Loreta Česká Lípa

Součástí Augustiniánského kláštera, v němž dnes sídlí Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, je Loreta, po rekonstrukci otevřená znovu pro veřejnost 28. září 2000.

Nebýt té rumburské, o níž informujeme každou chvíli, asi by označení nejsevernější připadlo právě té zdejší (stavby v Děčíně a Svébořicích u Mimoně odvál čas). Ovšem (patrioti prominou) jak tvrdí kniha Loretánské kaple v Čechách a na Moravě Jana Bukovského, ta českolipská je místem „čistě lokálního významu“.

Trochu se to projevuje i v tom, že najít někde něco obšírnějšího o této Loretě je nelehký úkol – její dějiny jsou svázány se samotným klášterem a o Svaté chýši se samostatně píše jen výjimečně. Navíc pro nás, přivyklé na zdobnost rumburské kopie originálu v Loretu je zdejší stavba trochu chudý příbuzný, jedná se o zjednodušenou stavbu. Ani nemá celoplášť s mezistěnovými prostory, „skrytý“ prostor se nachází jen za oltářem. O vnitřním vybavení jsem nalezl jednu jedinou větu: „oltář s figurální a ornamentální výzdobou i za oltářní mříží, kde je v nice socha Madony“. Alespoň že uvnitř kaple je text Ladislava Smejkala s těmi nejdůležitějšími informacemi.

Zvenčí jednoduchá obdélná kaple, zevně členěná pilastry a uvnitř valeně sklenutá, volně stojí uprostřed ambitu s křížovou chodbou, kaplemi v nárožích a Svatými schody. Součástí areálu je i kaple Nejsvětější Trojice s oltářem od barokního malíře Ignáze Josepha Raaba. Kapli zdobí dřevořezby Křížové cesty, pocházející z Bezdězu.

Tentokrát tedy spíš než ze skoupých informací na netu těžím z nashromážděných publikací – již zmíněné „encyklopedie Loret“ Jana Bukovského a knížečky Založení Augustiniánského kláštera v České Lípě od Jaroslava Panáčka. A něco málo se najde také v prvním svazku díla Umělecké památky Čech – A/J.

Stavba Lorety pochází z roku 1698, kdy byl majitelem panství hrabě Karel Ferdinand z Valdštejna. Dne 24. dubna 1698 byl položen základní kámen ke stavbě Svaté Chýše. Karlova manželka Marie Alžběta, rozená z Harrachu, věnovala kapli množství stříbrných předmětů (monstranci, kalich, ciborium, korunky pro Marii i Ježíška, lampu a mešní konvičku). Stavba byla zřejmě dokončena tentýž rok a nad vchodem je od té doby alianční znak obou rodů.

Další etapa stavby areálu následovala v letech 1725-1730, kdy byl zbudován ambit se vstupní branou ze Zádušní ulice (dnes Paní Zdislavy) a s kaplemi v nárožích. Význam poutního místa zdůrazňoval bohatě vypravený vstup – portál ve středu průčelní ambitové stěny. Přímo za ním byla kaple, původně ukončená sanktusovou vížkou. Posledním stupněm gradace byl trojosý pavilon v zadním ambitu, vystupující nad přízemí patrem a mansardovou střechou.

Později byl pavilon přestavěn a prodloužen na dnešní obdélnou kapli Svatých schodů – uprostřed jižního ramene ambitu byl 14. července 1727 položen základní kámen Svatých schodů, dokončeny byly 27. srpna 1730.

Poslední součástí areálu loretánské kaple se stala kaple Nejsvětější trojice, o jejíž výstavbě se nedochoval žádný věrohodný záznam, nejčastěji se uvádí rok 1761. Touto stavbou byl stavební vývoj celého klášterního areálu ukončen.

Uvnitř kaple je naznačeno hrubé zdivo a uměle fragmentovány fresky s výjevy ze života Panny Marie. Nad oltářní mensou je ve výši sousoší Zvěstování Panně Marii z lipového dřeva od neznámého umělce. Původně bylo postříbřeno, ale za napoleonských válek výzdobu zabavila státní komise při konfiskaci předmětů z drahých kovů. Takové sousoší je v Loretě výjimečné, bylo vyhotoveno na žádost hraběnky Harrachové podle vzoru u vídeňských augustiniánů.

Další zvláštností jsou ostatkové skříně na oltářním stole. Uvnitř jsou vedle ostatků i kousky zdiva z památných míst či bohaté květinové dekory z drátků a látky. Ostatky jsou zřejmě darem hraběnky Anny Marie Toskánské, která do Čech dovezla kosterní pozůstatky z římských katakomb.

V zadním prostoru za oltářem je za mřížovým socha Panny Marie Loretánské. Výklenek je ozdoben stříbrnými paprsky s hlavičkami andílků.

Poprvé jsem fotil v roce 2012 při adventních trzích, podruhé až letos (2015) při Dnech evropského dědictví. A jako tradičně až po návratu domů člověk zjistí, že nemá zdokumentováno vše – nemám ani jednu fotku Svatých schodů a z kaple Nejsvětější Trojice jen jeden snímek, kde oltář zakrývá vánoční strom. Takže abych se tam vypravil znovu…