboká vzpěradlová konstrukce. Bednění zvonového patra a hrázděná obvodová zídka pak byly doplněny roku 1894. Okna v bednění jsou zdobena vyřezávanými znaky země, města a deseti cechů v městě fungujících.

Městské propagační materiály citují legendu o původu zvonů:

Se zvonicí se původně nepočítalo. Ale protože zemní podloží chrámu v místech bohatých na vodu neskýtalo jistotu, že věž unese váhu těžkých zvonů, byla pro ně vystavěna zvláštní samostatná zvonice. Oba zvony prý zakoupil rakovnický mlynář z Bosákovského mlýna Jiří Novák. Ten jednou v prostém oblečení navštívil dílnu pražského zvonaře Jiřího. Chodil, díval se a na první pohled se mu zalíbil velký zvon. Poklepal na něj a měl jasno. Zeptal se na cenu. Zvonař viděl před sebou venkovského strejdu, hotového žebráka, a tak z legrace vyslovil směšně nízkou částku, dokonce si s mlynářem na její zpečetění plácli. Úsměv ho ale brzo opustil, když mu ošuntělý muž hned na místě požadovaný obnos na stůl vysázel. Mlynář měl ale srdce na pravém místě, zželelo se mu nešťastníka, a aby zvonaře za nevýhodný obchod odškodnil, koupil zvon ještě jeden, jen o trochu menší. Ten první z roku 1492 byl vysvěcen na svatého Bartoloměje, ale lidé mu od nepaměti říkají Žebrák, menší byl roku 1589 přelit na Václava. Na jejich rozeznění ovšem jeden člověk nestačí, a taky se to musí umět, proto je možní oba zaslechnout jen ve dnech pro zemi či církev výjimečných. 

Nynější podobu daly zvonici úpravy na konci 19. století. Z té doby pocházejí i heraldické pásy nad jejími okny. Tvoří je zemský znak, městský znak a znaky deseti městských řemesel. Pásy byly inspirovány středověkou galerií pískovcových desek se znaky rakovnických řemesel z ochozu Vysoké brány. Originály desek jsou vystaveny v lapidáriu Muzea TGM.