Kulturní památka štola Starý Martin se nachází v zatáčce silnice z Krupky na Komáří vížku.
Pokud od Krupky stoupáte serpentinami vzhůru, zhruba v půli cesty je vpravo od silnice vstup do štoly se zázemím (pokladna, sociálka, návštěvnická místnost), vlevo pak parkoviště s venkovní expozicí, kde jsou k videní různé důlní stroje, které byly používány především pro práci v podzemí.
Takže něco z historie podle letáků, infotabulí a netu:
Svého času bývala štola jedním z nejvýznamnějších důlních děl krupského revíru. Otevírala jednu z nejbohatších a nejdelších cínových rudních žil – žílu Lukáš, která patří k mnoha mnoha plochým rudním žílám, uloženým v rulách krupského důlního revíru. Výjimečný charakter spočívá v její směrné délce (kolem 2 km), což z ní činí nejdelší cínovou rudní žílu nejen v ČR, ale i střední Evropě. Žíla Lukáš má ve většině svého průběhu větší mocnost, průměrně 15 – 20 cm. Bohaté zrudnění reprezentované kassiteritem dosahuje v některých úsecích až několik % cínu a je prakticky bez podílu nežádoucích sirníků, především arsenu. Bohatý úsek žíly Lukáš byl v nejstarších dobách těžen od jejího výchozu na den a posléze pak množstvím jam různých hloubek. V dolovém poli štoly Martin je žíla uložena 60-80 m pod povrchem terénu.
Nejstarší dobývací práce spadají pravděpodobně do 14. století, na povrchu po nich zůstalo mohutné pole odvalů. Důlní díla pochopitelně těžila též méně významné cínové žilky v nadloží žíly Lukáš. První písemná zmínka pak pochází z Krupského horního řádu z roku 1482, který zmiňuje ražbu a udržování hluboké dědičné štoly Dürrholz (místně Duršlovka), jejíž ražba byla zahájena ke konci 60. nebo začátkem 70. let 15.století. Její ústí je cca 30 m pod štolou Martin a její průběh je znám pouze částečně z mapy J. Zechela z roku 1704. Větší část lze pouze rekonstruovat dle indicií v mapě a písemném materiálu. Jednalo se o dvě štoly o rozdílu úrovní cca 90 m. Prostoru dolů pod Komáří vížkou dosáhla dědičná štola až v polovině 16. století a její celková délka byla cca 1,5 km. V historických dobách byla několikráte zmáhána, naposledy v roce 1704, ale zmáhání se nepodařilo. V současné době je dědičná štola nepřístupná, ale její spodní úsek odvádí většinu důlních vod z celého prostoru štoly Martin.
Prakticky do konce 18. století probíhala těžba žíly Lukáš četnými jámami s velmi malým plošným rozfáráním. V roce 1864 koupily krupské doly bánští Schiller a Lewald, kteří se pokusili o modernější a komplexnější otvírku hlavních rudních žil, mezi nimi též žíly Lukáš. Bylo započato s ražbou štoly Martin. Samotní podnikatelé konstatují ve svých pracech, že v roce 1868 je „štola Martin dlouhá již 120 láter (cca 227 m) a je jen několik málo láter pod žilou a s jistotou se očekává její naražení“. Po naražení žíly byla po žíle vyražena hlavní sledná chodba a z ní pak byly raženy dovrchní chodbice po úklonu žíly a další patrové sledné a měrné chodby. Takto vytvořené bloky byly pak těženy a vydobyté prostory založeny hlušinovým materiálem.
Zajímavé bylo zjištění, že na žíle Lukáš byly vedle starých porubů, kde byla použitá prastará dobývací metoda „sázení ohněm“, otvírány a následně dobývány dosti bohaté partie žíly, starými havíři nedotčené. Ti raději vyřizovali slabší žíly blíže povrchu a větším hloubkám se zpravidla vyhýbali. Po tomto zjištění se těžba cínových rud v 70. letech 19. století soustředila na dobývání bohatých partií žíly Lukáš ze štoly Martin. Z bezpečnostních důvodů již v této době a dále pak několikráte později nařizoval báňský úřad nutnost zřízení druhého vchodu do dolového pole. Toto bylo neúspěšně zkoušeno několikráte od doby podnikatelů Schillera a Lewalda a až do konce prací zmáhání jam König David nebo Lukáš.
Cínová ruda se v této štole těžila až do roku 1922, kdy byl provoz zastaven. V době 2. světové války byla štola znovu vyzmáhána včetně dobývek, byl také ražen překop pod Komáří vížku jako průzkumné důlní dílo. Koncem 50. let těžební organizace prostor opustila a od roku 1956 se štola stala nepřístupnou. Dnes nese štola název Starý Martin, protože hned vlevo od ní je dnes zavalený vstup do štoly, která nesla označení Nový Martin.
Rekonstrukce štoly započala roku 1999 v rámci projektu „Příhraniční naučná hornická stezka Krupka-Dubí-Altenberg-Geising“, který byl zařazen do projektů podporovaných EU a z velké části financován z programu PHARE. Prohlídková štola Starý Martin byla slavnostně otevřena a zpřístupněna veřejnosti dne 15. září 2000. V rámci projektu Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří se štola Starý Martin jako součást revíru Preisselberg, stala jedním z hlavních statků nominace pro zápis na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dne 29. ledna 2015 byly štoly Starý Martin a dědičná štola Dürrholz prohlášeny za Kulturní památku.
K prohlídce je dobré vybavit se teplým oblečením a pořádnou obuví – teplota uvnitř je teplotou „sedmého schodu“, v létě se pohybuje pod deseti stupni Celsia. A zatímco o ochranu hlavy se postarají před prohlídkou rozdávané přilby (vzpřímeně projdou opravdu jen děti a ti nejmenší dospělí), na ochranu nohou se vyplatí myslet dopředu a vybavit se z vlastních zdrojů. I když je dno šachty vybaveno výdřevou, je tu hodně vlhko a místy docela kluzko. Oficiální prameny hovoří o tom, že prohlídka trvá 45 minut a délka trasy je 1000 m (tam i zpět). My jsme s průvodcem strávili pod zemí víc než hodinu a podle jeho tvrzení je to od vstupu k nejzasší přístupné místnosti – bývalému skladu trhavin – 600 metrů, takže dohromady 1,2 km.
K vidění a zkoumání jsou rozdíly technologií minulosti a současnosti včetně několika druhů výztuh chodeb, úsek žíly Lukáš s její minerální výplní, znaky hornickcýh měst, sbírka historických předmětů, minerálů, hornin či druhotná krápníková výzdoba. Atrakcí je po cestě i tzv. Pramen štěstí. Otevřeno je tu celoročně, i když mimo letní sezónu v omezeném provozu. Maximální počet návštěvníků je 20, ale víc si užijete a uvidíte, když vás bude tak mírně nad 5. Za příplatek můžete i fotit, a pokud budete mít stejného průvodce jako já, rád vám ukáže a poradí místa, odkud jsou nejlepší záběry.
Další fotky jsou k vidění na webu KČT Krásná Lípa – Václav Hieke ->
