Grieselův kříž v Jetřichovicích

V jižní části Jetřichovic, u rozcestí silnice z obce do Všemil a na místní koupaliště a rozcestí modré, zelené a červené turistické značky stojí Grieselův kříž.

Výrazná památka na nepřehlédnutelném místě, nepletu-li se, již několikrát opravovaná – a stejně se na netu nedá najít nic víc, než že existuje. Je tedy třeba opět sáhnout po veleknize Natalie Belisové Tulákům Jetřichovicka, kde se o kříži píše na stranách 48 až 50 (výběr):

Na křižovatce silnice a cesty k lesnímu koupališti a Pavlininu údolí se v minulosti také tyčil kříž. Už od nejstarších písemných zmínek se tomu místu říkávalo Lindicht nebo také Lindig.

Roku 1799 vztyčil sedlák Josef Griesel na křižovatce dřevěný kříž. Téhož roku k němu 22. září přivedl jetřichovický farář Karl Süßner procesí farníků a kříž slavnostně vysvětil.

Už roku 1819 byl starý kříž nahrazen novým, obstaral jej Ignaz Griesel. Tentokrát ozdobil tvůrce dřevěný kříž plechovou malovanou siluetou Krista v životní velikosti a na dřík napsal letopočet zřízení. Když roku 1835 vyplňoval písař formulář seznamu, napsal do kolonky patronů: „Ignaz Griesel, toho času ještě sedlák.“ Sedlák si totiž čtyři roky předtím postavil hlavu, že u rybníčku Lindicht Teich vybuduje mlýn. Dalších pár let se pak hádal se všemi mlynáři v okolí, poškodí-li je svou konkurencí či nikoli. Tahanice se ale pomalu začaly uklidňovat a u Jetřichovic mělo zakrátko klapat další vodní kolo. Nicméně 3. října 1835, kdy vznikal seznam křížů, byl Ignaz pořád „ještě sedlák“ – a v době dalšího soupisu roku 1869 už nebyl mlynářem. Jeho obilný mlýn byl přestavěn na přádelnu a výrobnu leštěné příze. Hlavou podniku se stal podnikatel Josef Müller, původem z Krásné Lípy. Spolu s Grieselovým mlýnem čp. 94 odkoupil i jeho selský statek čp. 12 a převzal dědictví péče o kříž.

Protože dřevěné kříže nemají dlouhou životnost, postavil roku 1866 Josef Müller nový, tentokrát již z bytelného materiálu. Do pět loktů vysokého pískovcového soklu dal zapustit litinový krucifix s pozlaceným Spasitelem a kolem vyrostl dřevěný plůtek. Z přední strany bylo na soklu napsáno: Mein Herr! Du hast vollbracht den Lauf, Gibst deinen Geist nun sterbend auf, O mache von der Welt mich frei, daß einst mein Sterben selig sei! Der öffenlichen Andacht gewidmet von Josef Müller in Jahre 1866.

Česky: Můj pane! Tys dokonal svou pouť, umírající odevzdal svého ducha. O, učiň mě svobodným od světa, aby jednou má smrt byla blažená. K veřejné pobožnosti věnováno Josefem Müllerem roku 1866.

Nikde se nedočteme, jak dlouho trvala výroba a zasazování kříže. Víme jen, že páter Laurenz Hoentschel ho vysvětil až 15. července 1866, tedy po pohnutých událostech prusko-rakouské války.

Z válečného stavu těží snad jen krejčí uniforem, puškaři a rakváři. Jiným řemeslníkům se tolik nedaří, ba ani textilním podnikatelům. Kdyby měl fundátor nového Grieselova kříže splnit všechny podmínky dané církevním nařízením, pak by správně před postavením muk musel u některého finančního ústavu složit udržovací kapitál, z jehož úroků by se hradily pozdější opravy. Jenže v době nouze byli duchovní nuceni přivírat oko, protože málokterý fundátor si mohl dovolit založené křížového fondu. Přesto se rodiny o svá muka staraly obvykle vzorně. Déle než sto let, až do odsunu. Zrovna Josef Müller sice nepatřil mezi nuzné farníky, který si mohl dovolit nanejvýš výrobu vytouženého kříže, a složit požadované peníze do křížového fondu možná bylo v jeho finančních možnostech. Přesto tak neučinil a své finanční nadbytky raději obětoval na jiné bohulibé věci. Jeden příklad za všechny: roku 1884 figuroval manželský pár Josef a Paulina Müllerovi na čestném místě dárců při renovaci interiéru jetřichovického kostela. A o jetřichovický Greiselův kříž se starali svědomitě, i když nebyli místní a stále bydleli v Krásné Lípě.

Po válce patřil kříž mezi vyvolené, z krajiny nezmizel. Roku 1991 opravil již velmi poškozený sokl chalupář pan Chour z čp. 64. Krásný litinový kříž, rozlámaný na čtyři kusy, z něhož si kdosi vypůjčil korpus Krista, nechal svařit a na soklu se objevil nový nápis „Grieselův kříž /Greieselkreuz / Svět kolem Tebe / právě teď se mění / Jako by uniknout chtěl / svému Spasiteli / a tento kříž v něm / malé zastavení / je tu i pro Tvé oči / kdyby unaveny / na krásu zapomenout / chtěly“. Autorem veršů je Milan Hrabal z Varnsdorfu.

Proti předválečným časům se noví patroni musí obrnit značnou trpělivostí. Jejich předchůdci bojovali hlavně s povětrnostními vlivy, které hubily dílo. Současníci se spíše potýkají s cynickým vandalstvím. Už po třech letech kříž znovu kdosi rozbil. Jeho svaření bezplatně zajistil pan Ferdinand Mrvík z České Kamenice. Za rok se však situace opakovala, takže v září 1995 se mohli milosrdní pečovatelé znovu pustit do díla. Jak dlouho se mohli kolemjdoucí těšit z opraveného díla tentokrát? Už v květnu roku 1998 byl sokl poškozen mechanizací…

Čas bohužel nelze zastavit, takže dnes už zase kříž vypadá jinak. Sokl je celý nabílen, na čelní straně byl roku 2017 obnoven německý nápis (viz výše) a na zadní straně je jeho přebásnění (také od Milana Hrabala).