Pomník obětem 2. světové války na Hostibejku v Kralupech nad Vltavou

Na vrcholu Hostibejku v Kralupech nad Vltavou u konce Jarníkových schodů stojí malý pomník obětem 2. světové války, částečně ztracený mezi přerostlými keři.

Na webu Spolku pro vojenská pietní místa:

ZDE PADLI ZA VLAST
7. V. 1945

ČERMÁK ZDENĚK
HENKL ANTONÍN
HENKL RUDOLF
KRETZER EMERICH
MULLER JAROSLAV
NÁHLOVSKÝ ANTONÍN

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE2111-28223:

Pomníček se šesti jmény padlých. Betonová deska s nepravidelným okrajem je umístěna na krátké nožce. Písmo je provedeno černou barvou. Objekt je umístěn v zeleni. Jména jsou uvedena také na pamětní desce v prostorách MŠ J. Holuba.

Obšírně na zdejší silně poškozené infotabuli:

Za krásného jarního dne 7. května 1945 si vyšlo šest přátel na vrchol Hostibejku. Všeobecná euforie z konce druhé světové války se přenesla i na ně. Němci ve zmatku prchali na všechny strany a zdálo se, že všemu zlému je již konec.

Velká kolona SSmanů se náhle objevila na silnici vedoucí pod Hostibejkem a projížděla směrem k Lobči. Jeden z mužů neodolal a vystřelil z malé pistole po prchajících vojácích. Němci okamžitě střelbu opětovali, zasypali stráň kulkami a velitel kolony vyslal motocyklovou spojku s postranním vozíkem a s kulometem na vrchol kopce.

Netrvalo dlouho a mži si uvědomili, jak závažné důsledky může čin jednoho z nich mít. Zvuk blížící se sajdkáry je pouze ubezpečil v tom, že je potřeba se skrýt.

Prchající muži doběhli až k opuštěnému zděnému bunkru, který kdysi sloužil jako sklad střeliva pro protiletecká děla umístěná na vrcholu Hostibejku až do roku 1942, kdy byla odeslána na východní frontu. Zde se všichni ukryli. Řidič motocyklu vyjel až na vrchol, kde zastavil u bunkru. Vojáci tušili, že jejich oběť je v bunkru, a proto zahájili hned u dveří do prostoru bunkru palbu ze samopalů, která všechny muže usmrtila.

Dva dny před koncem války se tak jejími posledními oběťmi v Kralupech stali Zdeněk Čermák, Antonín Henkl, Rudolf Henkl, Emerich Kretzer, Jaroslav Müller, Antonín Náhlovský. Nejmladšímu bylo 17 let, nejstaršímu 49 let.

Na památníku mohlo být o jméno navíc, vzpomínal na osudný den Ing. Augustin Hlaváček. „Ten den jsem tu byl také, ale spěchal jsem domů, protože jsem nechtěl, aby se na mě maminka zlobila – čekala s obědem. 

Základ historky je v různých zdrojích stejný, leč detaily se podezřele odlišují:

Na samém konci války 7. května 1945 zde došlo k tragédii. Kolem Hostibejku projížděla německá kolona prchající na západ. Někdo ze skupiny 7 mužů vystřelil z Hostibejku po Němcích z revolveru. Ti zastavili a ozbrojená hlídka na motocyklu vyjela po cestě z druhé strany na vrch a postřílela 6 lidí ukrytých v cihlovém bunkru. Sedmého zastřelili cestou zpět mimo bunkr.

Nebo:

V onen osudný den projížděla pod hostibejskou skálou německá kolona s úmyslem ustupovat na západ. Jeden z mužů, kteří se ukrývali v zalesněném svahu na kolonu vystřelil z malorážky. Šest mladíků a jeden starší muž se následně ukrylo ve zděném bunkru na vrcholu Hostibejku.

Po bunkru tu dnes není ani stopa.